© 20th Century Studios

Avatar 2 míří do kin v různých verzích. Tu nejlepší ale v Česku nenajdete

Už ve středu 14. prosince uvidí první běžní diváci druhý film ze série Avatar s podtitulem The Way of the Water. Ačkoli recenze mluví o mistrovském díle režiséra Jamese Camerona, publikum stále čeká těžké rozhodování, na kterou verzi vyrazit. Sám Cameron totiž doporučuje variantu, kterou v tuzemských kinech nenajdete.

11. 12. 2022 14:00 | Zajímavosti

Pamatujete ještě, jak před 13 lety James Cameron redefinoval naše představy o 3D a na dlouhé roky donutil Hollywood tuhle technologii používat, z čehož se postupem času stal pouhý prostředek na snadné dolování peněz z kapes diváků, kteří doufali, že v kině uvidí podobný zážitek, který nabídl střet lidí a Na'vi na planetě Pandora? Vězte, že obdobnou technologickou (r)evoluci chystá režisér Avatara i tentokrát. Vzhledem k tomu, že je ale výrazně techničtější než před více než dekádou, zase tolik se o ní nemluví. Výběr toho správného kina přitom může být pro váš zážitek z Avatar: The Way of Water docela zásadní. Záleží totiž jednak na tom, jaký typ projekce preferujete, dále na tom, která verze je podle režiséra tou nejlepší možnou, a také na tom, co vůbec tuzemská kina dokáží nabídnout. A ano, ani pražský IMAX není přes svoje obří plátno s poměrem stran 1.90:1 pomyslným alfa samcem mezi kinařskou nabídkou. Ale vezmeme to popořadě.

3D, HFR, HDR, IMAX? Cože?

Dobrou zprávou je, že tuzemská kina nabízí v první řadě pestrý výběr nejrůznějších formátů a dokonce je ve svých programech dokáží i adekvátně označit. Někdy i trochu moc, protože když jsem viděl, jak byla novinářům poslaná pozvánka na projekci s popisem svítivosti projektoru, musel jsem se poněkud zasmát představě, že něčemu takovému bude 99 procent tuzemských kritiků vůbec rozumět. A vsadil bych se, že nadpoloviční většina má velmi mlhavou představu o tom, co vůbec znamenají pojmy jako HFR, HDR nebo EDR, o kterých si budeme na dalších řádcích povídat. Každopádně je ale jasné, že vás asi nepošlu do kina na 2D verzi, na níž byste se měli vydat snad jen v případě, že spoříte peníze, příliš nevnímáte prostorový zvuk (tudíž nemá smysl Dolby Atmos) a navíc máte oční vadu, takže je pro vás 3D pouze rozmazaným flekem a přímou cestou do pekla nepříjemného bolehlavu. Nesměju se vám, naopak mě mrzí, že si Avatara 2 nemáte nikdy šanci užít v podobě, pro kterou byl natočen a která velmi pravděpodobně výrazně posunek zážitek z filmu, jehož dějový mustr nebude zřejmě nikterak revoluční záležitostí.

Další variantou je samozřejmě 4K verze filmu v Dolby Atmos. Co získáte? Ostřejší obraz, více detailů, sexy prostorový zvuk, který dokáže hotové divy a za hlavou vás nechá pocítit každičký průlet na'vijského šípu. Jestli už musíte na 2D, pak bych volil tuhle variantu jako nejlepší možnou. Ještě lepší ale bude, pokud vyrazíte do pražského IMAXu, který ovšem také není dokonalý. Především je nutné si uvědomit, že ačkoli má IMAX „plátno jako kráva“, aktuální promítačky nejedou ve 4K. Jedná se o 2K stroje, které vám 3D promítají společnými silami a každá se pomocí filtrů zaměřuje na jedno divácké oko podobně jako tak činí ony slavné 3D brýle. Jelikož bude projekce ve 3D, logicky nebude tolik ostrá, na druhou stranu dostanete poměr stran a velikost obrazu, které se v Česku zatím jiné kino nevyrovnalo. Osobně se na první projekci chystám právě do IMAXu, a to navzdory tomu, že absolutně nedávám tamní zvuk, který podle mého skromného názoru silně ztrácí na definování detailů a jen na vás chrlí rámus ze všech stran. Přesvědčím se o tom pokaždé, když si z IMAXu odběhnu právě do mnohem lépe definovaných kanálů právě v Dolby Atmos. Rovněž je nutné dodat, že projekce v pražském IMAXu nebude v HFR, neboli vyšší snímkové frekvenci, což je označení, které mnozí diváci považují za zlý sen. Tak horké to ale ve skutečnosti není.

Není HFR jako HFR

Určitě si pamatujete filmy Anga Lee jako Blíženec a Ulička slávy, které si s větším počtem snímků hrály do extrémní podoby, ze které lidem nebylo úplně dobře. Ostatně není se čemu divit, špatné přijetí měl i Hobit Petera Jacksona, který operoval se 48 snímky za vteřinu, přičemž Ang Lee šel až na úroveň 120 snímků. Vzhledem k tomu, že je lidský mozek ohledně kin dlouhodobě zvyklý na 24 snímků, má velké problémy se přeštelovat na obraz, který je větším počtem snímků definován vyšší ostrostí v ladnějším pohybu. Pokud jste si v posledních letech pořídili novou televizi, pak to možná znáte. Různé značky mají pro vyšší snímkování různá označení (Motion Flow apod.), váš zobrazovač ale zkrátka dělá to, že uměle dopočítává snímky na vyšší hodnotu, výsledkem čehož je něco, čemu se říká „soap opera“ efekt, kdy se z natočeného materiálu ztrácí filmovost a máte pocit jako při sledování mizerného home videa. Filmaři už proti těmto vychytávkám v televizích dlouhodobě brojí a snaží se technologické firmy přesvědčit, aby podobná softwarová řešení (která jsou mimochodem docela fajn třeba na sport) nativně vypínaly.

Proč o tom ale mluvím. S HFR samozřejmě koketuje i James Cameron ve druhém Avatarovi, na rozdíl o Jacksona a Leeho však k technologii přistoupil mnohem racionálněji a využívá ji jako skutečný filmař jen v momentech, kdy to z jeho pohledu dává smysl. Které to jsou? Sám Cameron v rozhovorech popisuje, že jde především o dynamické pohyby, v nichž se výrazně hýbou objekty a zároveň i kamera. V těchto chvílích totiž ve 3D dochází takzvanému strobingu a jitteru, které jsou ve třetím rozměru výrazně patrnější než ve dvou rozměrech. Pokud se ale scéna natočí ve 48 FPS, problém odpadá a výsledný obraz je v pohybu hladký jako dětská prdelka a samozřejmě pomáhá i intenzitě zobrazovaného 3D. Takže až bude Džejsully plavat s velrybami pod vodou, bude výrazně lépe vypadat ve vyšším snímkování než v tom standardním. Pokud ale vyrazíte na 3D HFR projekci, pak vězte, že celý film ve 48 snímcích nebude. Respektive bude, ale trochu jinak, než byste čekali. Cameron totiž potvrdil, že jen vybrané momenty dostanou nativní vyšší snímkování. Scény, v nichž není dynamický pohyb a kamera neoblétá digitální faunu a floru v divokých jízdách, zůstanou v běžném snímkování, ačkoli Cameron používá vtipný hack, kdy tyto snímky zobrazuje dvakrát. Teoreticky tak dosahuje dvojnásobného snímkování, jen s tím rozdílem, že to vaše oko prostě nepozná. Opticko-neurální oblafnutí v přímém přenosu.

Tento systém se dnes v technických médiích označuje jako vHFR (variabilní HFR), což je něco, co dobře znají třeba fotografové a videotvůrci ze svých vlastních zařízení. Vtip je v tom, že už jste variabilní HFR měli šanci vidět, když šel znovu do kin první Avatar. Toho sice Cameron nativně ve vyšším počtu snímků netočil, dokázal se ale spojit s firmou Pixelworks, jejíž technologie TrueCut mu umožnila části filmu do požadového frame ratu přepočítat. A že jste si toho pravděpodobně v kině nevšimli, je jen důkazem velmi povedeného výsledku. Pojďme ale ještě dál, i když následující variantu už si v Česku neužijete.

Co takhle laser?

Pokud by vám nestačil pražský IMAX, ale chtěli byste se držet zaběhlého brandu, můžete vyrazit třeba do Berlína a užít si tamní laserovou projekci, která bude ve 3D HFR a dokonce nabídne i původní anglické znění. Samotný Cameron ale doporučuje ještě jinou verzi film - 3D HFR HDR projekci. Jedná se o variantu, která nabídne třetí rozměr, vyšší počet snímků a ještě navíc mnohem lepší přechody mezi světlem a stíny, díky čemuž získáte dynamičtější a obrazově věrnější podívanou odpovídající zdaleka nejvíc filmařskému záměru Železného Jima. Kinové HDR sice není čistým ekvivalentem HDR ze 4K televizí, kvůli čemuž je mnohdy označované spíše za EDR (Enhanced Dynamic Range), přesto jde o naprostou špičku zobrazování obrazu v setmělých kinosálech a najdete ho primárně v sálech s označením Dolby Cinema, které jsou rovněž vybavené laserovou projekcí. Jedno takové kino najdete relativně blízko v rakouském Linci.

Pokud ale patříte mezi kinařské pecivály a za hranice se vám nechce, pak vaše volba patrně padne mezi pražský IMAX a některou z 3D HFR projekcí, přičemž každá má své pro a proti. Z technického hlediska je ale paradoxně druhá možnost rozhodně zajímavější. Už jen kvůli tomu, že půjde vůbec poprvé o prezentaci čistého vHFR, v němž se budou střídat scény natočené nativně ve 24 a 48 snímcích. Pokud ale nechcete riskovat s novou technologií, napalte si poprvé IMAX a v případě nadšení si dejte druhou projekci právě v 3D HFR sále. Aspoň budete mít co porovnávat. Jedna věc je navíc docela jasná, do třetího Avatara, který dorazí za 2 roky, žádný filmař nic podobného zcela jistě nenabídne. A i v tom tkví Cameronova síla. Ten chlap prostě umí udělat z filmu událost nejen pro běžné diváky, ale i technofily, kteří už na běžná kina a jejich technické neduhy do velké míry zanevřeli.

Zdroj: FlatpanelsHD / Forbes

Reklama