Squatterpunk

Squatterpunk je odvážný a dobrodružný film natočený ve slumech, kde se policie hned tak nedovoláte. Ačkoli se odehrává na místě, které by mělo být spíše deprimující, je plný energie a humoru, a tak příliš nezapadá do přístupu dokumentů direct cinema se sociální tématikou. Hudba ve snímku je hlasitá až ohlušující. A není zrovna v módě. Režisér Khavn, enfant terrible filipínské kinematografie, nás vrací do osmdesátých let k autentickému anarchickému punku s heslem „no future“. Styl černobílých záběrů a rytmické montáže sledující zvukovou stopu postavenou na hudbě je však konzistentní. Srovnáme-li jej s ironickou koláží, se kterou Khavn pracuje ve většině svých filmů, je tento snímek čistý, ba dokonce spořádaný. Přinejmenším v porovnání s jeho občas poněkud extravagantními experimenty. Dle běžných měřítek se však jedná o divoce pulzující snímek. Squatterpunk nám předvádí život ve slumech nevídaným způsobem. Ukazuje totiž, že chudé, opomíjené a zanedbávané děti se také dokážou bavit. Hraní a potápění v hromadách tlejících odpadků může být docela dobrá zábava. Na hrůznost prostředí nás tak neupozorňuje klišé dítěte se slzami v očích, nýbrž životaschopnost a radost hrdinů snímku. A jejich radost vyjadřuje hlavní myšlenku filmu lépe, než kdyby se snažil vzbudit lítost: no future. « méně