O zlatém tolaru

Ve vesnici Überall vládne velký smutek – ať se její obyvatelé snaží sebevíc, nic kromě zelí tady neroste. A zelí už se všem dávno přejedlo, nehledě na to, že z něj bolí břicho. Vždycky tomu tak ale nebývalo, v Überallu nemusel nikdo pracovat a všichni se měli dobře, dokud měli kouzelný zlatý tolar, který vesnici přinášel štěstí. Ale zlatý tolar jednoho dne zmizel. Podle starostovy manželky ho ukradl vetešník, který tudy procházel. Anna Barbara se rozhodne, že už to tak déle nenechá. Vypraví se do lesa, kam se všichni bojí vstoupit, a vetešníka Hanse Geize vyhledá. Ten jí potvrdí, že zlatý tolar skutečně má – a dá jí ho, pokud si ho u něj odpracuje. Zavede ji do svého podzemního labyrintu plného zaprášené špinavé veteše. Nejdřív jí dá za úkol vyčistit zašlé měděné nádobí. Anna Barbara se dá do práce, ale nejde jí to – pak se tam ale najednou objeví maličký mužíček a slíbí, že jí pomůže – pokud si ho vezme za muže. To mi sice Anna Barbara slíbit nechce, dají se ale společně do práce. Mužíček vyrábí foukáním do vody jakýsi mimořádně účinný čisticí prostředek. Nakonec ještě zbývá vycídit hromadu zlatých mincí, mezi nimiž má být i kouzelný tolar. Konečně ho objeví v kousku chleba a myslí si, že už je u cíle. Jenže přehlédla, že mužíček se foukáním do vody úplně vyčerpal a vypadá to, že umře... « méně