© TMDB

Legendární český režisér Jiří Menzel slaví osmdesátku

Jubilejní osmdesáté narozeniny dnes slaví jedna z nejvýznamnějších postav českého filmu, režisér Jiří Menzel. Proslavil se díky filmům Vesničko má, středisková, Rozmarné léto nebo Slavnosti sněženek, často působil ve svých filmech jako herec. Za Ostře sledované vlaky získal před padesáti lety Oscara.

23. 2. 2018 0:00 | České novinky 23. 2. 2018 0:00 | České novinky © TMDB

Stones

Akmeni | 2008 | Dokumenty

Městem se prochází muž v šedém kabátě. Všímá si chlapců a mužů. Ti, kdo se mu zdají dost dobří, dostanou zelenou tašku. Marija je sama doma. Je jedinou ženou, která také dostane zelenou tašku. Tím však film zdaleka nekončí.

Jiří Menzel se narodil přesně před osmdesáti lety v Praze. Vystudoval FAMU a v šedesátých letech patřil spolu s Milošem Formanem, Věrou Chytilovou nebo Ivanem Passerem mezi takzvanou “novou filmovou vlnu”, která tehdy uvolněnou politickou atmosférou uchvátila svým přirozeným stylem, příběhy o obyčejných mladých lidech, dlouhými, ale vtipnými dialogy nebo angažováním neherců.

Už svým celovečerním debutem, povídkovou komedií Perličky na dně, naznačil Jiří Menzel, že jeho nejoblíbenějším stylem budou poeticky laděné komedie často křížené s dramatem. Stal se také dvorním filmařem, který adaptoval knihy a povídky spisovatele Bohumila Hrabala. Právě tento osobitý ráz filmů ukázal i v dnes již kultovním Rozmarném létu, a také ve svém vůbec nejvýznamnějším díle, Ostře sledovaných vlacích, za které dostal roku 1968 Oscara. Když jej přebíral, pronesl lámanou angličtinou památný proslov, ve které Hollywoodu poděkoval, že sledují české filmy.

Ostatně právě v zahraničí považují českou novou vlnu za vrchol naší kinematografie, během čtyř let získaly naše filmy hned dva Oscary za nejlepší neanglicky mluvený film (Ostře sledované vlaky, Obchod na korze), další dva měly alespoň nominaci (Hoří, má panenko, Lásky jedné plavovlásky).

S příchodem normalizace a utnutím otevřenosti šedesátých let však Menzelova kariéra, podobně jako u mnoha dalších představitelů nové české vlny, nabrala horší směr. Snímek Skřivánci na niti, který natočil v době příjezdu vojsk Varšavské smlouvy, kvůli cenzuře putoval do trezoru a širší publikum jej vidělo až po pádu totality. I když byla jeho tvorba omezována a Menzel musel točit i “propagační filmy” jako Kdo hledá zlaté dno, našel alespoň prostřednictvím angažmá v Divadle Járy Cimrmana cestu k autorské dvojici Svěrák-Smoljak, která přinesla úspěšné snímky jako Na samotě u lesa nebo Vesničko má středisková. Ta získala v roce 1985 nominaci na Oscara.

Pro Menzela ale bylo důležitější, že se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mohl vrátit ke svému milovanému spisovateli - Bohumilu Hrabalovi, a to díky tomu, že v roce 1977 podepsal režimní Antichartu. Po Perličkách na dně, Skřiváncích a Ostře sledovaných vlacích to byly posléze Postřižiny a Slavnosti sněženek, po revoluci poté ještě Obsluhoval jsem anglického krále. Těsně před pádem komunismu uchvátil Menzel kritiky další ze svých poetických komedií Konec starých časů, jejíž název měl podle jeho pozdějších slov symbolizovat konec vlády zla. Roku 1990 pak Jiří zadaptoval hru Václava Havla Audience a následně se proslavil jako režisér, který dal Jeremymu Ironsovi vypsat nejnižší honorář kariéry, za roli ve filmu Žebrácká opera.

V devadesátých letech už Menzel tolik aktivní nebyl. Odmítl režírovat Obecnou školu a umetl tak cestičku Janu Svěrák, místo toho si vybral ambiciózní projekt Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina. Jemná poetika, místy až parodie, se však už do nové doby nehodily, Menzel se na dlouhou dobu odmlčel a vrátil se až v roce 2006 adaptací Obsluhoval jsem anglického krále. Ten byl mimořádně divácky úspěšný a dostal Menzela zpátky na výsluní. Jeho posledním režisérským příspěvkem je zatím komedie Donšajni.

Menzel byl kromě režie a také psaní fejetonů hodně aktivní jako herec nejen ve vlastních filmech. Po boku Josefa Abrháma exceloval ve veselohře Penzion pro svobodné pány a jako pan Dvořák, pracovník krematoria, se mihl i v Herzově kultovním snímku Spalovač mrtvol. Menší roličky si uměl napsat i do vlastního díla, pamatujeme si jej třeba z Rozmarného léta, Skřivánků na niti i Báječných mužů s klikou. Svůj komediální talent naplno předvedl v crazy komediích Srdečný pozdrav ze zeměkoule či Buldoci a třešně. Spolu s Dagmar Veškrnovou pak potěšil fanoušky upířích filmů v parodii Upír z Feratu a seriáloví fanoušci nedají dopustit na jeho postavu Jindřicha Práška v úspěšném nováckém seriálu Hospoda.

Dnes má v Berlíně premiéru film Tlumočnk, ve kterém Menzel hraje potomka zavražděných Židů a spolu s rakouským hercem Peterem Simonischkem cestuje po Slovensku.

 10 zobrazení   86 se líbí