© Artcam

Česko našlo komedii roku. Něco tak dobrého a trefného tu nebylo od Vlastníků

O nenápadné černé komedii Přišla v noci před premiérou v Karlových Varech věděl málokdo. Od první festivalové projekce se ale o snímku režisérů Vejnara a Pavlíčka mluví jako o jednom z nejzajímavějších počinů roku a nejlepší tuzemské komedii za hodně dlouhou dobu. Zaslouženě.

10. 7. 2023 17:45 | Filmové recenze

Mladí tvůrci Tomáš Pavlíček (skvělá Chata na prodej) a Jan Vejnar (atmosférický Figurant) se v loňském roce rozhodli, že napíší komorní komedii, která se obejde bez tradičního kolečka dotací z Fondu kinematografie a dalších institucí, přesto si ale zachová profesionální tvar. A jak si řekli, tak učinili, když sepsali příběh inspirovaný subžánrem home invasion a veselohrami, v němž se do zrekonstruovaného bytu mladého páru třicátníků nasáčkuje matka jednoho z nich, a obrátí životy obou partnerů vzhůru nohama.

Příběh, který všichni známe

Že vám to zní povědomě? Ano, podobný příběh někdy zažilo mnoho dospělých, kteří se postavili na vlastní nohy a po opuštění rodného hnízda byli posléze konfrontováni s rodiči, kteří ne a ne přijmout, že potomci odrostli a chtějí žít vlastní životy s vlastními názory. Na druhou stranu si mnoho z nás občas nepřipouští, že i rodiče chtějí zkrátka občas pozornost, i když to ne vždy ventilují těmi nejlepšími způsoby.

Vejnar s Pavlíčkem ve svém filmu vytvořili efektivní a hlavně ztotožnitelný mikrokosmos, v němž se řada lidí najde a uznale pokývá hlavou, že takhle to v životě občas prostě chodí. Oba režiséři/scenáristé vtiskli do svého filmu mnoho z života odkoukaných a zjevně i osobně odžitých momentů, díky čemuž má každý dialog punc osobitosti i potřebného realismu. Ať už jde o vnucování jídla, vynucování si pozornosti, nevyžádané vpády do ložnice či infiltrování dalších nezvaných hostů do bytu, který nám (již) nepatří. Ačkoli se tvůrci vyhnuli klasickému institučnímu kolečku při financování, dokázali si udržet profesionální přístup a výsledný film nepůsobí rozbředle, neukotveně či nedovyvinutě. Ano, poslední třetina, kdy se děj výrazně vzdaluje od pražského bytu, sice může v očích některých diváků tratit na své zdánlivé nedomyšlenosti a nedořečenosti. Ona ambivalence ale do jisté míry odráží skutečnost, kdy si sice některé věci mezilidsky vyříkáme či je konečně pochopíme, ale život jde dál a nemá zcela definitivní konec.

Ďábelská Simona Peková

Vejnar s Pavlíčkem se navíc mohou ve svém skromném, nikoli však lacině působícím projektu vždy opřít o výtečnou Simonu Pekovou, která je v roli invazivní a toxické matky Valerie dokonalým ztělesněním nepříjemnosti noční můry rodičovských návštěv, které se musí odehrávat podle rodičovského diktátu neustále zdůrazňujícího autoritu staršího a zkušenějšího. Přišla v noci však není filmem černobílým a stejně tak Peková nehraje Valerii jako jednorozměrný stereotyp. Přes všechnu toxicitu jejího emočního vydírání probleskuje snaha získat ztracené rodinné místo a především být alespoň na moment na piedestalu lidského zájmu, což se jí ve dřívějším životě a v bývalém manželství očividně nepodařilo.

© Artcam

Pekové pak přesně sekundují Jiří Rendl a Annette Nesvadbová, jejichž rozhodnost v rozhovorech mezi čtyřma očima a naopak marnost při konfliktu s Valerií jsou dalším z dokonalých zrcadlení běžného života dnešních mileniálů, kteří jsou mnohdy hrdiny před zrcadlem a ve vlastní hlavě, v reálných mezilidských vztazích se ale bojí vydupat své místo ve světě a jasné hranice vůči ostatním.

Vejnar s Pavlíčkem režírují lehkou rukou a ačkoli nikdy neztratí zřetel z komediálního žánru, v důvtipných scénách mnohdy potvrzují, že mezi komedií a hororem je velmi tenká hranice. Ať už je to při Valeriinu šmírování nebo po pozvání jejích přátel do bytu vlastního syna, kdy jde z herecké odhodlanosti Pekové až skličující strach. V humornosti, která se přetavuje v napětí a mrazení v zádech, se Přišla v noci výrazně blíží komedii Vlastníci Jiřího Havelky, která obdobně zdatně popisovala mezilidské vztahy mezi majiteli bytových jednotek během domovní schůze. A stejně jako se Vlastníci svým promyšleným a gradujícím scénářem stali komedií roku 2019, mají Vejnar s Pavlíčkem a kameramanem Šimonem Dvořáčkem velkou šanci urvat si oblibu publika v roce letošním. Snadno ztotožnitelný snímek o mezigenerační válce by se navíc mohl prosadit i za hranicemi. Na rozdíl od řady tuzemských filmů totiž mluví univerzálním jazykem a rozpracovává téma, které není typické jen pro život v Česku. Oficiálně snímek vstoupí do kin 9. listopadu, můžete si ho ale odchytit i během přehlídky Šary Vary alias ozvěnách karlovarského festivalu.

Zdroj: Autorský text / Artcam