FB pixel

Corpus Christi (80%)

Corpus Christi je civilně natočeným dramatem, jež zručně kombinuje několik žánrů a posouvá ohrané vzorce daleko za očekávání. Náboženský podkres je navíc neprvoplánově podvratný i inspirativní zároveň, z čehož v součtu vychází jeden z nejlepších evropských snímků roku.

Asi to ukončím (90%)

Jestli máte náladu na poctivou psychoanalýzu, osvědčený depkař Charlie Kaufman nabízí další sezení. Chce to otevřeného a připraveného diváka, odměnou je však vysoce nadstandardní jízda vlastním (ne)vědomím.

Naděje (80%)

Poctivé severské ždímání emocí, které nesklouzává k patosu, nýbrž vychází pouze ze samotné situace. Ta je dobře představitelná a režisérka Maria Sodahl využívá silného příběhu a skvělých herců (tedy tradičních severských zbraní) k silnému, avšak nepřehrocenému působení na diváka. Výborná práce.

Disco (60%)

Nepříliš objevná kritika církví, sekt a necitlivého prostředí pro zdravý vývoj dospívající duše. Norské drama hezky vypadá, rychle utíká a lehce inspiruje, avšak potenciál byl zjevně mnohem větší.

Žaluji! (80%)

Roman Polanski předkládá nepatetický a ukecaný procedurál, s minimem podivných zvratů či formální samoúčelnosti. O to více však vynikne síla samotného materiálu, jež je v tomto případě skutečně zcela dostatečná.

Krajina ve stínu (50%)

Hezky vypadající a řemeslně fungující film obsahuje několik silných scén, ale také mnohem více zmateného a nikam nesměřujícího ne-vyprávění. Není to dílo k jednoznačnému odsudku, prostě „jen“ neproměněná šance na přednesení něčeho skutečně silného.

Casting na lásku (20%)

Měl jsem trochu radost, když kluk ve filmu nosil pyžamo se zombíkama.

Havel (60%)

Slávek Horák se vcelku úspěšně pohybuje mezi radikální tvůrčí odvahou a zcela zaměnitelným životopisem, výsledek se však vinou časté doslovnosti a mainstreamové zkonzumovatelnosti pohybuje jen lehce nad průměrem. Špatný film to ale rozhodně není, a to není málo.

Než skončí léto (60%)

Romantické drama Než skončí léto se snaží vystoupit ze své škatulky tak vehementně, až do ní oklikou padá zase zpátky. Výrazný styl a sympatičtí herci však z tohoto trochu nedopečeného kusu dělají příjemnou podívanou.

Meky (60%)

Nekonfliktní a nepříliš informačně přínosný, zato spíše atmosférický dokument, který se snaží přiblížit, jak Meky Žbirka zvládal normalizaci. Nad průměr film vytahuje agresivní režie Šimona Šafránka, jež je bohužel zajímavější než předkládaný příběh protagonisty.

Christo - Chůze po vodě (70%)

Precizně vystavěný a nekompromisně pozorující dokument, který má v centru dostatečně výraznou osobnost na to, aby audiovizuální hlušiny bylo jen poskrovnu. Film, který může snadno zapadnout, ovšem pozornost citlivějších diváků si zaslouží.

3Bobule (50%)

Přešlapující a umrněné postavy se v pěkně natočených jihomoravských kulisách vehementně snaží nepouštět do žádných příběhových veletočů, takže Bobule i napotřetí zůstávají v bezpečných vodách klišovité a lehce nudné romantické komedie, která však alespoň neuráží.

TOPlist TOPlist TOPlist