© TMDB

RECENZE: Avengers: Infinity War

Avengers: Infinity War jde ve šlépějích komiksů. Filmová událost se pere s obřími ambicemi.

26. 4. 2018 0:00 | Recenze 26. 4. 2018 0:00 | Recenze

© TMDB

Avengers: Infinity War

Avengers: Infinity War | USA | 2018 | Komiksové filmy | Marvel

Všichni hrdinové z marveláckého vesmíru: Avengers, Strážci Galaxie, Doctor Strange a další se musí spojit proti ultimátnímu nepříteli - Thanosovi. Hrají: Robert Downey Jr., Chris Hemsworth, Mark Ruffalo, Chris Pratt, Chris Evans, Scarlett Johansson, Samuel L. Jackson, Benedict Cumberbatch, Tom Holland, Chadwick Boseman, Don Cheadle

 84 %

Marvel strávil posledních 10 let skládáním ambiciózní skládačky, která ve svém velkém finále (byť polovičním, protože nás za rok čekají Avengers 4) spojuje desítky hrdinů proti o vyhlazení půlky vesmíru snícímu titánu Thanosovi. A ačkoli to zní tupě genericky, právě fialový obr je na filmu tím nejzajímavějším.

Hezky po pořádku pro ty, kteří posledních několik filmů prospali. Avengers jsou po událostech Občanské války rozštěpení. Captain America vede svou část týmu v ústraní. Tony Stark nadále bojuje za spravedlnost jako oficiální zástupce vládou ovládaných superhrdinů. A Thor společně se zbytkem asgardských bezdomovců poletuje vesmírem, dokud není napaden po kamenech nekonečna prahnoucím Thanosem, jenž před začátkem filmu stihl získat první ze vzácných artefaktů na planetě Xandar (znáte ze Strážců galaxie). Z lodi se podaří uprchnout jen Hulkovi, který varuje ostatní hrdiny, že se na Zemi blíží invazní armáda, jejímž cílem je zbytek barevných drahokamů, které Thanos skládá do rukavice jako zkušený návštěvník klenotnictví Pandora.

Bratři Russové, pro které se jedná po dvou filmech se Stevem Rogersem o největší projekt kariéry, rychle rozdělují hrdiny do tří frakcí, které mají za cíl chránit zbývající kameny, případně získat superzbraň, jež by Thanose mohla odrazit. Víceméně se tak hraje vyčkávací taktika, kdy všichni sedí na bobku a čekají, kdy se Thanos dostaví s armádou pro ten či onen artefakt, aby svedl s hrdiny očekávanou bitvu o osud ničeho menšího než celého vesmíru.

Pakliže jste někdy četli velké komiksové eventy typu Tajná invaze, anebo právě Infinity Gauntlet, jímž se film do velké míry inspiruje, budete mít před vstupem do kina velmi dobrou představu, co vás čeká. Infinity War není film s výrazným dějovým obloukem a hutným příběhem. Stejně jako v komiksových sešitech jde pouze o vygradování jedné hlavní linie, v níž není přes robustnost zobrazovaného čas na nic jiného. V Marvelu si to zjevně uvědomují, neboť ačkoli Avengers nepůsobí v Infinity War jako tým, žádný z hrdinů nemá něco jako dějový oblouk v tradičním smyslu. Filmem se kromě ústředního střetu o osud lidstva linou spíše jen polovičaté motivy, které ne vždy dojdou úplného rozřešení, což se logicky odráží hlavně na zajímavosti postav a emocionální rezonanci, která ne vždy míří na úrodnou půdu.

Marvel hodně spoléhá na fakt, že hrdiny znáte z předchozích 18 filmů. Do jisté míry tak podceňuje důležitost budování postav pro samostatný film, kterým Infinity War vlastně moc není. Postav je příliš, některé mají jen několik minut prostoru a neplatí to bohužel jen pro podržtašky typu Capových parťáků Falcona či Buckyho. I samotný Cap si vystačí jen s pár minutami, v nichž nepředvede nic extra výjimečného, a ani akce nezáří jako tomu bylo v minulosti.

Není samozřejmě špatná, řemeslo si Marvel i tentokrát ohlídal. Ani v jediné scéně se však nedostaví vizuální „wow moment“ plynoucí z kvalitní choreografie jako tomu bylo v Občanské válce či Návratu prvního Avengera. Většina akčních scén je generickou polízanicí, v níž hrdinové mlátí buď unifikovanou armádu vesmírných psů, anebo skáčí na Thanose, jenž odráží útočníky jako otravné mouchy (s čestnou výjimkou Doctora Strange, který rutinní střílení dokáže osvěžit). Infinity War vlastně jen protahuje Thanosovo nevyhnutelné sbírání kamenů, přičemž stopáž vyplňuje kromě akce hlavně jednorázový humor silně inspirovaný poslední Thorovou sólovkou Ragnarok. Což při serióznosti pojetí režijního dua působí až zbytečně sebeshazovačně.

Jako by se tvůrčí tým styděl, že košatý tým hrdinů nechává válčit s fialovým borcem, který neváhá po soupeřích vrhat mimo jiné zbytky měsíců. Ač to totiž papírově působí směšně, Thanos samotný rozhodně není matný, jednorozměrný záporák k smíchu. Jistě, neočekávejte žádného Shakespeara. Přesto se po smrti lačnící bijec profiluje téměř jako obětavý anti-hrdina nesoucí na svých bedrech osud známého vesmíru. Thanosova ekologická filosofie o nevyhnutelném přelidnění, jemuž je kvůli omezeným zdrojům nutné bránit, má něco do sebe, přičemž Thanos během filmu čelí několika těžkým rozhodnutím, které jeho jinak celodigitálnímu vzezření dodávají potřebný polidšťující rozměr. O to víc zamrzí, že si tvůrci v předchozích filmech MCU Thanosův nástup lépe nepohlídali a nepoložili mu výraznější základy. Ač totiž známe sílu většiny kamenů nekonečna, stejně jako Thanosovu motivaci, výsledný tvar Infinity War působí navzdory desetiletému budování poměrně vyprázdněně, nepropracovaně a nahodile. Kdekdo by se mohl dokonce ptát, proč Thanos nevzal Zemi útokem sám již v prvních Avengers, když si v úvodu hrdiny podává i s jediným kamenem v rukavici.

Avengers: Infinity War svým rozmachem předchozí části série hravě strčí do kapsy, rozhodně to však neznamená, že se jedná o lepší film. Marvel přichystal filmovou událost, jejíž šíře a ambice jsou větší, než kolik dokáže filmové plátno při běžné délce filmu pozřít. Chtě nechtě tak do kin zamířil film, který je rád, že drží pohromadě a alespoň v základních parametrech napětí a rytmu funguje. Rozhodně však nečekejte vysoustružený démant, jenž by se dlouhodobě zapsal do mysli něčím výrazně nesmazatelným a který by přinesl opravdu hluboké emoce, které byly dlouhodobě slibovány. Na to už prostě nezbyl čas, místo a bohužel ani kreativní síla.

 6 150 zobrazení   385 se líbí