© HBO

Seriál roku je konečně tady! První díl naláká, zbytek vás emocionálně zničí

Je odvážné tvrdit na začátku roku 2023, že nejlepší seriál dorazí online v lednu? Možná. U máločeho si však můžete být jistí kvalitou jako u novinky HBO The Last of Us, která překonává představy o tom, jak komplexní a emocionálně nabitý může být seriál podle videoherní předlohy.

15. 1. 2023 14:50 | Filmové recenze

Videoherní adaptace nemají mezi běžným publikem a ani hráči nejlepší pověst. Ono když je i po desítkách snažení nejlepším pokusem stařičký Mortal Kombat Paula W.S. Andersona, kterému dýchá na záda s přivřením obou očí Ježek Sonic a pro někoho možná Warcraft: První střet, tušíte, že to žádná velká sláva není. Jasně, můžete argumentovat Arcane nebo Castlevanií, to jsou ale animáky, které nechci házet do stejné kategorie s hranými adaptacemi. Už proto, že jsou mnohem více niche a mohly si dovolit výraznější experimentování s médiem, než čistě mainstreamové pokusy v podobě loňské nudy Uncharted. Ta dokonale ukázala, že i dobrodružná jízda od studia Naughty Dog může dopadnout (pod)průměrně, takže není divu, že řada diváků neměla velká očekávání ani od další adaptace významného herního giganta, které se tentokrát chopilo HBO.

The Last of Us ale mělo oproti Uncharted od začátku hned několik trumfů v rukávu. Zatímco akční spektákl s Nathanem Drakem byl roky ve vývojovém pekle, jeho obsazení bylo fanoušky vnímáno spíše jako výsměch a studio Sony ani moc nezastíralo, že chce mít z filmu průměrnou zábavu pro každého, The Last of Us se profilovalo jako ambicióznější projekt, který chce po vzoru hry dosáhnout komplexní podívané, která nebude jen hladit po srsti. Dosvědčuje to skutečnost, že na projektu spojili síly Craig Mazin z Černobylu a režisér původní hry Neil Druckmann, jehož řada hráčů nenávidí kvůli tomu, že si v rámci herní franšízy dovolí zabíjet milované postavy a zároveň do příběhů zapracovává i LGBT motivy. Že tak činí umně a ve prospěch komplexity postav, je řadě netolerantních hráčů jedno. Ti totiž rádi měří dvojím metrem. Takže zatímco příběh pohledné lesbičky je v pořádku, protože každý chlapák musí mít rád lesbické porno, chraň bůh, aby se řešila homosexualita mužů, případně otázka transgenderu. To už padá kosa na kámen.

Nečekejte permanentní akci

Pro potenciální diváky, kteří mají s podobnými motivy ve filmech a seriálech problém, případně jejich životy ničí, když jsou původně bílé postavy obsazené Afroameričany či jinými minoritami, mám hned na úvod jedno doporučení – na The Last of Us ani nekoukejte. Ačkoli trailery lákají především na akční jízdu post-apokalyptickým světem, ve kterém řádí infekce houby cordyceps, The Last of Us rozhodně není permanentním a povrchním adrenalinovým nášupem s bílými heterosexuálními muži a ženami, ve kterém se zmutovaní lidé zabíjí po desítkách, řezání krků je na denním pořádku a vše spěje k velkolepé válce mezi přeživšími lidskými frakcemi a pozůstatky poněkud nacisticky se chovajících vládních uskupení. A pokud si někdo něco takového odnesl ze hry samotné, pak ji vůbec nepochopil.

Seriálová verze The Last of Us je především pandemickým dramatem, ve kterém se hledají důvody, proč dál pokračovat v životě, který zdánlivě již nemá smysl. Proč bojovat, když kolem vás umírají vaši milovaní. Ať už jsou to děti, manželky, milenky či blízcí přátelé? Jaká je pointa toho všeho, když jediným výsledkem je, že milosrdnou kulku do hlavy dostanete možná o pár týdnů později a v horším případě skončíte roztrhaní na kusy nakaženým davem? Přesně v takovém rozpoložení je hrdina Joel, kterého Pedro Pascal hraje jako zlomeného muže, jehož denní náplní je pálení mrtvol, případně pašování lidí a věcí ve snaze trochu si ulehčit život a snad i znovu vidět svého bratra Tommyho. Pascal je v roli zcela brilantní, když přesně trefuje Joelovu zkroušenost, pocity viny, ale také vnitřní sílu stále dokola se stavět protivenství a dodržovat sliby těm, kteří v jeho životě měli nezpochybnitelné místo. Proto se nakonec přes prvotní váhání vydává na cestu s teenagerkou Ellie (s každým dílem lepší Bella Ramsey), aby ji dopravil k odbojářským Světluškám, které by z ní mohly vydestilovat lék na 20 let trvající společenský rozklad.

Komplexní postavy

© HBO Max

Ne, nebudu vám spoilerovat příběh seriálu, přestože jsem ho již viděl celý. Jednak je tu embargo na dějové detaily, jednak v tom nevidím smysl. Příběh The Last of Us byste si měli prožít na vlastní kůži, přičemž kdo předlohu hrál, ten se nemusí bát, že by dostal tu samou verzi příběhu jedna ku jedné. Ano, děj je z 80 procent totožný, ale Mazin s Druckmannem našli ideální rovnováhu mezi poctou videohře, když adaptují řadu scén doslovně, zároveň ale výrazně ubrali na akci a soustředí se na vedlejší postavy, jejichž minulost dovysvětlují, rozšiřují, případně výrazně mění, aby dosáhli větší komplexnosti zobrazovaného světa. Ačkoli budování vztahu mezi Joelem a Ellie zůstává stále středobodem příběhu, postavy dalších přeživších, jako Bill, Frank, Tess, Henry nebo Sam, které si hráči dobře pamatují, dostali podstatně ostřejší obrysy. Ať už přidáním fyzického postižení, případně zcela nového příběhového pozadí, které jejich osudy činí ještě více tragickými, dojemnými a především ztotožnitelnými nejen pro hráče, ale i diváky, jimž hra vůbec nic neříká.

Je vlastně trochu škoda, že HBO na předpremiéře pouštělo pouze první epizodu, která má dlouhých 85 minut, nabízí však jen drobnou ochutnávku obřího a vrstevnatého post-apo dortu, jež je lepší s každou další epizodou. Díl režírovaný samotným showrunnerem Mazinem má zdaleka nejméně kreativní osobitosti a zajímavých interakcí mezi postavami. Primárně se snaží budovat fikční svět plný zkázy a nelítostné podmínky pro přežití v takovém prostředí. Funguje to, ale není to kdovíjak strhující a pohlcující podívaná. Byť je nutno uznat, že samotný předtitulkový prolog vyvolá mrazení v zátylku a sekvence s chladnokrevným zabitím nakaženého dítěte jasně deklamují, že Mazin nehodlá po Černobylu ani tentokrát před krutostí a lidskou bídou zavírat oči. Jsou to ale až další epizody, které z The Last of Us činí událost roku a překonávají dosavadní představy o tom, jak může vypadat adaptace videoherní předlohy. Ne, nečekejte zásadní přepsání pravidel žánru post-apokalyptických filmů a seriálů, tvůrci jako Peter Hoar nebo Jasmila Žbanić však jasně potvrzují, že nebyli pro individuální epizody vybráni zbytečně a prokazují nebývalý cit při práci s postavami, které jsou vždy tím hlavním, co The Last of Us žene kupředu.

Emocionální horská dráha

© HBO Max

Jejich epizody skutečně tnou do živého a přináší uvěřitelný pohled do lidských komunit, které mohou obsahovat desítky osob, nebo také jediný pár, který si během 20 let projde emocionální horskou dráhou, na níž jste tvůrci bez okolků přizváni. Hlavní atrakcí však není trikový spektákl, v němž by se individuální tvůrci trumfovali velikostí a monster, nýbrž citlivá režie a scenáristika, které dokáží do světa ovládaného zmutovanými houbovými monstry bez větších problémů zapracovat nejen obligátní motiv pomsty, ale i motivy hledání životní lásky, deziluze, sebeobětování a věrnosti vůči těm, na nichž nám záleží nejvíc. A o tom to je. Ne o velikých celcích na zborcená města, o běhajících zombie monstrech, jimž z úst visí nakažlivé houby. Není to ani o masivních explozích a rolbách, které odráží barikády z aut, nýbrž o plnokrevných postavách, které musí neustále činit těžká osobní rozhodnutí a jsou vystavovány komplexním zkouškám, které nemají jen správné a špatné řešení a často přináší i velmi tvrdé následky. Bylo tomu tak ve hře a je tomu tak i v seriálu. Všechno ostatní je jen atmosférické pozadí. A kdo zná předlohu detailně, ten ví, že bude ještě mnohem hůř. Což je pro nás jako diváky ta nejlepší možná zpráva. I když to znamená desítky posmrkaných kapesníků a pravidelný týdenní přísun diváckých traumat.

Zdroj: Autorský text

 34 910 zobrazení   204 se líbí

Petr Semecký

Stresem prorostlý workoholik, který jednou rukou analyzuje festivalový art, druhou chystá preview nejžhavějšího blockbusteru a nohama sepisuje seznamy filmů a seriálů, které musí ve volném čase konečně „bingvočnout“. Milovník dobrého jídla, půlmaratonec, technologický nadšenec a sběratel všeho možného.