Balifilm

Mettlerovy snímky obecně unikají kategorizaci, podobně jeho lyrický deník ze dvou cest na Bali intuitivně prolíná esej s vizuálně objevnou dokumentací v tradici Jorise Ivense, Arne Sucksdorffa či Wernera Herzoga.Rytmus filmové krajiny určují tradiční ostrovní tanečníci, režisér takřka graficky vtiskuje ostrov do svého pohledu, geometrii horských polí střídá stínohra místních rituálů, masky s obrovskýma očima pozorují, jak autor nevypráví, ale filmuje, nepopisuje, ale sděluje obrazem, expresivním viděním, oživovaným výjimečnou zvukovou stopou.Exotika je smyslově prožívána, nálada přichází zevnitř, intenzita má emocionální původ v živelném, pudovém cítění prostoru. Estetika a symbolika cestopisu se tím pádem posouvají hlouběji k objevům, zcela mimo standardy žánrových povrchů. « méně