© TMDB

RETRO: Dětská hra aneb film, po kterém spálíte všechny panenky v dosahu

Do kin se letos s velkou slávou vrátil Michael Myers, který v novém Halloweenu oslavil kulaté čtyřicátiny. Slaví však i nejmenší ze slasherových ikon. Panence Chuckymu je letos třicet let a do důchodu se rozhodně nechystá.

14. 11. 2018 17:00 | Tipy na film 14. 11. 2018 17:00 | Tipy na film

Když se řekne slasher, většina z nás si představí svatou trojici vraždících magorů Jasona Voorheese z Pátku Třináctého, halloweenského milovníka kuchyňských nožů Michaela Myerse a cynického kotelníka Freddyho Kruegera. Až za nimi se trochu bokem krčí Chucky, psychopatická panenka, do jejíchž útrob se převtělil umírající zabiják a odborník na voodoo Charles Lee Ray.

© TMDB

Kuriozitou přitom je, že stejně jako je Charles Lee Ray složeninou nejvýraznějších psychopatů americké historie (Charlese Mansona, Lee Harveyho Oswalda a Jamese Earla Raye), vznikla i samotná Dětská hra jako kombinace různých nápadů a dobových trendů. Ostatně samotná postava Chuckyho kombinuje řadu vlastností svých žánrových kamarádů. Chucky je v podstatě nezastavitelný jako Myers či Voorhees. Inklinuje k černému humoru jako Krueger. Zábavy je s ním jako s Gremliny. A ve svém prvním filmu se věnuje převážně domáckému teroru, což pro změnu připomene jinou „spielbergovinu“ Poltergeist.

Ke kombinaci dříve použitých nápadů se otevřeně hlásí i tvůrci filmu. Ačkoli tvůrce celé série, scenárista Don Mancini (napsal všech sedm filmů, poslední tři i sám režíroval), bral původní scénář jako ryze autorský produkt, když v něm panenka inspirovaná sérií tehdy oblíbených hraček Cabbage Patch Kids vraždila jakožto vedlejší efekt emocionálně nestabilního chlapce Andyho. S příchodem producenta Davida Kirschnera, režiséra Toma Hollanda a scenáristy Johna Lafii se do prý emočně příliš ambivalentního námětu začaly dostávat další cizorodé prvky, které utvořily ikonický vzhled, chování a dokonce i pojmenování dnes nezapomenutelné panenky, která svůj popkulturní status potvrdila výskytem v nedávné hitovce Ready Player One: Hra začíná.

© TMDB

Zisk tohoto statusu však rozhodně nebyl jednoduchý, neboť produkci provázely dlouhodobé spory mezi jednotlivými kreativci. Mancini tlačil svou původní vizi konzumní a reklamní satiry, producent Kirschner měl tendence film obrušovat směrem k rodinnému spielbergovskému hororu a Hollanda na námětu zaujalo téma nedůvěry a nevšímavosti dospělých vůči vlastním dětem (Andyho matka se o chlapce nestará a vynahrazuje mu to koupí hračky) a nebál se jít při režírování svého dětského protagonisty až na hranu toho, co dovolila dohlížející sociální pracovnice.

Kupodivu však z filmu nevylezl nefunkční kočkopes, ale důmyslně vystavěný hororový biják, jenž jako houba nasál všechny ideje svých mnoha tvůrců a dokázal jim dát prostor v zábavném a neustále na plný plny šlapajícím slasheru, jenž našel rovnováhu mezi temnou komedií a čistým hororem. A to navzdory na svou dobu experimentální práci s praktickými loutkami, které ani v době po Gremlinech nebyly stoprocentně připravené na věrnou reprodukci lidsky vypadající mimiky Chuckyho loutky.

Sám režisér Holland, kterého kvůli nelichotivým testovacím projekcím produkující Kirschner vyhodil ze střižny, dodnes vypráví, že donutit Chuckyho koukat potřebným směrem a hýbat se realisticky byla noční můra, ke které bylo potřeba 11 schovaných lidí s dálkovými ovládáními a dalšími manipulačními udělátky. Ani ta však občas nedostačovala, a tak musel nastoupit liliput Ed Gale, kterého Holland nechal ve scéně s hořícím Chuckym v krbu doopravdy zapálit.

© TMDB

Výsledek nicméně stojí za to. Chucky díky využití různorodých technik a kamerových fíglů dodnes trikově nestrádá a vzbuzuje pobavení i strach zároveň. Nebýt však hlasu Brada Dourifa, těžko si představit, že by se Chucky stal takovou legendou, jakou dnes je. Holland během post-produkce zkoušel různé varianty, včetně namluvení herečkou Jessicou Walter, jejíž elektronicky upravený ženský hlas měl být poctou ženskému hlasu ďábla ve Friedkinově Vymítači ďábla. Tento experiment ale nevyšel a když testovací publikum poprvé uslyšelo Dourifovu vyřídilku ve scéně, kdy Chucky pošle do háje seniory vyjadřující se negativně o jeho vzhledu, propukalo v nadšený jásot. Hollandovi se povedlo odkaz na Vymítače ďábla do filmu dostat jinou scénou, kdy Andyho matka zjistí, že Chucky skutečně nefunguje na baterie, zatímco panenka v jejím náručí otočí hlavu o 180 stupňů.

Byla to právě nápaditost filmu a neokoukanost hlavního padoucha, které v roce 1988 zaujaly publikum natolik, že na sebe Dětská hra s globálními tržbami přes 40 milionů dolarů nejenže vydělala, ale podnítila urychlený vznik dvou pokračování (trilogie se uzavírala již v roce 1991, devět měsíců po vzniku druhého dílu). A posléze i další čtyři kapitoly, do nichž původní scenárista Don Mancini vtiskl čím dál větší dávky Chuckyho excentrismu a povýšil původně komorní teror běžné americké rodiny na epochálně komickou rodinnou ságu, v níž hrají hlavní roli vyšinuté loutky, jejichž kultovní „Pojď si hrát“ je dodnes stále výzvou k fanouškovskému úsměvu nežli otrávenému povzdechu.

Tak všechno nejlepší, Chucky. A hodně štěstí do čerstvě oznámeného restartu série.

© TMDB

Dětská hra

Child's Play | USA | 1988 | Horory | Slasher

Malý chlapec dostane jako dárek roztomilou panenku. Netuší, že se do ní těsně před svojí smrti převtělil obávaný vrah, který tak v novém těle pokračuje ve svém řádění. Hrají: Catherine Hicks, Chris Sarandon, Brad Dourif, Dinah Manoff, Alex Vincent

 67 %  205 zobrazení   56 se líbí