© TMDB

5 důvodů, proč začít sledovat netradiční komiksovku Doom Patrol na HBO

HBO GO nedávno rozšířila svoji nabídku o další kvalitní seriál. Doom Patrol patří mezi to nejlepší, co vám může současný komiksový superhrdinský seriál nabídnout. Řekněme si o pěti důvodech, proč na něj začít koukat.

14. 7. 2019 0:00 | Tipy na film 14. 7. 2019 0:00 | Tipy na film

1) Je úplně jiný, než současné superhrdinské seriály

© TMDB

Už jen tím, jak moc je vzdálený hrdému kostýmnímu patosu z ArrowVerse nebo drsnému realismu netflixovské odnože marvelovek ( The Punisher, Daredevil) , stojí seriál za pozornost. Doom Patrol je totiž mnohem osobnější a „nehrdinštější,“ než postavy z Arrowverse, ale zároveň se jeho postavy pohybují v mnohem šílenějším a absurdnějším světě, než drsňáci z Netflixu. Spíše než uvědomělým superhrdinským týmem jsou terapeutickou skupinou, která si musí vzájemně pomoci k překonání vlastní vnitřní bolesti. Jejich schopnosti z týmu nedělají ani tak drsňáky nebo božské postavy, jako spíš hendikepované lidi, kterým byla odepřena šance na normální život. Zároveň se odehrává v těžce surrealistickém světě, kde není nouze o mluvící šváby s kazatelskými ambicemi, neonacistickou organizaci s jednotnou myslí, bránu do jiné dimenze v podobě osla, živou ulici obývanou queer komunitou nebo armádu samostatných chodících zadků.

2) Je víc o postavách, než o konfliktech s padouchy

© TMDB

Střety s padouchy hrají jen vedlejší úlohu. Někdy se zdá, že děj epizody zpomalí, aby seriál natáhnul stopáž tím, že se věnuje postavě. Brzy je ale jasné, že je to přesně naopak. Když se v seriálu objeví zloduch, není to proto, aby s ním hrdinové svedli boj, ale aby dostali záminku ke zkoumání vlastních problémů a dostali se blíž k jejich vyřešení. Padouši prakticky působí jako katalyzátory k tomu, aby postavy začaly žít a bojovat se svými traumaty. Zní to nudně? Ale kdepak. Je to solidní a působivé psychologické drama o vyrovnání se s osobními chybami a bolestnou minulostí. A s tou se někdy žije hůř, než s mimozemským symbiontem nebo necitlivým robotickým tělem. Osobní traumata z každého z hrdinů udělala nepříjemného samotáře, a tak největší napětí seriálu neplyne z toho, jestli tým porazí padoucha, ale z toho, zda se z nich opravdu stane tým a naučí se věřit nejen sami sobě, ale i jeden druhému.

3) Hlavním záporákem je vypravěč příběhu

© TMDB

Jestliže epizodní padouši mají za úkol pouze spouštět dílčí části terapie pro jednotlivé hrdiny, hlavní padouch celého seriálu celou tu terapii řídí. Mr. Nobody ( Alan Tudyk) se během vědeckého experimentu stal jakousi živou abstrakcí, entitou, která neexistuje fyzicky v normálním světě. To mu nějakým způsobem dalo schopnost uvědomovat si, že je v seriálu, a nejen že stále komentuje kvalitu scénářů, ale z pozice vypravěče také ovlivňuje jeho dění. Nejen, že ústřední tým dokonale zná, a tak dokáže vytáhnout jejich slabosti a využít je, ale navíc dokáže ovládat realitu. Když Doom Patrol v jedné epizodě stojí proti neporazitelnému zlu, které může ohrozit i Nobodyho cíle, neváhá z pozice vypravěče přepsat historii fikčního světa tak, aby tým získal výhodu.

4) Je to skvělá alegorie ke společenským problémům…

© TMDB

…která navíc ukazuje, že společenské problémy se postupem času tolik nemění. Jedním z klíčových témat seriálu je snaha přijmout sebe sama takové, jací jsme. To neznamená jenom být špatným otcem nebo nevěrným manželem, týká se to i věcí, které jsou součástí naší identity a nedají se ovlivnit. Larrymu alias Negative Manovi je kolem sta let, díky působení mimozemské entity ve vlastním těle ale nestárne. Se svou homosexuální orientací se vyrovnává v současnosti, kdy se o tom otevřeně společensky mluví. Zároveň si svou sexualitu uvědomil v padesátých letech, kdy šlo o těžké tabu. Dobrý způsob, jak vyjádřit, že tolerance a přijetí vlastní sexuální identity nemají zdaleka vyhráno. Rita, jejíž tělo má elastické vlastnosti a proto také nestárne, byla ve třicátých letech filmovou hvězdou, a pro svou kariéru musela dělat dost nepříjemné věci. Co se ale může jevit jako šovinismus, který byl příznačný pro svou dobu, dostává v současnosti zcela jiné obrysy, pokud si vzpomeneme na MeToo kauzu. Jedním z motivů příběhu je konflikt Dannyho, živé ulice, hostící především LGBTQ obyvatele, a Úřadu normálnosti, vládní organizace, jejímž úkolem je zlikvidovat vše nenormální. V podstatě ten motiv vyjadřuje, že i když je část společnosti otevřenější, pořád je vystavována úzkoprsému tlaku.

5) Je to perfektní adaptace komiksu

© TMDB

Komiksová předloha sice vznikla už v šedesátých letech, pořádný drajv ale chytla o dvacet let později, kdy se jí ujal Grant Morrison. Ten komiksu zanechal jeho psychologický ráz, zároveň jej ale okořenil notnou dávkou surrealismu a dost přitvrdil ve vyjadřování skryté bolesti hrdinů. Seriál surrealismus využívá v hojné míře, a bolest postav je vidět v každém záběru. Seriál navíc používá záběry a scény z komiksu, které proměňuje, aby to lépe sedělo do vyprávění, ale zároveň ponechává jejich význam. Je to přesně ten seriál, který přenáší kouzlo vynikající předlohy do nového média.

 1 156 zobrazení   12 se líbí