Step Across the Border

Ve filmu STEP ACROSS THE BORDER se prolínají dva způsoby uměleckého vyjádření: hudební improvizace a přímý film. Oběma jde o přítomný okamžik, o intuitivní smysl pro to, co se děje v prostoru. Hudba i film vzniká díky intenzivnímu vnímání okamžiku, nikoli díky předem danému programu. Při improvizaci vzniká plán až na samém konci. Je třeba jej teprve objevit. Další spojitost spočívá v pracovní metodě: filmový tým je jako kapela. Tak jako hudebníci komunikují skrze hudbu, vzniklo i naše dílo v rámci malého, flexibilního týmu rovnocenných partnerů. Důležité bylo sdílení. A pohyb. Stávalo se, že jsme třeba začali natáčet uprostřed noci, protože nás to pár minut předtím zrovna napadlo. Sdíleli jsme základní pocit ohledně toho, co jsme chtěli dělat, jaký film jsme chtěli natočit. A tím pocitem jsme se prostě nechali vést. Byla to velmi instinktivní záležitost...Znáte bílého králíka, co hraje na trumpetu a létá po celém světě na létajícím koberci?Mohli jste na něj natrefit třeba v Zurichu, Londýně, Lipsku, Tokyu či New Yorku. Taková alespoň byla naše trasa – a právě na ní vzniklo černobílé mrknutí oka na symfonické spojení dálnic, bouřek a elektrických kytar.Jeden americký kritik napsal: Z hudby Freda Fritha vám spadne čelist, nohy se vám roztančí a sousedi odstěhují.Dále hrají: několik telefonů, kaluží, strašáků do zelí, saxofonů, instrumentovaných měst a motorů.Hudební film. « méně