© TMDB

10 nejdůležitějších trikových filmů

Od Meliésovy Cesty na Měsíc uplynulo již 116 let a my při pohledu na filmové trikařství stále žasneme jako malé děti. Projeli jsme proto naše filmotéky a pokusili jsme se dát s těžkým srdcem dohromady 10 filmů, které napříč dekádamy přinesly do filmového světa trikovou revoluci. A ano, geniálního Georgese Méliese jsme zminili právě proto, abyste nám ho nevmetli do tváře. Stačí, že to schytáme za vynechání Metropolis, King Konga a Raye Harryhausena.

22. 6. 2018 0:00 | Tipy na film

© TMDB

2001: Vesmírná odysea

2001: A Space Odyssey | USA | 1968 | Sci-fi filmy | Vesmír

Kubrickova filmová cesta za hranice prostoru a času může a nemusí být vaším nejoblíbenějším filmem vůbec. Jedno se jí ale i kvůli oscarovému vítězství v trikové kategorii rozhodně upřít nedá, technická preciznost a trikové revolucionářství. Kubrick byl puntičkář a když dostal na svou dobu neskutečný rozpočet 10,5 milionu dolarů, rozhodl se, že ho z velká části investuje do pozvednutí trikových možností tehdejšího filmu. Užití praktických efektů je dodnes působivé a zaručuje Vesmírné odysee nestárnoucí fazónu. Svou trvanlivost proti zubům času však definitivně prokázalo i mistrovské ovládnutí přední projekce, kdy je záznam promítaný na polopropustné zrcadlo za účelem životnějšího pozadí než v případě projekce zadní. A zapomenout nesmíme ani na experimentování s expozicí či chemikáliemi pro dosažení slavné sekvence „hvězdné brány“. Anebo parádně realistické masky opic z úvodu filmu, které si Kubrick objednal u Stuarta Freeborna, jehož jméno asi neznáte, ale měli byste, protože díky němu milujete vzhled Chewieho, Yody nebo faldíky Jabby Hutta.

 83 %

© TMDB

Star Wars

Star Wars | USA | 1977 | Sci-fi filmy | Space opera

Těžko vynechat sérií, která trikovou mánii doslova odpálila napříč galaxiemi a překopala Hollywood na místo, kde se každé léto řada blockbusterů snaží přinést podobný megahit, jakým byla v roce 1977 Epizoda IV známá tehdy prostě jako Star Wars. Dodnes najdete řadu článků a archivních videí, v nichž se diváci zpovídají z šoku, který v setmělém kinosále viděli. Vesmírné lodě nelétaly na drátkách zleva doprava. Naopak díky Johnu Dyskstrovi a jeho nápadu s pohyblivou kamerou okolo extrémně detailních modelů realisticky pluly prostorem a dokonce mezi sebou sváděly vesmírné bitvy nápadně připomínající střety letounů za 2. světové války. Přihoďte do toho dokonalé užití matte obrazů, majestátní bzučení světelných mečů (skloňte se před géniem zvukových efektů Benem Burttem) a neuvěřitelné množství masek nejrůznějších mimozemšťanů a vypadne vám film, který „za socíku“ při krátkém pobytu v Paříži stihli vidět i moji rodiče a navzdory jazykové bariéře (rozuměj: nerozuměli ani slovo) se jednalo o jeden z největších filmových zážitků jejich života. A hodí se dodat, že revoluční byla v řadě věcí i trilogie nová. Ať už jde o dodnes skvělý závod kluzáků, využití digitálního Jar Jara (nemusíte ho mít rádi, ale řemeslo posunul zase o kus dál), anebo závěrečnou bitvu inspirovanou Vojnou a mírem.

 86 %

© TMDB

Tron

TRON | USA | 1982 | Sci-fi filmy | Kyberpunk

Tvořit film z prostředí počítačů je pořádně složité i s dnešní technologií. Co teprve v roce 1982, kdy představa digitálních kompozic a mnohahodinového renderování objektů patřila do vlhkých snů trikařských snílků. Tron přesto ukázal, že to jde, když pro boj programátora Flynna s proradným Master Control programem využil unikátní renderovací proces SynthaVision, jenž počítači umožňoval rozeznat jednoduché tvary jako pevné objekty. Dokonalé využití této technologie můžete vidět v dnes již kultovním závodu s lightcycly. Pro kombinaci živých herců a virtuálního prostředí pak film využíval ruční animace, což se pro změnu nelíbilo řadě studiových animátorů, kteří měli strach, že je počítačové efekty jednoho dne vystrnadí z vyhřátých křesílek. Jak to dopadlo víme všichni. Ruční animátoři sice dnes jedí suché rohlíky, z původního Trona se však stala kultovní klasika navzdory tomu, že z něj byla tehdejší Akademie natolik vyděšená, že jeho počítači poháněnou trikovou schránku označila za podvod hodný diskvalifikace.

 67 %

© TMDB

Terminátor 2

Terminator 2: Judgment Day | USA | 1991 | Sci-fi filmy | Cestování časem

James Cameron si zkrátka malé cíle neklade. Když uspěl první díl Terminátora, dostal náhle obletovaný režisér šanci chopit se pokračování s dosud nevídaným rozpočtem. Znáte to, spousta tvůrců by vsadila na to, co fungovalo minule. Cameron však udělal z Arnolda Schwarzeneggera dobráka, k Sarah Connor přihodil jejího pubertálního synátora Johna a v příběhu o nalezení lidskosti uvnitř chladného stroje mimo jiné předvedl, jak se pracuje s digitální tekutinou, kterou si dříve osahal již v dobrodružné Propasti, kde však zkoušel pouze morfing vody, nikoli kovu. Skupenství měnící T-1000 (měl být mimochodem již v jedničce, ale nebyly peníze, ani technologie) dodnes zůstává vizuální krmí první jakosti, při níž si dal Cameron záležet, aby si praktické i digitální efekty hrály vzájemně do karet a publikum tudíž mělo problém poznat, kdy se kouzlí s počítači a kdy jen Stan Winston ukazuje, kdo je v oboru praktických efektů šéf. Byly z toho hned čtyři techničtí Oscaři (triky, zvuk, střih zvuku a masky) a dvě nominace (střih a kamera), což při pohledu na papírově „pouze“ libový akční blockbuster vyráží dech.

 86 %

© TMDB

Jurský park

Jurassic Park | USA | 1993 | Sci-fi filmy | Dinosauři

Při pohledu na pátý film o zábavním parku plném oživlých prehistorických potvor z jedniček a nul se dech zatají málokomu. Původní Jurský park se však dodnes řadí mezi trikařské velikány, kteří ukázali, co všechno zvládnou moderní počítače na stříbrném plátně oživit, pokud máte fištrón a partu zapálených kluků od počítačů. Spielberg se nikdy netajil tím, že pro tříoscarovou adaptaci knihy Michaela Crichtona zvažoval pro dinosaury využití zastaralé stop-motion animace. Byli to trikaři Industrial Light & Magic, kteří ho na základě testovacích záběrů přesvědčili, že technologie z Cesty do pravěku nebo původního Souboje Titánů není se vší úctou ke Karlu Zemanovi a Rayi Harryhausenovi jediným řešením. Spielberg se však nenechal opít trikovým mamonem a brzy pochopil, že první velký moment (brachiosaurus!) musí vyznít jako esence veškeré lidské fascinace pravěkými ještěry. A zároveň nesmí být digitálních triků ve filmu moc, aby nepřišel o punc realismu. Své místo v historii má tak opět Stan Winston, jenž dal se svým týmem dohromady funkční animatronické loutky raptorů a další havěti (včetně hlavy T-Rexe), které sloužily trikařům jak reference pro veškeré digitální verze při scénách jako je T-Rexův závěrečný pád do hlavní haly, anebo úprk mezi splašeným stádem Gallimimů.

 82 % © TMDB

Forrest Gump

Forrest Gump | USA | 1994 | Drama | Romantické drama

Pro někoho je smyslem trikových záběrů ohromování nereálnými věcmi. Pro Roberta Zemeckise devadesátých let však bylo hlavní, aby divák věřil všemu, co se na plátně děje. I kdyby se měl hlavní hrdina dostat do těch nejbizarnějších situací a prolétnout řadou zásadních okamžiků americké historie. Málokdo si dodnes uvědomuje, kolik se na Forrestu Gumpovi odvedlo trikové práce. A přitom jen práce na klíčování poletujícího peříčka způsobovaly hollywoodským trikařům noční můry. A co teprve odstraňování nohou poručíka Dana, vkládání Forresta do archivních záběrů s čelními představiteli státu, doprostřed napalmem bombardované vietnamské džungle, anebo před dav válkou otrávených hippies. Forrest Gump je plný trikové magie, jejímž největším úspěchem zůstává, že si její výskyt téměř v každé scéně po tolika letech neuvědomujeme. Já vím, Forrest tehdy ukradl Oscary neméně skvělému Vykoupení z věznice Shawshank. Jenže ruku na srdce, Forrest Gump je s odstupem času filmem historicky zásadnějším.

 88 % © TMDB

Toy Story: Příběh hraček

Toy Story | USA | 1995 | Animované filmy | Pro kluky

Občas se říká, že je počítačová animace sterilní. Takoví lidé ale jen neviděli první Toy Story: Příběh hraček, kterým někdejší divize Lucasfilmu (Pixar dělal na Star Wars i Star Treku) vdechla do již poněkud zatuchlého prostředí ruční animace revoluční prvek animace počítačové, o které se Waltu Disneymu v době Sněhurky a sedmi trpaslíků ani nesnilo. Zpracování každého záběru z pokoje malého Andyho, jehož hračky žijí ve volném čase vlastním životem a snaží vyrovnat s příchodem nováčka v podobě Buzze Rakeťáka, trvalo desítky, někdy i stovky hodin, během nichž tehdy neznámý Pixar prokázal nekonečný hlad po žánrové revoluci. Vyplatilo se. Dlouhých pět let vyvíjené Toy Story donutilo Akademii vymyslet speciální oscarovou kategorii za Zvláštní přínos a dodnes zůstává etalonem počítačové animace, jejíž estetika se stala vzorem pro budoucí animované pokusy, které postupně odstranily klasickou ruční animaci na druhou kolej. Úspěch Toy Story však neleží jen na bedrech revoluční animace a citu pro detail. Pixar zkrátka rozumí tomu, jak dobré filmy dělat a že animace je jen nástroj k tomu, jak k divákům dostat dokonalý příběh.

 83 %

© TMDB

Matrix

The Matrix | USA | 1999 | Sci-fi filmy | Kyberpunk

Řekl někdo „Bullet time“? Nové tisíciletí přineslo řadu nápodob, které z Matrixu čerpaly, když se ho snažily trumfnout i zesměšnit. Žádná z nich však neuspěla, neboť revoluční práce trikařů byla v případě Matrixu poháněna unikátní vizí sourozenců Wachowských. Jasně, z dnešního pohledu už bitevní vřava obřích mechů proti stovkám chobotniček, střet s desítkami digitálních agentů Smithů a vlastně ani vyhýbání kulkám nebere dech jako kdysi. Jenže v roce 1999 bylo v hollywoodském filmu extrémní používání hongkongského drátování v akčních scénách naprosto nepředstavitelné. Což ostatně platí i pro vysoce inovativní využití desítek fotoaparátů, které pomocí postprodukčního skládání umožnily Wachowským a jejich trikařům dělat ikonické oblety kolem kulkám se vyhýbajícího Nea či policisty do zadku nakopávající Trinity. Ostatně Oscara za triky Matrix Lucasově Skryté hrozbě nevyfoukl pro nic za nic, když Akademie dala přednost nápadům a řemeslné revoluci před přehříváním počítačových procesorů. A já jen s úsměvem vzpomínám na prozívané sobotní ráno, kdy mi kamarád volal ještě na pevnou linku, jestli s ním nepůjdu do kina na nějaké sci-fi, kde lidi cestují skrze telefonní linku.

 87 %

© TMDB

Pán prstenů

The Lord of the Rings: The Return of the King | USA | 2003 | Fantasy filmy | Čarodějové

Jedno slovo: Glum. Lucasův Jar Jar Binks byl sice první celodigitální postavou, která ve filmu zaujímala důležitou roli, byl to však až Peter Jackson, který plně počítačové postavě propůjčil hluboké emoce a lidské rysy, s nimiž se publikum dokázalo ztotožnit a přestalo pohyblivé pixely vnímat jen jako shluk laškovných jedniček a nul. A je ohromná ostuda, že Andy Serkis a celá řada lidí stojících za komplexním motion capturingem stále nebyla adekvátně oceněna za svou práci, která jako by v myslích mnoha diváků obnášela jednoduché zmáčknutí kouzelného tlačítka. Stačí vzpomenout na novodobého opičího revolucionáře Caesara či nabroušeného Konga a při pohledu na nulové množství oscarových sošek pro samotného Serkise se nejednomu technofilovi otevírá nožík v kapse. Pán prstenů však nebyl jen o bývalém půlčíkovi, co propadl moci zlotřilého prstenu. Zapomenout nesmíme ani na unikátní vývoj počítačově generovaných tisícihlavých armád, dokonalé využití miniatur, nahrazování postav digitálními dvojníky a samozřejmě i nápadité využití liliputů a kamerových fíglů, které vdechly Středozemi život. Pán prstenů v podstatě vyšlapal cestičku v tolika trikových místech, že mu vděčíme za následujících 10 let blockbusterové kinematografie. Oněch 11 rekordních Oscarů za Návrat krále a v podstatě celou trilogii nám tudíž připadá zcela adekvátní.

 90 %

© TMDB

Avatar

Avatar | USA | 2009 | Sci-fi filmy | Space opera

James Cameron není troškař a protože na běžné zpracování příběhu Pocahontas s klusajícími rudochy a zákeřnými bělochy by zřejmě nikdo nepřišel, vymyslel si vesmírnou rasu Na'vi s kočičími výrazy a tělesnou schránkou, kterou jinak než v počítači prostě neuděláte. Všichni se mu smáli, jenže Železný Jim zainvestoval desítky milionů dolarů do značně vyvinuté motion capture technologie a v kombinaci s částečně reálnými kulisami vytvořil uvěřitelné vesmírné prostředí Pandory, v němž se prohání lidé a Na'vi vedle sebe a vy ani na moment nemyslíte na to, že je to celé „jen jako“. Ba co víc, Cameron přitahuje šrouby a ve své akční sci-fi, která rozkopla dveře dokořán pro moderní 3D technologie a odnesla si celkem 3 Oscary z 9 nominací, si dovolil z diváků ždímat emoce skrze romantiku jedné modré kočičky a mariňáka s dobrým srdcem. Co si budeme povídat, v kině jsme brečeli všichni a na pokračování půjdeme hned první den. Dvakrát. I když vlastně vůbec netušíme, jak bude pokračování vypadat a zda opravdu dojde na vyšší snímkovou frekvenci a 3D bez možností nosit na nose nepohodlné brýle. Ale je to Cameron a jestli někomu věřit, pak chlapíkovi, který se kvůli 3D technologii, jíž se neúspěšně snažil dorovnat zbytek Hollywoodu (s čestnou výjimkou Spielbergova Tintina a Jacksonových Hobitů), odhodlal několik let potápět k sutinám Titanicu, aby si 3D kamery pořádně osahal. A když už jsme u toho, 3D verze Titanicu je stále nejlepší post-produkčně udělané „třidéčko“ široko daleko.

 79 %  1 705 zobrazení   79 se líbí