Vlak do stanice Nebe

Rok 1944. Nálety na Prahu jsou čím dál tím častější, a proto paní Havelková pošle dcerku Dášu na samotu v horách, kde žije její otec Baudyš, Dášin dědeček. Samota se jmenuje Chmura a se světem ji spojuje malá železnice, vybudovaná pro dopravu dřeva. Chmura je předposlední zastávka, za ní už je jen konečná s názvem Nebe. Kromě dřeva sváží železnička i děti do školy. Dáša se velmi brzy spřátelí s děvčaty i chlapci a zvykne si i na dědu Baudyše, který pro její bílé myšky udělá ze dřeva krásný palác. Musí se také podrobit potupné proceduře odvšivení společně se všemi dětmi ze třídy. Z chlapců nejvíc obdivuje městskou dívku Franta, synek topiče na lokomotivě. Ten si pro ní tajně vypůjčí lokomotivu a sám pro ni přijede na Chmuru. Jejich projížďka však pro Frantu neskončí slavně, neboť vláček měl odvézt svatebčany k obřadu. Franta se po otcově trestu rozhodne utéci k partyzánům, Dáša půjde s ním. Vesnici i železnici obsadí němečtí vojáci, z výtopny udělají sklad střeliva. Franta navrhne Baudyšovi plán, jak se nákladu zmocnit, ale starý muž jej odbude. Franta a Dáša proto jednají sami. Vniknou do výtopny, roztopí kotel a prorazí přes hlídky. Pak se k nim přidá Baudyš a partyzáni. Dáša je lehce zraněna. Na jaře 1945 je konec války. Dáša se vrací do Prahy, ale v horách nechává dědu, věrného Frantu a kus svého dětství. « méně