Vetřelec je fenomén známý pro celou řadu trademarků. Jedním z nich je také fakt, že každý film z původní vetřelčí série s Ripleyovou se dočkal své rozšířené verze, kterou každý správný fanoušek slintajícího xenomorfa velebí a ctí. Koneckonců, prodloužená stopáž vnáší do notoricky známých sci-fi hororů zcela nové prvky, mění vyznění celých scén a dodává filmům novou perspektivu. Je to ale pro filmy jako takové dobře?
21. 8. 2024 13:00 | Zajímavosti 21. 8. 2024 13:00 | ZajímavostiPrvní díl z roku 1979 dodnes uchvacuje navozováním tísnivé atmosféry a využitím industriálního prostředí vesmírné lodi jako děsivého místa. Rozšířená verze z roku 2003 uvedla dodnes perfektní snímek s několika momenty navíc, které dokreslují vztahy mezi postavami i prohlubují trauma hlavní hrdinky. Jedna ze dvou nejdůležitějších scén je krátká rvačka mezi Ripleyovou, pevně si stojící za rozhodnutím nepouštět infikovaného Kanea na palubu vesmírné lodi Nostromo, a navigátorkou Lambertovou, emocionálně rozhozenou z celé situace. Scéna doplňuje postoj posádky k hrdinčině rozhodnutí a dává do určitých souvislostí vztah obou žen.
Druhá scéna je o poznání zásadnější, ukazuje, co přesně se stalo s Dallasem a Brettem. Původní sekvence s Ripleyovou, plazící se ztemnělou lodí a čekajícím monstrem za každým rohem, je dost děsivá sama o sobě, pauza s odhalením osudů její posádky je ale dost brutálním doplňkem celé děsivé atmosféry.
Rozšířená verze Vetřelců už je ale bohužel spíš ke škodě. Výprava na mimozemskou kolonii Hadley’s Hope představuje pro postavy a diváka určitou záhadu. Mariňáci v doprovodu Ripleyové spolu s divákem postupně odhalují, co se s kolonisty stalo a jak přesně se dostali do kontaktu s vetřelci. Rozšířená verze nám tuto otázku zodpoví hned v úvodu, kde vidíme kolonisty živé a zdravé a hovořící o tom, jak je příkaz korporátního úředníka nutí vydat se na jisté místo a vyzvednout zde jistou věc. Tím nám sice dokreslí potřebné souvislosti, ale zase nám vezmou potřebné napětí, takže už jen čekáme, až na to hlavní hrdinové přijdou také.
Dalším prvkem, který nová verze přidala, je dcera Ripleyové, která zemřela během doby, kdy její matka driftovala vesmírem. Tím film mnohem více akcentuje rodící se mateřské pouto, jež si Ripleyová pěstuje k osiřelé Newt, naneštěstí ale trochu zbytečně. Postupné lnutí tvrdé Ripleyové k dětské figuře je dokonalé i bez pocitu, že v ní vidí spíš náhradu. Rozšířená verze Vetřelců je tak spíše zajimavou alternativní verzí a doplňkem pro znalé fanoušky. Z hlediska budování napětí a vyprávění ale není nutně výrazně funkčnější.
Třetí vetřelčí film neměl jednoduchý zrod, tím spíš ani jednoznačné přijetí. Režijní debut Davida Finchera mohl být o invazi xenomorfů na Zemi, stejně jako náboženským hororem – v příběhu na vesmírné stanici postavené ze dřeva a obývané mnichy se mělo ukázat, že xenomorf je regulérní démon, a Ripleyová se měla zlovolného zárodku ve svém nitru zbavit pomocí exorcismu. Nakonec vznikla variace na jedničku situovaná na zapomenutou vězeňskou planetu, jisté náboženské motivy však ve filmu zůstaly. V rozšířené verzi výsledného filmu se xenomorf nezrodí ze psa, ale z krávy, což není až takový rozdíl. Režisérský sestřih především akcentuje implicitní význam vetřelce jako ďábelské figury, která svádí slabé. Proto zde máme postavu jednoho z trestanců, jenž věří, že xenomorf je nadpřirozená entita hodná uctívání, a hrdinům boj s monstrem zkomplikuje.
Bohužel dost nešťastným způsobem. Stejně jako v kinoverzi vyprávění dospěje k naháněčce xenomorfa po úzkých prostorách, což končí jeho uvězněním ve slepé chodbě. To je chvíle pro řečeného šíleného vězně, který jej zase osvobodí, takže honička úzkými chodbami může začít nanovo. Linie s pomateným fanatikem tak pouze natáhne jednu dějovou linku do neúnosných mezí, a tak se nelze divit, že šel snímek do kin o pár scén kratší.
Závěr série, jenž se odehrává o 400 let později a tím pádem i v jiném světě, má v rozšířené verzi pár scén navíc, ale žádnou, která by nějak zásadně měnila vyznění snímku. Když už, tak jej spíše zpomalují. Za všechny můžeme jmenovat krátký dialog vojáka DiStephana s pirátem Christiem. Voják obdivuje žoldákovu pušku, která umí střílet pod vodou, a vyjádření obdivu vede ke krátké diskuzi, která má zřejmě za cíl vybudovat vztah mezi vojákem, pracujícím pro zlou korporaci, a pirátem, který se živí…no, jako pirát. Žádný jiný kontakt však mezi nimi do konce filmu neproběhne, a tak vyznívá scéna zcela naprázdno. To se týká i ostatních přidaných scén, což jsou v podstatě hlavně prodloužené dialogy. Tohle zábavné béčko je ovšem mnohem zábavnější v kinoverzi, která bez zbytečných vět navíc šlape o to rychleji.
Rod Draka se navzdory pár zádrhelům zdá být poměrně důstojným nástupcem Hry o trůny. Služba Max (a také HBO) však nechce, abychom na další nálož fantasy ze Západozemí museli do budoucna vždy čekat celé dva roky. Chystá proto nemalou várku dalších spin-offů, z nichž dva už jsou stoprocentně potvrzené a další tři čekají na schválení.
Na základě traileru i dosavadního průběhu vše nasvědčovalo tomu, že finále 2. řady seriálu Rod draka přinese po slabší druhé polovině konečně další třaskavý posun války kupředu. Namísto toho však přišla další konverzační 70minutovka, která sice místy chytla za srdce, ale pocitově patřila o 1 až 2 díly nazpět.
Čtvrtý díl druhé řady Rodu draka aktuálně právem sklízí aplaus jako to nejlepší, co zatím seriál předvedl. Tanec draků je tady a první opravdový náznak krutých bitev draků i jejich jezdců na pozadí ohořelých těl a brnění obyčejných pěšáků stál za to. Mimo hlavní dění však epizoda přinesla několik menších, ale podstatných detailů, které byste si měli zapamatovat.
Druhá řada seriálu Rod draka přinesla jeden relativně nečekaný odklon od své knižní předlohy. Tvůrci se rozhodli dřívějšího milence Rhaenyry Targaryen pro změnu spárovat s její blízkou kamarádkou z dětství Alicent Hightower. Co to znamená pro děj seriálu a jde opravdu o sexuální vrchol druhé řady?