© TMDB

RECENZE: Outlaw King je brutální podívanou ve stylu Statečného srdce

Netflix dnes vypustil svůj zatím nejambicióznější film. V něm se režisér na Oscara nominováno neo-westernu Za každou cenu vydal do Skotska, aby oživil národního hrdinu Roberta Bruce, který spolu s Williamem Wallacem vykoupal Angličany v potocích krve a získal Skotům nezávislost

9. 11. 2018 9:30 | Tipy na film 9. 11. 2018 9:30 | Tipy na film

Říká se, že pokud má film vynikající úvod a závěr, může si ve svém středu dovolit hned několik zaváhání a publikum mu rádo odpustí. Snad pro žádný film z poslední doby to neplatilo tolik jako pro nejdražší film z produkce Netflixu - historické drama za 120 milionů dolarů Outlaw King. To totiž začíná jednou z nejlepších scén letošního roku, v níž se ve vizuálně nesmírně opojné desetiminutovce shrne vše, co potřebujete na vědět. Král Eduard I. vyhrál své tažení proti skotským lordům a donutil je ke kapitulaci. Skotové, včetně šlechtice Roberta Bruce, přísahají anglickému vladaři věrnost, přičemž začíná vyplouvat na povrch, že Princ z Walesu, Eduard II., rozhodně nebude tak silným anglickým panovníkem jako jeho otec.

© TMDB

Série nuceného klanění a přísahání věrnosti se však neděje v obligátním stylu komornosti a vizuální střídmosti. David Mackenzie se z pozice režiséra soustředí na uvrhnutí publika do Skotska v počátcích 14. století skrze kamerové oblety a nájezdy, které dynamicky a opakovaně prostupují interiéry a exteriéry, v nichž se vedou jak debatní kroužky, tak šermířské souboje či útok katapultem, jenž s ikonickou explozí uvrhne skotský národ do několika dalších let podřazenosti a nastartuje zápletku, v níž musí Robert Bruce získat dostatečnou moc na to, aby mohl navázat na vzpouru Williama Wallace proti anglické svrchovanosti.

Ano, William Wallace, kterého si ve Statečném srdci s chutí zahrál Mel Gibson, se v Outlaw King objeví. Nečekejte však patosem hýřícího hrdinu, který by kolem sebe křičel něco o svobodě a vrhal na královské paničky zamilované kukuče. Wallace je v podání Outlaw King výrazně realističtější postavou, která je naháněná Angličany a následně rozčtvrcena a rozvezena po skotském venkově jako varování vůči další vzpouře proti vrchnosti. Wallace má v Outlaw King neglorifikovanou cameo roli paranoidního varování, co se může stát, pokud další boj proti angličanům selže. Role je to však přes svou malost zásadní, neboť právě Wallace nasměruje Roberta Bruce k tomu, aby vystavěl novou armádu, dobyl zpět ztracené hrady a postavil se anglické armádě v jedněch z nejkrvavějších bitev, které britské ostrovy pamatují.

© TMDB

Než k nim však dojde, budují se postavy. Zahraniční recenze sice často tvrdí, že je filmový Robert Bruce se zarostlou tvářičkou Chris Pinea plakátovým hrdinou bez bázně a hany, jehož nejkontroverznějším úkonem v celém filmu je ukázání bimbase při vylézání z vody. To však není úplně pravda. Mackenzieho film se nezdráhá ukazovat i Bruceovy temnější stránky. Jistě, Robert je ve filmu zobrazen jako klaďas, který musí Angličanům zatnout tipec a přesto se ke své mocensky provdané anglické manželce chová jako svatoušek, co by mohl místo skotské vlajky bránit i prapory hnutí #MeToo (ostatně pojetí Alžběty z Burgh jistě potěší nejednoho feminist(k)u). Jeho mocenské ambice, během nichž neváhá zabíjet vlastní přátele a v podstatě převzít vládu nad Skotskem ne zrovna legitimní cestou, jsou však primárně důkazem, že účel světí prostředky a i ctnostný obraz lze malovat krví svých nejbližších.

Robert Bruce si ve filmu (i kvůli poměrně krátkému časovému období) neprojde nikterak zásadním vývojem, když je již od začátku odhodlán postavit se anglické vrchnosti a získat Skotům zpět jejich čest a svobodnou vůli. Neznamená to ale, že by Pineova postava postrádala jakoukoli psychologii. Mackenzie jen režijně sází spíše na Pineovy teskné a zachmuřené pohledy a ohánění mečem než na vzletné proslovy, při nichž éterem probublává emocionálně návodná hudba, aby vše došlo i tomu poslednímu Pepíkovi, co hltá již svou třetí vychlazenou „plzničku“. Outlaw King se sice ani patosu úplně nevyhne, nikdy ale nedospěje do momentu, kdy by se v něm blaženě rochnil. Mackenzie vždy dokáže umně uhnout a nasměrovat film dál k další drsné potyčce, případně vzájemnému porovnávání postav Roberta Bruce a Eduarda II., tedy dvou budoucích vladařů, z nichž Pine jasně vychází jako dobrodinec, který svého soupeře zaslouženě vykoupal v bahně válečné taktiky a politických dovedností, zatímco budoucí anglický král dostával verbální i fyzickou „čočku“ snad o každého, kdo se kolem něj prošel. Což není chyba filmu. Historické prameny jsou k slabošství Prince z Walesu výrazně nesmlouvavější a Mackenziemu se dokonce daří v tragédii anglického panovníka vzbuzovat kromě posměšků i tolik potřebnou lítost.

© TMDB

Cesta za vítězstvím je však dlouhá a ačkoli film z podstatné části zahrnuje pouze dvouleté období mezi roky 1305 a 1307, rozhodně není skoupý na brutální potyčky, které testují fyzické i mentální schopnosti hlavního hrdiny, jemuž v rámci „anglické normalizace“ pomalu, ale jistě ubývají vojáci, jež by byli ochotní za svou vlast položit život. Outlaw King je v tomto směru velmi depresivní podívaná, neboť Robert většinu filmu tahá za kratší část provazu a kupředu ho žene v zásadě jen vlastní houževnatost, touha setkat se znovu s dcerou a manželkou, a samozřejmě i nacionalistický sen nezávislé skotské vysočiny. A Mackenzie podobně jako ve svém minulém filmu dokáže své postavy v depresi a deziluzi koupat opravdu solidně, když je po vzoru velkých dramat dovádí až na pokraj možností a nechává je čelit překážkám, na něž nestačí jen tupá síla a vypracovaný sixpack.

I na silové přetahování však samozřejmě dojde a stejně jako jsou četné potyčky v průběhu filmu tvrdé a nesmlouvavé, je finální vřava bitvy u Loudon Hill velkolepá, aniž by ztrácela na napětí a osobním dramatu, které se v závěru bitvy pěkně zacyklí s úvodním jednozáběrovým prologem. Než k tomu však dojde, vytáhne Mackenzie z rukávu strategicky promyšlenou rubanici, která připomene kombinaci toho nejlepšího ze Hry o trůny a Robina Hooda od Ridleyho Scotta. Tvrdá a realistická podívaná se zde mísí s vrcholným hollywoodským řemeslem v dokonalé symbióze, přičemž Pineův Robert Bruce a jeho věrný pobočník James Douglas (naprosto maniakální a skutečně „kick-ass“ Aaron Taylor-Johnson) slouží jako čerstvě nabroušené čepele německého mlýnku na maso.

Mlýnku, který naštěstí nikdy nezapomene, že stejně jako kvalitní hamburger potřebuje vyvážený podíl masa i tuku, musí mít i film kromě rázné akce i líbivé a zajímavé postavy a dramata, jimž tyto postavy čelí. Outlaw King těchto prvků nabízí požehnaně. Sice se nejedná o tak epickou a pateticky dojímavou podívanou jako v případě Statečného srdce. Svým agresivnějším a brutálnějším pojetím je mu však impozantní alternativou, která slouží jednak jako svébytné pokračování a druhak jako zajímavý důkaz vývoje žánru historického spektáklu za poslední dvacetiletku. Nenechte si ho ujít. Ideálně na co největší obrazovce či plátně, které ke svému Netflix účtu dokážete dostat.

Hodnocení: 90 %

 1 386 zobrazení   295 se líbí