Co se stane, když se parta nadšenců rozhodne natočit krátký film o českém rychlodabingu, který jí nabobtná na celovečerní délku? Překvapivě profesionálně udělaný dokument pro nostalgiky i neznalce.
31. 8. 2020 9:00 | České novinky 31. 8. 2020 9:00 | České novinkyTvůrci totiž rozhodně nezastírají skutečnost, že se nejedná o plně profesionální projekt, jenž by naplňoval veškerá kritéria, která známe z tvorby celovečerních filmů. Původní koncept byl spíše na film o délce 20 minut. Řada potenciálních aktérů se pro film z bezpečnostních důvodů odmítala vyjádřit. Audiovizuální kvalita kolísala dle zrovna dostupné techniky. A do střižny mířily hodiny materiálu, kterým až střihač Peter Pavlík musel dát zastřešující strukturu a spolu s kolegy vymyslet funkční „příběh“, který dá filmu hlavu a patu. Celkově se prý náklady vyšplhaly na zhruba 700 000 korun, přičemž podstatná část šla z kapes samotných tvůrců, kteří si zkrátka jen chtěli splnit sen a natočit film o tématu, který je zajímá, baví a chtějí ho zprostředkovat i dalších filmovým fanouškům.
Proč to ale všechno píšu? Protože výsledek téhle kreativní skromnosti vlastně vůbec neodpovídá a spíše podtrhuje mé odvěké přesvědčení, že kvalita filmu nevzniká dokonalým zafinancováním a nejmodernějšími technologiemi, ale nápady a zanícením lidí zpoza kamery, kteří si vystačí i s málem a podstatné je pro ně téma, které chtějí vyprávět.
Králové videa si v úvodním sestřihu, který silně připomene vtahující prology dokumentů z Netflixu, vytyčí jasný cíl představit éru osmdesátkového a devadesátkového rychlodabingu z pohledu lidí, kteří ho buď přímo zažili a podíleli se na něm, případně z pohledu lidí, kteří jím byli ovlivněni jako konzumenti. Svobodovi, který sám v dokumentu vystupuje jako „historik rychlodabingové éry“ a sběratel, se společně s kolegy podařilo dostat před kameru Ondřeje Hejmu, Frantu Fuku, Ondřeje Neffa, Romana Holého a další překladatele a pašeráky zahraničních kazet, které byly následně kopírovány a doplňovány simultánním překladem. Častokrát tento překlad nedával smysl. Byl ryze amatérský. S příšerným zvukem či manželskými hádkami v pozadí. Jenže v éře komunismu se stále jednalo o zjevení, které zprostředkovávalo západní kulturu místní socialistické společnosti.
Zde hned narážím na jednu z mála výtek, které se u Králů videa nedají obejít, a to, že by si film zasloužil silnější sociálně-politické zasazení. Dokument sice na politickou situaci 80. let a období po převratu v roce 1989 naráží, velmi rychle ho však smete ze stolu slovy aktérů s tím „že se nějaký boj proti systému v jejich hlavách neodehrával“. To sice je pravda, ale silnější úvod do období Železné opony, státní kontroly nad filmem a následného porevolučního uvolňování, jež bylo spojené s výraznou privatizací by Králům videa dodal potřebnou hloubku a (mezinárodní) přesah podobně jako se to povedlo Ondřeji Hudečkovi v Páskách z Nagana. Ty dokázaly najít v olympijském hokejovém boji paralely se sovětským útlakem po invazi v roce 1968. Což je něco, co by velmi dobře fungovalo i zde, neboť právě pašování západních filmů bylo (byť často nezáměrnou) revoltou vůči systému podobně jako pašování západních LPček či undergroundové koncertování.
Králové videa si vystačí s tím, že historický kontext pouze naznačí a poté už se ženou za zábavnými osobními historkami o dabovacích večírcích, pronajímání poštovních schránek, převážení kazet přes policií hlídané hranice a postupný růst některých ilegálních podnikatelů, kteří na kazetách dokázali solidně zbohatnout. Právě ona zajímavost osobních historek a kariérní progres od fanouškovství po kazetové veksláctví dává Králům videa potřebnou rudou nit, která se táhne celkovou stopáží a dovoluje i střihačské paralely v podobě dobře proložených filmových ukázek. Pokud se mluví o policejních raziích na kazetové pašeráky, doprovází příběh záběry z Disneyho kresleného Robina Hooda. Jakmile dojde k přerušení dodávek nových kazet, objeví se scény z Poltergeista se zrnící obrazovkou. A zavírání kazetových bossů je znázorněné scénami z legendárního Uprchlíka. Tvůrci tak zároveň vyjadřují svůj jasný postoj k tehdejší ilegální činnosti, kterou zjevně vnímají jako sympatické rebelantství, které obíralo systém, dávalo chudým a pokud bylo trestáno, bylo trestem pro nevinné. Což upřímně řečeno nebyla vždy pravda, neboť hlavně pozdější velkobyznys s kazetami byl často za hranou podvodů a v čase 90. let už se jednalo o čisté pirátství, jak ho známe dnes, a nahlížení růžovými brýlemi tu není úplně na místě.
Ostatně pirátství je očividně hodně ožehavé téma, jež by mohlo být dalším z nosných motivů a potenciální možností, jak tehdejší rebelantství napojit na současnost a dodat dokumentu určitou nadčasovou relevanci. Ani tímhle směrem se ovšem Králové videa nepouští a možná trochu pohodlně si vystačí s popsáním dvacetiletého období největší rychlodabingové éry bez výraznější přidané hodnoty.
Zde tvůrčí tým zjevně naráží na již zmíněný problém, že film na začátku neměl jasně vytyčené téma, strukturu a teze a příběhovou linii, která by se během natáčených rozhovorů dále vyvíjela. Vadí to? Trochu možná ano, ale opět je nutné připomenout, že se nejedná o profesionální dílo, ale o nadšenecký projekt, který si vytyčil za cíl hlavně uvést do problematiky neznalce a nostalgicky potěšit ty, kteří o tématu vědí první poslední. Tento cíl Králové videa plní vcelku bez problémů s jen občasnými pády do montážového stereotypu dabovaných ukázek. Pokud se však dokument podaří dostat před oči například školních diváků v hodinách mediální výchovy, může se jednat o velmi edukativní projekt, který zábavnou formou přiblíží vskutku unikátní období filmového byznysu v zemích na východ od Německa.
Autoři navíc tvrdí, že mají spoustu dalšího materiálu, jehož část bude dostupná na DVD a který by se dal v případě dalšího zájmu rozvíjet. Umím si obratem představit podobnou minisérii jako videoherní Nejvyšší skóre od Netflixu, která by téma šířeji rozpracovala a v jednotlivých kapitolách by se komplexněji zaměřila na prvky rychlodabingové éry. Do té doby ale Králové videa jako nostalgií zamlžený úvod do svérázného období podvratné filmové činnosti a překladatelského bizárku plně postačí.
Hodnocení: 70 %
Ani ne před rokem se skupina filmových nadšenců v čele s režisérem Lukášem Bulavou a dramaturgem Petrem Svobodou rozhodla, že zkusí štěstí na crowdfundingové platformě Startovač a vybere 270 000 korun na dokončovací práce svého dokumentu o českém rychlodabingu. Nakonec tuto částku překonala o zhruba 50 000 korun a výsledek snažení nyní konečně míří do kin. A hned na úvod lze prozradit, že kdyby takhle vypadaly všechny nadšenecké projekty, byl by filmový svět krásnějším místem.
361 zobrazení 24 se líbíDruhá řada temné fantasy Carnival Row byla po koronavirové přestávce přes přísná hygienická opatření konečně dotočena. Filmaři seriálu u nás za obě řady utratili téměř 3.1 miliardy korun a Carnival Row se stal finančně nejpřínosnější zahraniční produkcí.
Od loňské české lokalizace Netflixu přibývají každý měsíc do nabídky tuzemské snímky. Ať už se jedná o klenoty naší kinematografie či přihlouplé romantické komedie, jejich sledovanost měsíc od měsíce stoupá, díky čemuž Netflix aktuálně nabízí už 200 českých titulů.
Koronavirus vs. kinematografie. Naše oblíbené téma se znovu vrací a máme informace o dalším vývoji situace v Hollywoodu. Kde nyní filmová studia hledají tržby? Jak se promění Netflix? A proč Disney zaříznul značku 20th Century Fox? To vše a mnohem více v novém podcastu.
V zahraničí známá věc, u nás novinka. Netflix se od dnešního dne objevuje v nabídce českého operátora Vodafone a budete si ho moci předplatit skrz službu Vodafone TV. Jak to bude fungovat a co to znamená pro současné zákazníky Netflixu a Vodafonu?