© TMDB
Před 20 lety se stala Záhada Blair Witch mediální senzací a kdekdo skutečně uvěřil, že se po lesích Marylandu prohání ďábelská čarodějnice, která vám dá hromadu šutrů před stan. V čem tkvělo kouzlo filmu, který nebyl zase tak moc originální? A jak je to vlastně s jeho přínosem found footage konceptu?
30. 7. 2019 12:00 | Tipy na film 30. 7. 2019 12:00 | Tipy na filmTrojice amatérských filmařů se vydá do lesů kdesi v Marylandu, aby natočila dokument o vrahovi dětí Rustinu Parrovi, jenž podle svých slov zabíjel na pokyn nikdy nespatřené čarodějnice. Jak filmaři postupují znepokojivým hvozdem, začínají si uvědomovat, že tu čarodějnici si možná tak úplně nevymyslel. Záhada Blair Witch (The Blair Witch Project) rozhodně nebyl první snímek ve formátu found footage – filmu, který se tváří jako dokument nebo komplentace autentických záběrů, byť je to fikční film. Dávno před tímto snímkem se točily filmy v tomto stylu se zhruba tříletými rozestupy.
Co tedy Blair Witch tenkrát dávalo iluzi inovace a senzace a zajišťovalo jí místo v centru zájmu diváků? Především to byl její přesah mimo dané médium, který přiměl nejen diváky, ale i herce nechat se vyděsit smyšlenou mytologií i mimo rámec filmu. Oba režiséři Daniel Myrick a Eduardo Sánchez se snažili o co možná největší autenticitu nadpřirozené hrůzy přesahující lidské chápání, a tak udržovali herce v permanentním dojmu, že natáčejí film podle skutečné legendy. Dokonce podporovali nervozitu herců a jejich vzájemné rozepře stále menšími příděly jídla a dávali jim naprosto minimální informace o tom, co je čeká v následující scéně.
© TMDB
Kromě toho vesele podporovali životnost mýtu i v dalších médiích. Společně s hlavním filmem vznikly i dva dokumentární filmy, Kletba Blair Witch a Stick and Stones: Investigating the Blair Witch, které zkoumaly jak kořeny původní legendy, tak záhadu okolo zmizení tří amatérských filmařů ztracených v marylandských lesích. Film se tak nestal hitem ani tak díky využití found footage, ale spíš kvůli auře hororu, který se mohl, ale nemusel opravdu odehrát. V době, kdy ne každá informace šla vyhledat po internetu, se film stával předmětem vzrušených diskuzí o tom, zda vážně sledujeme autentické záběry, dramatizaci skutečných událostí nebo zcela vymyšlený příběh. Sám o sobě film zase tolik valných kvalit nemá, respektive má asi tolik kvalit, kolik jich může mít film o třech nervózních lidech, kteří bloudí lesem. Bohužel je to díky tomu také film, který poměrně rychle a špatně stárne, protože nejen s pokrokem informační dostupnosti, ale i neudržitelnou pravdou o vlastní fiktivnosti ztrácí kouzlo městské legendy, kterou si u táboráku vyprávějí fanoušci hororových historek. V době své premiéry to byl ale takový hit, že pokračování bylo nevyhnutelné.
O rok později se tedy objevil film Záhada Blair Witch 2 (Book of Shadows: Blair Witch 2), který se vydal cestou konvenčnějšího vyprávění. Bylo to logické, protože druhý díl by v podstatě pouze opakoval totéž, co první, a pokud by se tvůrci rozhodli zajít o něco dál a variovat příběh tím, že ukáží čarodějnici nebo odhalí osud nebohých filmařů, byla by to ztráta kouzla pro oba filmy. Místo toho se tvůrci rozhodli vytěžit samotný rozruch ohledně autentičnosti prvního snímku pro výstavbu děje druhého dílu. Ten se odehrává ve světě, kde měla Záhada Blair Witch před nějakým časem premiéru a veřejnost se stále úplně nerozhodla, zda jde o fikci, nebo dokument. Parta nadšenců se proto vydává do lesů, kde film vznikl, aby našla důkazy o pravdivosti filmu. Což se jim krutě nevyplatí.
© TMDB
Kromě této metaroviny snímek není sám o sobě nijak zvlášť inovativní ani pozoruhodný. V podstatě opakuje schéma prvního filmu, kdy skupina postav strádá uprostřed lesů a možná za to mohou čarodějné síly, ale bez tehdy ještě relativně osvěžujícího formátu. Natahování předehry k následnému děsu, ambivalentnost přítomnosti nadpřirozeného zla a odhalení, které přináší ještě více zmatení a žádnou odpověď, to jsou všechno atributy tolerované u found footage, než u konvenčnějšího vyprávění, a tak se film s úspěchem těžce minul a značka zůstala dalších 16 let u ledu.
Pokus o její nakopnutí pak proběhl teprve nedávno, prostřednictvím filmu Blair Witch: 20 let poté. Režisér Adam Wingard a scenárista Simon Barrett spolupracovali na filmu V/H/S/2, hororové antologii právě ve stylu found footage. Technicky třetí a oficiálně druhý díl 18 let starého hitu ignoroval Záhadu Blair Witch 2 a přímo navazoval na první film nejen návratem k found footage, ale i zápletkou. Hlavní postavou je bratr Heather, hrdinky jedničky, jenž se s přítelkyní a kamarády vydává na základě nových stop do známých lesů, aby našel ztracenou sestru. A dělá při tom úplně stejné chyby. Film v podstatě následuje dějovou kostru jedničky, ale co bylo u prvního filmu jen naznačené, je tady explicitní. Zatím poslední film se totiž na jednu stranu nemusí, na druhou stranu ani nemůže omezovat mystifikací a hrou s tím, zda je existence čarodějnice a jejích zlovolných manipulací s prostorem vůbec možná, a rovnou se pouští cestou děsivých monster ve stínech, časoprostorových anomálií a nepokrytého body horroru.
© TMDB
Byť je Blair Witch: 20 let poté o poznání diváčtější než první Záhada Blair Witch, představuje zároveň něco, co už jsme viděli x-krát a lépe, a tak byl i tento díl odmítnut jako nepříliš nápaditá vykrádačka prvního filmu. Je otázka, zda se podaří vzkřísit značku úplně. V první řadě dnes není možné oživit ji stejnými prostředky, které proslavily první film. Ten měl ideální podmínky dané dobou svého vzniku, a co tenkrát mohlo vypadat jako funkční mystifikace, je dnes jednou z mnoha variací stokrát omletého tématu.
Záhadě Blair Witch se sice nepovedlo vrátit ve velkém stylu prostřednictvím sequelů, může se ale chlubit tím, že stále přetrvává její odkaz ve formě found footage. V tomto stylu slavilo úspěch Abramsovo výtečné Monstrum, série Paranormal Activity, série REC, V/H/S a spousta, spousta dalších. Kdykoli vidíme found footage horor, instinktivně si vzpomeneme právě na Záhadu Blair Witch. Ironické je ovšem také uvědomění, že formát found footage jako takový snímek dalece předchází, takže po neviditelné čarodějnici zůstal odkaz, který jí nepatří.
205 zobrazení 4 se líbí
16. července 1999 vstoupilo do kin erotické drama a zároveň poslední dílo Stanleyho Kubricka Spalující touha. V době svého vzniku si film vysloužil rozporuplné recenze, o to víc bychom si ho však měli připomenout právě nyní, o 20 let později.
Se Stranger Things vznikla další várka dětských hereckých tvářiček, nad kterými jihne celý internet. Zároveň se však objevuje otázka, zda se dokáží dětští herci vyrovnat se slávou a prosadit se i v případné dospělé kariéře. Pojďme se mrknout na deset filmových hvězd, které to v minulosti zvládly.
Ve věku 75 let zemřel filmový drsňák, filozof a upřímný béčkař Rutger Hauer. Za svou kariéru ztvárnil nepřeberné množství ikonických rolí. Byl soupeřem Batmanovi, sekal hlavy v historických bijácích, uměl to i s brokovnicí a postavil se dokonce šmejdu z vesmíru. Připomeňte si ho s námi.
Na Netflixu přibývá tolik nového obsahu, že se v něm divák často ztrácí. Ani nemluvě o tom, že řadu seriálů Netflix prostě upozadí na úkor něčeho většího. Naštěstí je tu Filmtoro, aby vám dalo 10 tipů na nenápadné seriály, které byste si měli dát do „watchlistu“ a věnovat jim co nejdříve svůj čas.
