© TMDB

RECENZE: Avengers: Endgame přiváží „best of“ hrdinské akce a ryzích emocí

10 let a 22 filmů skládal Marvel svou velkolepou skládačku, která má nyní poslední dílek z takzvané Infinity ságy. Podařilo se Marvelu dostát očekáváním a dodat fanouškům vše, co chtěli vidět? Redakce Filmtoro má jasno... a posmrkané kapesníky.

25. 4. 2019 1:00 | Recenze

Tomáš Vyskočil - 80 %

© TMDB

Co napsat o filmu, na který stejně každý z vás půjde bez ohledu na to, jaké budou recenze? Ti největší fanoušci Marvelu šli už na předpremiéru a dají nám to tady v komentářích sežrat, jen pokud napíšeme jen trochu něco negativního. Další půjdou co nejdříve, aby jim nikdo nestačil vykecat, jakým způsobem se podaří Avengers zvrátit Thanosovo lusknutí, které vyvraždilo půlku vesmíru. Ok, my to neprozradíme. A ti ostatní? Návštěva Marvelovek už je dneska společenská povinnost, které se nelze vyhnout, pokud nechcete být ostatním pro smích. Ale je to film, o kterém se bude za pár let vyprávět, jak je mimořádný? To záleží. Ano, fandové dostanou přesně to, co chtěli i nechtěli. A k tomu ještě tunu odkazů, vtípků, epických bitev a dojemných scén.

Hůře bude utíkat film ostatním. Má 3 hodiny a jsou to vlastně 3 filmy v jednom - depresivní drama skoro jako The Leftovers, pak variace na ...OK, nebudem spoilerovat...na jedno známé sci-fi pokračování a na závěr epická bitka, kde je víc hvězd než na Oscarech. Ano, je třeba obdivovat tvůrce, že se jim podařilo postavami nabitý příběh odvyprávět tak, aby každá dostala alespoň chvíli prostoru a ty hlavní měly i nějaké to zakončení. Též řemeslně je tam všechno tak, jak má být. A oči a uši dostanou zabrat. Jít na Avengers: Endgame je něco jako výlet k egyptským pyramidám. Obdivuje je jak jsou staré, ohromné a divíte se, kolik to muselo dát práce. Ale budete je milovat?

Petr Semecký - 80 %

© TMDB

Sledování Avengers: Endgame je jako když posloucháte „Best of“ album oblíbené kapely. Chybí tomu trochu té sólové poctivosti, originality a odvahy. Na druhou stranu ale výsledek hraje báječně a každá vteřina ve vás dokáže rozvibrovat fandu číslo jedna. A podle mě to není málo. Avengers: Infinity War se mi kdovíjak nelíbil kvůli své bezuzdnosti v digitálních skopičinách a tlaku ukázat všechnu tu epičnost na velkém plátně podle pravidla všeho víc. Endgame je kupodivu střídmější a komornější film, jenž se nebojí osobních momentů a minimálně v první třetině servíruje na marvelovské poměry solidní depku, jež až postupně získává na typické komediálnosti, která mi obvykle leze krkem. Tentokrát se ale vcelku drží na uzdě a dokonce i Waititim lobotomizovaný Thor má ke svému skotačení vcelku uvěřitelnou motivaci. A není sám.

Ačkoli Endgame spojuje desítky postav a musí chtě nechtě uzavřít osudy minimálně zakládajících postav Avengers, zvládá to režijní duo Russových s až ohromující bravurou a citem pro uspokojivý a funkční servis fanouškům. Ano, v závěru je ten náklad sentimentu a patosu už na hraně únosnosti, jenže když dojde na finální zúčtování a loučení, i na cynika, jako jsem já, prostě dolehne fakt, že těch 22 filmů a 10 let filmařské práce nepřišlo vniveč. V kinech totiž čeká opravdu ono velké završení všeho, v němž každý dostane, co si zaslouží, a řadě diváků se spolu s hrdiny splní jejich mnohaleté sny. Smekám Iron Manovu masku a s úctou tleskám navzdory řadě hnidopišských poznámek. Vždyť už mám lístky na repete.

 496 zobrazení   29 se líbí