Nebeská brána

Proslulé drama o dobývání Divokého západu a zhroucení přistěhovaleckého snu. Rok 1870. Skupina prominentních studentů absolvuje na Harvardu práva a zdá se, že jim svět leží u nohou… O 20 let později se někteří z nich vydávají z pohodlí města na divoký středozápad Johnson County, kam je žene touha po dobrodružství i úsilí vydobýt si vážené místo v ustavující civilizaci. Střetnutí s realitou však není takové, jak si představovali. Brzy jsou zavlečeni do krutého konfliktu se starousedlíky a evropskými imigranty, což znepokojivě směřuje k hrozbě masové čistky. Během sváru se odehrává bouřlivý milostný trojúhelník mezi maršálem Jamesem Averillem (Kris Kristofferson), bordelmamá Ellou Watsonovou (Isabelle Huppertová) a vymahačem rančerů Nathanem D. Championem (Christopher Walken)... Jeden z největších finančních propadáků dějin soudobé kinematografie natočil Michael Cimino (Thunderbolt a Lightfoot, Lovec jelenů), který epickou freskou 19. století pošramotil svou hvězdnou reputaci a stal se pro Hollywood enfant terrible, podobně jako kdysi jiný megaloman, Erich von Stroheim. Cimino westernovou parafrází na Coppolovu neméně epickou Apokalypsu téměř přivedl ke krachu studio United Artists, když čtyřikrát překročil rozpočet. Natáčení započaté roku 1979 provázely s ohledem na Ciminovo puntičkářství ustavičné přetáčky, překračování denních plánů či opětovné bourání a stavění kolosálních staveb, což se odrazilo na více jak 200 hodinách pořízeného filmového materiálu. Původní sestříhaná pracovní verze představená producentům činila 325 minut, načež byl Cimino nucen snímek sestříhat na 219 minut. Nicméně po prvotních nevalných výsledcích po premiéře roku 1980 Cimino své opus magnum nakonec pro kinodistribuci sestříhal na necelých 150 minut. A tuto verzi Česká televize uvádí, ačkoli v průběhu dalších let vznikly ještě dvě varianty: „radikální“ (219 minut) a restaurovaná režisérská (216 minut). Na počátku 80. let zavrhované drama se postupem času – i díky opětovným znovuuvedením – dočkalo přehodnocení, když začalo být chápáno jako jedno z posledních vrcholných děl dědictví tzv. nového Hollywoodu, které charakterizovalo umění tvůrců Stevena Spielberga, Francise F. Coppoly, Dennise Hoppera, Mikea Nicholse, Roberta Altmana, Martina Scorseseho a dalších. Této nové generaci filmařů bylo od 2. poloviny 60. let umožněno více experimentovat v rámci klasického hollywoodského vyprávění, což se odrazilo na hravé práci s žánry i pokrokovém technickém zpracování. Nebeská brána není výjimkou. Ačkoli rozeznáváme rysy westernového žánru, Nebeskou bránu lze označit také za historický či válečný velkofilm, stejně jako umělecky ztvárněné melodrama. Pedantství Michaela Cimina ve spolupráci s osobitým kameramanem Vilmosem Zsigmondem (McCabe a paní Millerová, Vidiny, Blízká setkání třetího druhu) dovolilo dech beroucím způsobem vykreslit tragický námět začarovaného kruhu, který symbolicky přejímají pohyby kamery, uspořádání aktérů, ale též svícení s výtvarnou kompozicí scény. « méně