☰ Menu
Filmtoro
Hledej ⟫

10 nejpřeceňovanějších filmových sci-fi

Všichni to známe. Hledáte film, na který byste se podívali, a ze všech stran se na vás valí doporučení, že tohle či tamto je „naprostá bomba“. Jaké je pak zklamání, když se na daný film opravdu podíváte a zjistíte, že vám jeho hypování přijde jako jedna velká splasklá bublina. Podívali jsme se na 10 sci-fi filmů, jejichž aura výjimečnosti pro nás dříve či později splaskla, i když jsme si přáli pravý opak.

10 nejpřeceňovanějších filmových sci-fi

Válka o planetu opic
Válka o planetu opic

Vzpomínáte na emoce, které prýštily ze Zrození Planety opic? Caesarovo rezonující „Ne!“. Vzpoura opičáků na Golden Gate Bridge. Srdcervoucí vypuštění na svobodu. To jsou momenty, které se nesmazatelně zapsaly do diváckých srdíček a zašlou sérii o inteligentních opičácích přivedly zpět na vrchol. Zbytek série pod vedením Matta Reevese rozhodně není špatný, ani v jednom případě se mu však nepodařilo přijít s rovnocennou emocionální rezonancí, jež by Caesarův příběh dokázala zacementovat v hlavách déle než jednu sezónu. Závěrečné Válce o planetě opic lze jen těžko vyčítat technické zpracování, které je na nejvyšší úrovni. Dokonce i westernový nádech osamělého putování a hledání nového domova má svou sílu. Jenže filmu až příliš chybí silný lidský protivník a bohužel i někdo jako rebelující opičák Koba, jenž relativizoval jinak glorifikovanou opičí stranu civilizace, jejíž vrcholný příběh vlastně celkem vyšuměl.


Jurský svět
Jurský svět

Čtvrtý nejvýdělečnější film všech dob? Někdy jsou cesty diváků opravdu nevyzpytatelné. Stejně jako mentální pochody scenáristů, kteří stále nedokázali vymyslet způsob, jak z Jurského parku neudělat jen nekonečně recyklující se fašírku bývalých nápadů. V Jurském světě se vydáváme zpět na Isla Nublar, kde se konečně plní dlouholetý sen o funkčním zábavním parku s prehistorickými ještěry. Jenže touha po penězích je nekonečná a jelikož návštěvníků ubývá, je potřeba přijít s novým dinosaurem, který je větší, hrozivější a nebezpečnější než T-Rex. Ano, měla to být společenská kritika kombinující neutuchající touhu lidstva po nových atrakcích a zkázonosné rozhodování marketingových expertů. Ačkoli však Jurský svět sem tam nabídne sympatickou nostalgii a několik solidních akčních a hororových momentů, většinu filmu tvoří stokrát viděná selanka prokládaná naivitou, hloupostí a mizernými rozhodnutími. I když těžko říct, zda bylo horším nápadem vojenské užití raptorů, anebo pobíhání před T-Rexem v podpatcích.


Potomci lidí
Potomci lidí

Již 12 let uběhlo od chvíle, kdy se Clive Owen vydal pod vedením Alfonsa Cuaróna do dystopické budoucnosti roku 2027, v níž lidstvo již devatenáct let čeká na narození nového dítěte. Za tu dobu se společnost zhroutila a nastala anarchie, jež je pomocí bezpečnostních složek horko těžko udržována státem. Cuarónovi se tehdy podařilo vyobrazit děsivý portrét futuristické společnosti, jež se však netopila v záplavě umělého CGI, ale působila jako živý a dýchající organismus. Cuarón se rovněž nezdráhal využít řadu inovativních nápadů, díky nimž jsme dostaly jedny z nejlepších akčních scén točených mimo jiné i na jediný záběr, což napomáhalo proniknutí do děje a pocitu „že tam opravdu jsme“. Jenže po 12 letech je již patrné, že ačkoli si to mnozí recenzenti přáli, Cuarónova sci-fi se nakonec nestala nezapomenutelnou klasikou, ale spíše jen solidní žánrovkou s kreativními inovacemi, díky nimž se filmy do zlatých fondů žánru nedostávají. Obzvlášť tratí-li na tom hlavním – příběhu.

Jedno z nejdůležitějších sci-fi 21. století s pomalou a depresivní atmosférou a vynikajícími scénami plných napětí.

Šílený Max
Šílený Max

V dystopické budoucnosti vládnou zdevastované zemi motorkářské gangy. Jenže jakmile napadnou blízkého přítele policisty Maxe Rockatanskyho, zjistí, že i muži zákona se občas rádi vydají cestou staré dobré pomsty. A vy se na ni možná vydáte taky, pokud uvěříte zvěstem o kultovním sci-fi akčňáku, který si George Miller připravil... ale až pro druhý díl. Ten je opravdovou šlehou do vyhaslých diváckých žil. První film Šíleného Maxe je ale při zpětném pohledu spíše chudým a po většinu času přihlouplým žánrovým cvičením, kterému věříte snad jen naštvaný výraz Mela Gibson a tělesnou kondici australských kaskadérů. Na věhlasnou kultovku trochu málo.


Matrix Reloaded
Matrix Reloaded

Bratrské, sourozenecké a dnes již sesterské duo Wachovských nám před 19 lety ukázalo, jak se dá spojit estetika japonských mang a anime se západním akčním spektáklem, do něhož se navíc vejde i myšlenkový podtext řeckých filosofů. První Matrix dodnes zůstává vizionářským úkazem, když naservíroval originální akční scény, zrodil v hollywoodských filmařích zájem o „bullet-time“, který se parodoval do zemdlení, a obrodil hvězdnost Keanu Reevese, který byl zase jednou za nejkrutopřísnějšího akčního hrdinu světa. O to víc pokračování Matrix Reloaded a Matrix Revolutions bolí, neboť okouzlující žánrovou jednoduchost s komplexními myšlenkami přetavila ve skoro až pseudofilosofické blátotlačky, které pod tlakem velkolepých nápadů a nedokonalého technologického provedení stárnou tak rychle, že za pár let se na souboje s desítkami agentů Smithů nebude moct vůbec koukat.


Blade Runner 2049
Blade Runner 2049

Aby bylo jasno, nepatřím mezi masochistické zastánce původního Blade Runnera. jenž byl v době vzniku propadákem, aby se z něj s postupem let vyrýsovala kultovka sci-fi žánru. Decardova naháněčka neposedných replikantů v čele s uhrančivým Rutgerem Hauerem však přesto dokáže svou meditativní pomalostí zaklíčit v mozku a skrze životně působící svět pohltit natolik, že se při závěrečném zavírání výtahu přistihnete, že nad existenciálními otázkami lidství vlastně dumáte spolu s hlavním hrdinou. Pokračování z loňského roku se sice dotýká stejných témat a mermomocí se snaží oživit filmový svět obdobným režijním vedením věčně zadumaného Denise Villeneuvea. Ono kouzlo, které dokázal skrze několik alternativních verzí filmu předvést Ridley Scott, se však ani díky do prázdna civějícímu Ryanu Goslingovi a navrativšímu Harrisonu Fordovi obnovit úplně nedaří. Za což může i fakt, že omamné kameramanské pozlátko Rogera Deakinse tentokrát doplňuje ryze tuctová snaha o bombastičnost, budování potenciálního Blade Runner filmového vesmíru a dějové klišé o sociální revoltě, které jsme od premiéry původního Scottova díla viděli až příliš často.


Looper
Looper: Nájemný zabiják

Ještě než stihl pro mnohé nenávratně zlikvidovat Star Wars ságu, věnoval se Ryan Johnson komornějším projektům. Looper se stal před šesti lety miláčkem především amerických kritiků, kteří jásali nad časovými paradoxy míchanými s napínavým thrillerem s „dvojitým“ Brucem Willisem. Jako by snad zapomněli,že Looper vlastně mnoho nového nepřinesl. Přišel pouze se zajímavým morálním nápadem reakce na vraždu sebe sama, který opentlil poněkud nepropracovaným okolním světem, o němž se kupodivu zase tak moc nedozvíme. Ohledně časových hrátek pak nabídli výrazně propracovanější scénář například Donnie Darko či 12 opic, zatímco Looper se jen veze v jejich stínu a nabízí obstojnou, leč nikterak zásadní sci-fi žánrovku, která se nezdráhá tvářit chytře a sofistikovaně, i když je v řadě momentech hloupá jako tágo.


Gravitace
Gravitace

7 oscarových vítězství a přesto je Gravitace po 5 letech zaprášená jako kdyby šlo jen o sezónní jednorázovku? Na tom už je něco podezřelého. Novinka Alfonsa Cuaróna z roku 2013 moc hezky opíjela vizuálním rohlíkem. Ještě aby ne, když za ním stál zdatný pekař úchvatných obrázků Emmanuel Lubezki. Jenže co se skrývalo pod ním? Přímočarý příběh o přežití, který třikrát zopakoval stejnou situaci, v níž se Sandra Bullock snaží přežít a dospět s návratem na matičku Zemi k metaforickému znovuzrození. Nic proti tomu. Těch 7 Oscarů však při pohledu zpět působí jako poněkud přepálený výsledek.


Star Wars: Poslední z Jediů
Star Wars: Poslední z Jediů

Disney by nám sice chtěl namluvit, že 47 % spokojených diváků na Rotten Tomatoes je jen výkřik několika naštvaných „hejtrů“, jenže pravda je taková, že Rotteny aktuálně evidují skoro stejné množství hodnocení jako u Abramsova trháku Star Wars: Síla se probouzí, přičemž hodnocení jsou výrazně odlišná. Nabízí se tak otázka, zda Rian Johnson opravdu neudělal chybu. Jeho majestátní pokus o relativizaci Síly, dekonstrukci Luka Skywalkera a řadu šokujících zvratů sice nepostrádá ambice, ale že by to byla bůhvíjaká zábava, to se tedy říci nedá. Johnson zahodil téměř celý Abramsem připravený základ a na místo epochálního pokračování naservíroval jednu dlouhatánskou vesmírnou naháněčku prokládanou hipsterujícím Skywalkerem a asi nejzbytečnější dějovou odbočkou, kterou série pamatuje. Opravdu mi někdo vysvětlete, k čemu měla sloužit planeta s casinem, když ne pouze k politicko-sociálním proklamacím, které ve Star Wars asi nikdo slyšet nepotřeboval. Meh.


2001: Vesmírná odysea
2001: Vesmírná odysea

Ještě než zapálíte pochodně a půjdete nás protestativně ugrilovat za kacířství, zkuste se na chvíli uklidnit a přiznat si, že Kubrickův vesmírný epos možná nemusí být pro každého. Nikdo by si zřejmě netroufl urážet dodnes nestárnoucí vizuální stránku, filosofické podtexty a omamný hudební doprovod, z něhož filmovým vědcům vstávají chlupy na zátylku. Jenže Vesmírná odysea se místy opravdu táhne jako důkladně uleželý sopel a pokud člověk nemá zrovna meditativní náladu, jen těžko se do ní napoprvé zamiluje. Proklamace o nejlepším sci-fi kousku od nás tudíž nečekejte.


⏰ 18. 4. 2018   🧑‍💼 Petr Semecký   🩶 81   📰 Tipy na film

📨 Nevíš, na co koukat?

Nech si každý pátek podvečer zdarma doručit do svého inboxu náš nový newsletter s filmovými tipy, trailery či novinkami. Jdu na to!

📰 Poslední filmové novinky

Další: Novinky ·  České ·  Tipy ·  Data ·  Kvízy  ·  Trailery ·  Rozhovory ·  Vše

TP pixel