Dlouhé loučení

Když je mateřské objetí tak pevné, až se syn pod jeho tíhou zalyká... Stárnoucí překladatelka vkládá veškeré snahy do výchovy svého jediného syna. Dospívající Saša má ovšem přehnané péče i milostných zklamání dost a poté, co se vrátí z návštěvy otce, který rodinu před lety opustil, rozhodne se od všeho odejít a přestěhovat se za ním do Novosibirsku. Zklamaná matka se o jeho plánech dozví z dopisu, ale nedokáže je pochopit, přijmout a ani o nich mluvit, podobně jako samotný Saša... Kira Muratovová (1934–2018) se řadí k nejvýraznějším filmovým osobnostem 20. století a její tvorba dodnes silně ovlivňuje tvůrce z východní, ale i západní Evropy. Přesto se její snímky o ztracených či narušených postavách stojících uprostřed ničivých mocenských vztahů do širokého povědomí téměř nedostaly. Její oděská tvorba zprvu nevyhovovala někdejším ideologickým potřebám a v posledních dekádách zas neodpovídala požadavkům trhu, proto se dříve její díla ocitala v trezoru a později se omezovala na festivalové projekce. Dlouhé loučení (1971) bylo podobně jako Muratovové předcházející film Krátká setkání (1967) cenzurou zakázáno, ale navíc bylo nařízeno filmový materiál zničit. Zkáze unikly pouze tři kopie a přepis jedné z nich tak dnes můžete zhlédnout v původním znění s titulky. « méně