FB pixel

Distribuční okna

Distribuční okna je jeden ze základních termínů filmové distribuce, která má za cíl vyrobený film či seriál dostat přímo od výrobců pořadu až k jeho divákům. Zatímco v případě seriálů, resp. televizních pořadů, je tento systém jednoduchý (producent je zároveň distributorem a pořad vysílá co nejdříve pro své diváky), u filmů uváděných do kin je celý proces komplikovanější a podílejí se na něm různé společnosti přes různé distribuční kanály (kino, video, televize) v různých zemích. Pro většinu velkých filmů se používá následující systém, který vznikl v 80. letech v USA a byl postupně přejat do celého světa. Systém vznikl jako rovnováha mezi obchodními modely jednotlivých společností a zatím zůstává v principu stejný, zkracují se ale mezery mezi jednotlivými “okny”

  1. KINO - film má premiéru v kině
    Okno 3-4 měsíce od premiéry v kině
  2. TVOD + BLU-RAY + DVD, dříve VHS - nejdříve po 3, nejčastěji po 4, ale dříve například až po 6 až 9 měsících je film stažen z kin a diváci si ho mohou pustit doma. Současný stav je takový, že jako úplně první možnost je film si koupit přes TVOD (jako iTunes nebo Google Play) , následně po cca 2 týdnech také půjčit a zároveň si začít kupovat na Blu-ray či DVD.
    Okno, 9-12 měsíců od premiéry v kině, 6 až 9 měsíců po BLU-RAY/DVD/TVOD
  3. PAY TV + SVOD - nejdříve po 9, obvykle po 12, ale dříve například až po 18 nebo 24 měsících od kinopremiéry je možné titul objevit na placených kanálech typu HBO či půjčovnách typu Netflix. Titul zůstává dál v prodeji Blu-Ray, DVD či TVOD (často ale je stažena možnost půjčení). Půjčovny si titul předplácejí obvykle na 1 rok, o prodloužení se jedná až podle úspěšnosti
    Okno 18-24 měsíců od premiéry v kině
  4. FREE TV + AVOD - nejdříve 18, obvykle po 24, ale dříve například až po 36 měsících od kinopremiéry je možné titul vidět buď v klasické televize jako Nova či Prima a nebo ho vidět zdarma někde a oficiálně na Youtube. Titul bývá ve stejné době klidně dostupný i v dalších variantách, tedy na BLU-RAY, DVD či TVOD a SVOD platformách.

Výjimky z těchto pravidel jsou následující:

  • producentem filmu či seriálu je zároveň vlastník televize či online platformy. Ten se rozhodne titul (seriál či televizní film) nasadit například rovnou k sobě online. Příklad: HBO a Hra o trůny.
  • koproducentem filmu je některá z televizních stanic. Ta sice uvolní film pro kina, ale součástí její investice jsou exkluzivní práva na vysílání. Film se tak může třeba už po roce od premiéry v kině objevit v televizi. Příklad: Česká televize a Anděl Páně 2
  • producentem filmu je online platforma. Ta plánuje seriál či film uvést primárně online, ale jako součást propagace uvolní film či první díl seriálu také do kin v omezeném množství. Příklad: Netflix a Roma.
  • film nemá ambice, rozpočet či hvězdy na to být uváděn v kinech. Jde tedy přímo na domácí nosiče (“Direct to Video”). Tuto možnost často volí menší a nezávislí producenti či tzv. “béčkové filmy”. Příklad: Dolph Lundgren a jakýkoli film.


PAY TV - Placená televize

Za sledování televize se platí z několika důvodů, termínem Pay TV se označuje ten typ sledování, kdy samotná televize žije především z poplatků od zákazníků. Nepatří sem tudíž veřejnoprávní televize jako je třeba Česká televize (ta žije z dotací, reklamy a z veřejnoprávních poplatků jen částečně) ani pokud sledujete volně dostupnou televizi přes různé kabelové (UPC, O2) či satelitní (Skylink) operátory, ale opravdu jen prémiové kanály, ke kterým se jinak nedostanete. V Česku jsou to například HBO, Filmbox nebo AMC a naprostá většina dětských či sportovních kanálů. Obdobou placené televize, kdy se platí měsíční poplatek za neomezené sledování, jsou internetové půjčovny fungující ve formátu SVOD, které se zároveň stávají pro tyto televize hlavní konkurencí. Proto i samotné placené (prémiové) televize začaly samy vytvářejí internetové půjčovny jako HBO GO nebo Filmbox Live .


DVD - Domácí zábava

Populární stříbrná placka je stále hlavním zdrojem sledování filmů doma, když vezmeme v úvahu pouze fyzické nosiče. Na začátku tisíciletí nahradila legendární VHS videokazety a přinesla spoustu zlepšení - při přehrávání a kopírování se díky digitálnímu původu obraz ani zvuk nijak nedeformoval, ostrost i barevnost výrazně stoupla (i když se stále jednalo jen o SD kvalitu), k dispozici bylo hned několik zvukových stop (včetně lepších zvukových formátů jako Dolby Digital 5.1 nebo DTS), přepínalo se mezi desítkami titulkových stop a nakonec ještě zbylo místo na různé bonusové materiály jako dokumenty o filmu. Distribuce DVD je i přes nástup konkurenčního Blu-Rar stále silná (v Česku je podle všeho poměr prodejů stále zhruba půl na půl) a ačkoliv popularita nedosahuje už nákupů z počátku tisíciletí (to se prodávalo i několik set tisíc nosičů u nejpopulárnější titulů jako Pán prstenů), díky své jednoduchosti, rozšířenosti a nízké ceně (obvykle mezi 100 až 200 Kč za novinky, 50 Kč za staré věci) je stále v kurzu. V distribučních oknech patří DVD stejně jako Blu-ray místo hned po kinu.


BLU-RAY - Domácí kvalita

Podobně, jako DVD, je i Blu-ray stříbrná placka, ze které lze doma na přehrávači sledovat filmy a seriály. Tento fyzický nosič začal okolo roku 2010 nahrazovat DVD, jeho kapacita byla několikanásobně vyšší a mohla se tak i výrazně zlepšit kvalita obrazu a zvuku. Nejdříve to bylo v HD a posléze dokonce i ve 4K, formát si také uměl poradit s módními 3D filmy. Jenže jeho popularita nikdy nedosáhla takové oblíbenosti jako DVD, hlavními důvody byly (pro běžného diváka) malý skok ve kvalitě, nutnost pořídit si nový přehrávač v relativně krátké době od DVD, nástup populárních online platforem jako Netflix a HLAVNĚ dlouhodobě vysoká cena. Standardně se dnes filmy i seriály vydávají vedle DVD i na Blu-ray, v distribučních oknech mají stále stejné pořadí jako dříve, ale jejich nabídka je výrazně omezenější a často cílenější na diváky, kteří vyžadují maximální kvalitu. Ta je měřena rozlišením a bitratem, kterými se řadí absolutní špičkou napříč všemi možnostmi sledování filmů (včetně kina, televize i online).


TVOD - Půjčování a kupování filmů

TVOD nebo Transactional Video On Demand, česky Video na vyžádání za transakci, je jedním ze způsobů, jak sledovat a jak platit za VOD, videa na vyžádání. Nejznámějšími video servery nabízející TVOD způsob, jsou iTunes a Google Play, které nabízí oba dva podtypy - film si lze půjčit či koupit. Ceny se liší podle věhlasu titulu a postupně v čase klesají. V Česku tento typ provozují například ještě O2TV, Aerovod či Starmax. Strategie distribučních oken stanovuje, že po svém uvedení v kinech jde film online jako první právě na TVOD platformy (zhruba 4 měsíce po premiéře v kinech) a pak dále pokračuje na další platformy (SVOD a AVOD). Protože pro distributora i video server je tento způsob organizačně nejjednodušší, knihovna titulů bývá obvykle v porování s dalšími VOD způsoby nejrozšířenější. Tituly jsou k dispozici v archivu do té doby než si je někdo půjčí či koupí. Divák či uživatel zaplatí jednorázovou částku za dané video a pak ho může sledovat. Tento typ sledování má ještě dva podtypy.


AVOD - Filmy zdarma

AVOD nebo Advertising Video On Demand, česky Video na vyžádání za reklamu, je jedním ze způsobů, jak sledovat a platit za VOD, videa na vyžádání. Divák za sledování neplatí nic, ale sledování je přerušováno či doplněno reklamou. Tím hradí videoserver náklady za zpřístupnění tohoto obsahu. Nejznámější platformou pro AVOD je Youtube, ale existují i další, jako DailyMotion nebo Vimeo. V Česku působí hráči jako Stream, Mall TV či iDnes Kino. Vedle videí přímo od uživatelů, na kterých je postaven Youtube, je AVOD v systému distribučních oken až posledním místem. Po premiéře v kinech se dostává nejdříve na TVOD platformy, Blu-ray či DVD, poté do SVOD služeb jako Netflix a teprve nejdříve za dva roky od kinopremiéry může být film takto distribuován. Většina distributorů ale nechce, aby tímto způsobem byly jejich tituly šířeny, a proto bývá také nabídka AVOD kvalitativně nejslabší a kvantitativně nejmenší.


KINO - Hlavní premiéry

Největší pozornost filmům se dává v okamžiku, kdy vstupují do kin, které jsou stále hlavním způsobem, jak sledujeme filmy. Kin resp. promítacích míst je v Česku více než 700, rozdělují se do několika typů - velké multiplexy s nejnovějším vybavením a několika sály (u nás jsou tři hlavní sítě CineStar, Cinema City a Premiere Cinemas), dále menší kina zaměřená na náročnější diváky (Aero v Praze, Bio Central v Hradci, Scala v Brně) a stovky lokálních malých kin po celé republice. V létě potom fungují populární otevřená letní kina. Průměrná vstupenka do kina stojí 140 Kč, ale u multikin se pohybuje okolo 200 Kč a připlácí se za premiérová představení ve 3D, 4DX nebo IMAX formátu. Platí se vždy za jednotlivý film a jedno zhlédnutí. Možnost předplatného pro návštěvy kin u nás zatím nefunguje, ale vybraná kina odměňují diváky slevami a věrnostními kartami. Největší filmy se v kinech promítají v průměru 3 měsíce, ale úspěšné české filmy vydrží v kinech klidně i celý rok. Zároveň je tedy možné vidět film v kině či si ho půjčit na Blu-Ray či vypůjčit na iTunes.


VOD - Video On Demand

VOD nebo Video On Demand, česky Video na vyžádání, je termín, jakým se označují videa přehrávaná teprve v okamžiku, kdy o to zažádá uživatel / divák. Na rozdíl od televizního vysílání, kde divák musí počkat, až mu daný program začne vysílat daná televizní stanice, díky VOD si sám může zvolit, která videa chce přehrávat. Tento typ přehrávání se začal poprvé užívat pro způsob, jakým si například hosté v hotelu nebo cestující v letadle mohli vybírat z tam dostupných filmů a pouštět si je dle nálady. Dnes se tímto termínem souhrnně označují prakticky všechny video servery od Youtube přes iTunesNetflix. VOD jde rozdělit do několika typů, podle toho, jakým způsobem za toto sledování divák platí a kdy podle pravidel distribučních oken je pořad dostupný.


SVOD - Filmy a seriály za předplatné

SVOD nebo Subscription Video On Demand, česky Video na vyžádání za předplatné, je jedním ze způsobů, jak sledovat a platit za VOD, videa na vyžádání. Divák či uživatel si platí každý měsíc stejnou částku, předplatné, a za to má přístup do knihovny titulů. Nejznámějšími video servery tohoto typu jsou Netflix, HBO nebo Amazon Prime. V Česku působí lokální společnosti jako například Obbod, Filmbox nebo Voyo. Jejich knihovny mají velikost od 1.000 do 5.000 titulů. Tato knihovna má ale svá určitá omezení, mění se průběžně v čase. To je důsledek distribučních oken, kdy video server platí distributorovi neveřejnou a předem domluvenou částku za to, že smí tento titul na určitou dobu v knihovně mít. Pokud titul není úspěšný, je z knihovny vyřazen. Video server také musí počkat, až film po premiéře v kinech bude dostatečně dlouho v prodeji přes TVOD platformy, Blu-Ray či DVD a teprve poté ho smí nasadit. Nejmenší možný termín je zhruba rok od premiéry. Tato omezení jsou pro videoservery typu Netflix či Amazon svazující, protože zajímavost titulů klesá prudce v čase od premiéry, proto velká část z nich začala točit své původní tituly a láká uživatele na exkluzivní obsah. Nejnovější statistiky ukazují, že uživatelé začínají výrazně preferovat právě tento typ VOD.


FREE TV - Volně dostupná televize

Sledování televizních kanálů zdarma patří mezi nejčastější způsoby, jakým v Česku sledujeme filmy a seriály, procento lidí sledujících takto televizi je jedno z nejvyšších v Evropě. Ke sledování televize nepotřebujete nic jiného než samotnou televizi s anténou a můžete začít koukat. U nás jsou k dispozici čtyři hlavní sítě kanálů a všechny z nich žijí především z prodeje reklamy. Své původní pořady vysílají vždy v premiéře a neposkytují je jiným televizím. Přejaté filmy se musí řídit distribučními okny


Zpět na hlavní stránku Wiki
TOPlist TOPlist TOPlist