© TMDB

Černobyl: Jak vznikla rekonstrukce jaderné katastrofy pro hit HBO?

Jeden z letošních seriálových hitů byl rozhodně seriál Černobyl z produkce HBO, pojednávající o okolnostech kolem havárie stejnojmenné jaderné elektrárny a bezprostředních událostech, které následovaly. Jakým směrem se tvůrci vydali, aby nám s využitím moderních technologií dokázali vyrazit dech?

20. 11. 2019 0:00 | Zajímavosti 20. 11. 2019 0:00 | Zajímavosti

Není trik jako trik

Vizuální efekty (VFX) v sobě ve skutečnosti ukrývají mnoho specifických disciplín. Jde o jeden z nejužívanějších filmařských nástrojů současnosti, který tvůrcům propůjčuje nebývalou svobodu, díky které může snadno zmizet hranice mezi materiálem natočeným na place a materiálem, který je kompletně digitálního původu. Dokonce i mnoho filmů a seriálů, které nevypadají jako „trikový“ snímek, jsou plné „neviditelných“ úprav. Ten film/seriál, o kterém tvrdili, že neobsahuje žádné VFX? Vsadím se s vámi, že desítky záběrů prošly minimálně retušováním kamerové jízdy, ruchového mikrofonu, odrazu štábu a dalších. Díky VFX ale mohlo vzniknout i mnoho snímků, u kterých by to bylo jen pár let předtím nemožné (například nedávný Blíženec, scénář původně už z devadesátých let). Stále však platí, že i přes špičkovou úroveň těch největších VFX studií, je vždy lepší získat materiál rovnou „v kameře“, ať už jde o postavenou dekoraci nebo lokaci, ale také loutku nebo miniaturu.

Tvůrci Černobylu dokázali ve spolupráci s VFX studiem DNEG (dříve Double Negative) vytvořit špičkovou iluzi doby a místa, ve kterých k této nešťastné události došlo. DNEG nedávno divákům poodhalilo, jak některá svá kouzla vytvořilo, a to v sérii rozhovorů, ve kterých Paul Franklin, zakladatel studia a dvorní trikový supervisor Christophera Nolana, zpovídá Maxe Dennisona, jenž sloužil jako VFX supervisor pro Černobyl.

Areál elektrárny

Jak Franklin podotýká, hlavním účelem VFX bylo vrátit čas a vtáhnout diváka do děje – elektrárna v původní podobě už samozřejmě neexistuje, pouze část z 12 km2 původního areálu, jehož hrubý 3D model DNEG získalo. Produkce se rozhodla natáčet v Litvě, svého času také součásti Sovětského svazu, a po intenzivním vyjednávání se produkci podařilo získat povolení natáčet v areálu odstavené jaderné elektrárny Ignalina, do jisté míry sesterské stavby Černobylu. Původní stavba, chodby, velín a další dobové prostory, co víc si může scénograf přát! S Ignalinou jako primární lokací tedy filmaři získali punc reálného základu a dokonalé reference, ze které se dalo vycházet. Místa, ve kterých se Ignalina a Černobyl liší, byla nahrazena matte malbou (kdysi malované na sklo, nyní Photoshop a v případě méně komplikovaného pohybu kamery projekce na jednoduchou geometrii) nebo trojrozměrným modelem obalený texturou, vytvářející iluzi přirozeného povrchu a jeho vlastností. Ve filmovém studiu ve městě Martynas (poblíž Vilniusu) byla také postavena dekorace části elektrárny po explozi, která posloužila k natočení scén hasičského zásahu a řady pohledů na rozervanou halu. Pro jednozáběrovou scénu odklízení radioaktivní suti byla také postavena dekorace střechy.

Reaktor číslo 4

Tím nejcennějším na Ignalině však byla možnost natáčet v reaktorové hale a získat záběry skutečného reaktoru typu RBMK. Ten ignalinský si tak zahrál svého černobylského bratra s číslem 4. Jedna věc je ztvárnění záběrů, u kterých lze využít reálné reference, nicméně v seriálu se objevilo pár záběrů, jejichž náplň nikdo živý nikdy neviděl. Jedná se hlavně o pohledy na explodující reaktor a jeho obnažené žhnoucí útroby. Dennison přiznává, že tyto záběry byly místem, kde byla tenká hranice mezi realitou a fikcí. Klíčem bylo vycházet z odborného úsudku, co by bylo možné či pravděpodobné vidět v danou chvíli.

Zde si dovolím trochu odbočit. V době premiéry filmu Interstellar (u kterého jako VFX supervisor fungoval Paul Franklin) vyšla kniha, jejímž autorem byl teoretický fyzik Kip Thorne sloužící jako vědecký konzultant filmu. Sloužila jako doplněk a podrobně rozebírala vědecké koncepty vyskytující se ve filmu. Ačkoli je Interstellar extrémní případ, je nutno říci, že je umění samo o sobě ztvárnit vědecky komplikované záležitosti tak, aby byly pro diváka jasně a rychle pochopitelné.

Přesně takový postup, tedy vědecký předpoklad plus reálné reference, byl tedy využit u Černobylu. Výbuch reaktoru je složen z pěti až šesti různých částí, na kterých pracovalo oddělení simulací, které má na starosti prvky jako destrukce, dým, oheň, voda a další tekutiny. Několik nejbližších záběrů těsně před, během a po explozi reaktoru č. 4 bylo tedy kompletně CGI původu, včetně některých bližších pohledů z helikoptéry, což si samozřejmě vyžádalo spoustu práce 3D modelářů a texturářů na vytvoření takové úrovně detailů, aby obstály i v těch nejbližších záběrech.

Pripjať

Nyní již legendární město, které se stalo domovem pro rodiny zaměstnanců elektrárny, jen aby byli bez vysvětlení po pár dnech evakuováni. Produkce zvolila část hlavního města Litvy, Vilniusu. Čtvrť Fabijoniškes tak se svou pro střední Evropu tak typickou panelákovou zástavbou poskytla až nadbytek prostoru pro natáčení. Skutečná Pripjať je v porovnání s Vilniusem o mnoho menší, zbytek hlavního města tak byl nahrazen lesem, jenž se nachází kolem reálné Pripjati. Kromě toho byly vyretušovány některé moderní prvky, které by v roce 1986 působily poněkud anachronicky. Typicky jde třeba o TV antény. Naopak byly přidány některé charakteristické prvky pro Pripjať, jako třeba ruské kolo.

Technika

Trikové ztvárnění Černobylu tedy bylo složeno ze tří prvků: záběrů z Ignaliny, dekorace haly a střechy po explozi a CG modelu černobylského komplexu. Výsledkem byla virtuální podoba všech lokací a koordinace mezi VFX a kamerovým oddělením při prolínání obou. V některých případech, kdy se ještě režisér Johan Renck ještě nerozhodl nad definitivní podobou záběru, mu virtuální verze Černobylu poskytovala komfort a volnost, režisér tak mohl se záběrem „přijít“ až posléze. Opakem byl záběr vrakoviště s technikou použitou během odklízení trosek. Tento záběr byl podle Dennisona plánovaný od začátku. Produkce našla opuštěné litevské letiště a podařilo se jí také najít pět nebo šest dobových náklaďáků a tři požární auta (která si zahrála také ve scénách s hasičským zásahem). Vozy posloužily jako reference pro barvu, měřítko a světlo. Zbytek techniky na tomto vrakovišti byl tedy digitální na základě referencí z nafocené a naskenované dobové techniky. U jiných strojů, jako například u vrtulníku Mil Mi-8, použila produkce během natáčení reálný stroj, který byl posléze „převlečen“ do dobového sovětského „kabátku“.

SFX a prostetika

Občas lze narazit na termín speciální efekty, resp. SFX. Jde o označení efektů, které jsou vytvářeny přímo na place, často jde i o iluze atmosférického charakteru, jako třeba děšť nebo sníh. V případě Černobylu můžeme použít jako příklad dekoraci haly reaktoru č. 4 po explozi. Během natáčení se SFX tým postaral o několik „živých“ ohňových efektů a VFX oddělení později tyto natočené materiály obohatilo o zbytek rozervané haly, simulaci dýmu a modré záře.

V poslední řádě nelze zapomenout na prostetika. Jedná se o efekt praktického charakteru, jehož doménou u Černobylu byla hlavně ilustrace postupu nemoci z ozáření. Stejně jako např. u takové Mouchy Davida Cronenberga a Jeffa Goldbluma se odstupňují jednotlivé „fáze“, které mají prostetika zpodobnit. V případě tak rozsáhlých make-upů se vytvoří několik různých odlitků herce a forem, ze kterých se potom s pomocí speciálních latexových směsí vytváří vrstvy, které tým nanáší na herce. Konečná iluze se dolaďuje airbrushem a v některých případech třeba lubrikačním gelem kvůli usychání latexu a dalším estetickým důvodům.

Franklin s Dennisonem kladou důraz na filmovou formu seriálu, realistické pojetí až dokumentární styl a přirovnávají práci DNEG k nedávným filmovým projektům Dunkerk a První člověk. Dennison realistický styl intenzivně konzultoval se scenáristou a producentem seriálu Craigem Mazinem a režisérem Renckem. Cílem bylo dosáhnout „neviditelných“ efektů, kterých si po chvíli přestaneme všímat, na rozdíl od letních blockbusterů, kde je útok na smysly skrze VFX jedním z prvků prodávajících film. Pro Černobyl je VFX postavou v pozadí, která nás pomáhá přenést do doby a místa této tragické historické události Závěrem lze rozhodně souhlasit s Franklinem, který podotýká, že s úspěchem seriálu se veškerá konverzace pohybovala kolem události samotné a myšlenky seriálu jako takového, nikoliv kolem trikové stránky. VFX tak odvedlo svou práci na 846 záběrech na jedničku. Mimochodem, na seriálu je i československá stopa – na tvorbě efektů se podíleli modelář Jan Hřebíček z Česka a matte painter Adrián Dudák ze Slovenska.

 538 zobrazení   25 se líbí