Ne nadarmo se často používá slovní spojení magie filmového plátna, protože právě kinematografie nám ukazuje ta největší kouzla… a někdy to není myšleno obrazně. Vybrali jsme pro vás desítku doslova magických filmů, které byste si rozhodně neměli nechat ujít.
Dnes již legendární snímek podle předlohy Franka L. Bauma, který byl výkladní skříní tehdejšího revolučního barevného filmu Technicolor, se dočkal za více než osmdesát let své existence několika remaků. Původní snímek z roku 1939 v sobě však stále nese specifické kouzlo snoubící dětskou hravost i vážná témata, jako smrt či osamění. Muzikál, který vystřelil ke hvězdám Judy Garland,vsi dodnes uchovává svůj půvab a hravě může soutěžit se současnými pohádkami.
Legenda o Artušovi a rytířích Kulatého stolu se dočkala mnoha zpracování, titulem jednoho z nejoriginálnějších a neprávem opomíjených se ale pyšní animovaná verze z poloviny šedesátých let minulého století. Wolfgang Reitherman, který má kontě i disneyovské Aristokočky či Knihu džunglí, se ve svém artušovském vyprávění inspiroval knihou T. H. Whitea, která stála později předlohou i kultovnímu muzikálu Camelot. Výsledkem je tak rozverná a hravá filmová pouť o dospívání a magii přátelství, která chytře převypravuje středověkou legendu pro (nejen) nejmenší diváky.
Mistr japonské animace Hajao Mijazaki natočil koncem osmdesátých let nenápadný příběh o třináctileté čarodějnici, jež musí před svým finálním iniciačním rituálem najít své vlastní místo ve světě, a tak si spolu se svou věrnou černou číčou založí v odlehlém městečku donáškovou službu. Jedná se o překvapivě civilní příběh, v němž magii nahrazují profánní témata jako je zodpovědnost a samostatnost. Kouzlo Mijazakiho filmů v něm však nemizí.
Kdo by neznal potrhlou čarodějnici, jejíž školní píle se téměř rovná nule, avšak svou nechuť ke studiu vyvažuje potrhlými nápady? Dávno před příchodem Harryho Pottera žila mladá kouzelnice v podání Petry Černocké v magické říši, která byla rozhodně mnohem víc lákavá než Bradavice a Saxána byla naší vysněnou kamarádkou. Potrhlá dětská komedie Václava Vorlíčka ani po padesáti letech neztratila nic ze svých kvalit, ba naopak s příchodem otřesného pokračování ještě potvrdila své výsadní postavení na poli dětského filmu
Podle románu Johna Updikea natočil koncem osmdesátých let George Miller (ano, režisér Šíleného Maxe) velmi černou komedii o ženské síle a mužské ješitnosti. Na svou dobu nebývale feministický snímek o třech přítelkyních, jimž muži neustále hází klacky pod nohy, si chytře hraje s tradičními náboženskými motivy ďábla a nevěstky babylonské a přináší neotřelý pohled na archetyp ženy-svůdnice. Uhrančivý Jack Nicholson, v němž se snoubí nebývalá ošklivost s obrovským charismatem, je pak pouze zdánlivým králem celého snímku.
V roce 1977 natočil Dario Argento první z dílů své giallo trilogie Tři matky, v níž se cyklicky vrací motiv tajuplných temných sil. Barevná noční můra o studentce baletní školy, v jejímž srdci stojí černokněžná baletní mistryně, si dodnes zachovala své děsivé kouzlo plné skřípavých zvuků, ambientních hudebních ploch a halucinogenních výjevů. O čtyřicet let později se o remake pokusil Luca Guadagnino, avšak jeho temná vize tance jako cesty do pekel zůstala především kvůli prkennému výkonu Dakoty Johnson na hony vzdálená originálu.
Ve svém sedm let starém debutu přináší Robert Eggers velice potemnělou vizi osidlování Ameriky, která patřila především trestancům a fanatikům. V komorním hororu, kde nejvíce hrůzy neplyne z neznámého, ale naopak z blízkého a dezinterpretovaného, září v hlavní roli Anya Taylor-Joy. Temné lesy Nové Anglie sedmnáctého století zde ožívají s nebývalou děsivostí a Eggers ve svém minimalismu přinesl do již trochu zatuchlého žánru okultních snímků nový svěží vítr.
Unikátní projekt Benjamina Christensena v sobě kombinuje prvky hraného filmu s vědeckým výzkumem, který se vydává po stopách skandinávského čarodějnictví. Jde o fascinující filmový referát nořící se až do dob středověku, kde matně může připomínat Kladivo na čarodějnice, je vrcholem hororu dvacátých let využívajícím dnes již možná trochu úsměvných filmových triků. Pro své pobuřování byl dokonce na několik desetiletí ve své zemi původu, Švédsku, zakázán a dnes hrdě zdobí filmové archivy.
Každý z nás má dětské trauma z některých snímků a nemálo často se mezi těmito snímky opakuje i Roegova adaptace Dahlovy novely Čarodějky. Již původní předloha je značně temná a depresivní a autor Muže, který spadl na zemi textu příliš neulehčuje. Naopak mu dodal i značně hororovou stylizaci plnou děsuplných masek. Moc bychom chtěli říct, že film neztratil nic ze své původní aury, ale reálně se natolik bojíme se na něj znovu podívat, že to budete muset ověřit za nás.
Podle knihy Neila Gaimana natočil Matthew Vaughn v počátcích své režijní kariéry jednu z nejlepších fantasy nového milénia. Ve vtipné i dojemné variaci na Prince a večernici se mu podařilo vybalancovat absurdní množství prostředí, motivů i Gaimanovy fantaskní vize do překvapivě kompaktního příběhu, který neztrácí dech a neustále pádí kupředu. Jestli je nějaký oddychový film, ke kterému se rádi (a především na Vánoce) vracíme, je to rozhodně Hvězdný prach.
⏰ 7. 4. 2022 🧑💼 Beata Mrazíková 🩶 446 📰 Tipy na film
Nech si každý pátek podvečer zdarma doručit do svého inboxu náš nový newsletter s filmovými tipy, trailery či novinkami. Jdu na to!
Další: Novinky · České · Tipy · Data · Kvízy · Trailery · Rozhovory · Vše