© TMDB

5 věcí, které chceme od netflixovské adaptace Assassin's Creed

Netflix a Ubisoft oznámili, že společně pracují na seriálové adaptaci extrémně populární série Assassin's Creed. U hrané verze však spolupráce neskončí. V plánu jsou i animované a anime seriály, které mají vytvořit obří vesmír spojený s videohrami.

29. 10. 2020 9:00 | Tipy na film 29. 10. 2020 9:00 | Tipy na film

Oznámení o netflixovské adaptaci Assassin's Creed přišlo jako rána z čistého nebe a zatím je kolem ní velmi málo detailů. Víme, že potenciální seriál zatím nemá showrunnera, což znamená, že ani neexistují žádné náměty, s nimiž by se již pracovalo. Seriálu se tak dočkáme nejdříve za 2 roky, což dává Ubisoftu dost prostoru pro zvážení, kterým směrem se vydat. Hraný seriál má nicméně být součástí širšího vesmíru, který bude zahrnovat i animované a anime seriály, případně filmy. Inu, snad budou lepší než předchozí pokus s Michaelem Fassbenderem od režiséra Justina Kurzela, který se nás snažil unudit k smrti. I proto se hodí připomenout 5 věcí, které od adaptace Assassin's Creed očekáváme. A ne, není mezi nimi kurzelovská hra na rádoby umění.

1) Ezio jako hlavní postava

© TMDB

Assassin's Creed pracuje se zajímavým konceptem, kdy je pomocí technologie možné nahlédnout do života našich předků a do jejich vzpomínek. Filmová adaptace se právě na tomto pokusila postavit příběh, přičemž se nechtěla příliš vázat na postavy z her, jejichž osudy beztak veskrze variovala. Ano, svět Assassin's Creed umožňuje vytvářet nové postavy a dostat nás vždy do nových lokací. Ať už je to starověké Řecko, renesanční Itálie nebo nejnověji severský svět Vikingů. Jenže jedna věc je neměnná. Samotná herní série má zatím pouze jedinou postavu, se kterou hráči opravdu splynuli a která je natolik populární, že dostala hned 3 herní díly a v podstatě neexistuje možnost, že by ji jakákoli postava série překonala. Ano, Ezio Auditore da Firenze je ikonou série, kterou zná i ten, který o hry od Ubisoftu jen letmo zavadil pohledem. Nejenže je Eziova cesta neskutečně velkolepá od malých začátků až po velké finále. Prostředí renesanční Itálie nabídlo dodnes jedny z nejzajímavějších lokací i vedlejších postav, a hlavně ještě nebylo sci-fistickým shlukem nápadů, kterým je série dnes. Když dokáže Netflix adaptovat věrně Resident Evil, který konečně použije v předních pozicích herní postavy, prosím, dejte nám konečně Ezia z masa a kostí, na jehož kariéru zabijáka budeme chtít koukat klidně i 5 řad.

2) Opravdu dobrý parkour

© TMDB

Platilo to u Prince z Persie, platí to i u Assassin's Creed. Obě známé série Ubisoftu jsou postavené na hladkosti a efektnosti akčních scén, které do velké míry využívají parkour. Proto by bylo záhodno, aby se projektu konečně chopil někdo, kdo chápe, že nestačí jen natočit pár pěkných přemetů s kotrmelcem a jeden přeskok přes střechy. Parkour nabízí jako sport mnohem více a Assassin's Creed má vždy natolik zajímavé prostředí, které lze efektivně a nápaditě využívat. Navíc je řada misí postavená na stealthu a postupném plánování ruku v ruce s mrštností hrdiny. Tohle chceme vidět!

3) Známé historické osobnosti

© TMDB

Jestli se Assassin's Creed něco nedá upřít, je to schopnost scenáristů roubovat fiktivní fantasmagorii na skutečné reálie, ve kterých hrdinové potkávají osobnosti, které známe z dějepisu. A je hrozná škoda tuto devízu nevyužívat, neboť slouží k většímu zapojení diváka/hráče do děje a umožňují nám pochopit, že se stále nacházíme v reálném světě, který známe, jen jsou na něj nabalené fikční prvky, které si tvůrci vymysleli pro své vypravěčské účely. Hry díky tomu často posloužily i jako edukativní materiál. Jasně, člověk ve škole nemůže říct, že na pozadí éry Medicejů byly bitvy mezi Assassíny a Templáři. Ale o době a politice doby se často dozvěděl spoustu věcí natolik příjemnou cestou, že si o tom učebnice mohou nechat zdát.

4) Věrné zpracování doby

© TMDB

Pokud jste někdy hráli jakýkoli díl ze série Assassin's Creed, pak víte, že jedním z opravdových trumfů je detailní rešerše, kterou vývojáři pro každý díl udělají. Série má doslova Bible pro každý herní díl, které do detailu rozebírají dobu a postavy, které se v hrách vyskytují. To všechno pro vytvoření vtahujícího pocitu, že jste skutečně součástí historie a procházíte se po skutečných památkách, ve skutečných ulicích, po skutečné mapě, která odpovídá reálné historii. V případě seriálové adaptace navíc odpadá nutnost výrazné zkratky jako v případě filmů a je bezpodmínečně nutné vytvořit funkční svět, který bude v každé vteřině uvěřitelný. Tak proč se neodrazit od reality a nevytvořit repliku minulosti, kterou nás bude bavit prozkoumávat společně s hrdinou stejně jako ve hrách.

5) Co nejméně budoucnosti

© TMDB

Jestli bylo něco u filmové adaptace Assassin's Creed na facku, byla to skutečnost, že se tvůrci vydali cestou většího prostoru pro současnost/budoucnost a malého prostoru pro historické části příběhu. Ano, bylo to očividně i kvůli šetření finančních prostředků, neboť film nebyl bůhvíjak nákladný a očividně se každý dolar obracel třikrát v ruce, než došlo na jeho investici. Jenže je tu jeden problém. Nikoho nezajímají pasáže ze současnosti či budoucnosti. NIKOHO! Jestli něčím série pokaždé dobře baví, je to rozlehlý historický sandbox, který vypráví příběh jednoho z historických předků. Jakýkoli návrat do "reality" jen vytrhává a nudí, neboť je vázán na postavu, která nás nezajímá, neboť s ní neprožíváme centrální konflikty příběhu. Proto je nesmírně nutné omezit jakékoli prvky mimo minulost na minimum. Minimálně alespoň v rámci první řady, která by se vůbec neměla příliš orientovat na sci-fi prvky série. Co je špatného na bitvě mezi Assassíny a Templáři, během níž postupně zjistíme, že se hraje o něco víc? Dávkujte nám sci-fi části postupně, aby byly přijatelné nejen pro hráče, ale i nováčky. Není potřeba vytahovat všechny karty okamžitě.

 2 985 zobrazení   51 se líbí