Svatební cesta do Jiljí

Poprvé se potkali v příšeří biografu a hned si omylem vyměnili tašky. Podruhé se „našli“ u okénka Ztrát a nálezů, kam slečna Petra přišla Tomášovi Krchňákovi připomenout, že podle jeho ztraceného diáře by právě v tomto okamžiku měl sedět v zubařském křesle. V témže duchu pokračovala známost stále ještě svobodného, pětatřicetiletého, značně roztržitého vědeckého aspiranta Krchňáka a romanticky založené slečny Petry až do dne, kdy se Tomáš odjel podívat za rodiči na venkov. Doma jej uvítala bábovka a dobře míněné rady, začínající u jeho kandidátské práce a končící u maminčina povzdechu, že vnoučků se už asi nikdy nedočká. O to větším překvapením byla pro rodiče Tomášova reakce: „Já se budu ženit“. « méně