© HBO Max
Třetí díl Rodu Draka z dílny HBO Max díky bohu drží laťku nastavenou prvními dvěma díly a bez okolků nadále tne do živého. Teče krev, létají kusy střev, tu a tam leží ohořelý člověk, zatímco na druhé straně se politikaří, pletichaří a řeší mnohdy ještě špinavější a krutější intriky.
8. 9. 2022 13:00 | ZajímavostiJe asi nejvyšší čas začít si zvykat na to, že seriál Rod Draka zřejmě během deseti dílů své první řady dokáže překonat slušnou řádku let targaryenské vlády Západozemí. Jen mezi druhým a třetím dílem jsme totiž poskočili o nezanedbatelné tři roky. Naštěstí se seriálu daří toto časové skákání dobře zvládat a neztrácet tempo všech dějových linek – něco, co by se zde mohli učit tvůrci amazonského LOTRa.
Jedna věc, která zatím Rodu draka ve srovnání s první řadou Hry o trůny rozhodně sluší, je větší budget. Takže když se král Viserys I. (Paddy Considine) rozhodne vyrazit na lov, nesledujeme ho jen jako svého času Roberta Baratheona (Mark Addy), jak se s pár sluhy plouží po lese, ale je to vskutku velká událost a oslava s hromadou postav, dialogů a vizuální potravy.
© HBO Max
V tomto případě šlo o velmi významnou oslavu, jelikož králův syn Aegon Targaryen, kterého má s Alicent Hightower (Emily Carey), slavil druhé narozeniny, čímž dle zvyků Západozemí oficiálně přežil nejútlejší dětství a může být jmenován následníkem trůnu. Proto můžeme v celém díle sledovat Rhaenyru (Milly Alcock) s náladou, která připomíná dosti nepříjemný PMS. Počítá s tím, že ji otec nyní, když má konečně zdravého syna, zahodí jako kus nepotřebného hadru.
I proto sledujeme i pokračující rozpad jejího přátelství s Alicent, dříve dobrou kamarádkou, nyní nevlastní matkou a královnou, která ji mocensky převyšuje a zároveň králi dala syna, tedy potenciálního konkurenta Rhaenyry v dědictví Železného trůnu.
A zatímco druhý díl poměrně intenzivně řešil, s kým se ožení Viserys, tentokrát hlavním tématem pro změnu bylo, za koho se vdá jeho dcera Rhaenyra. Corlys Valeryon (Steve Toussaint) a Daemon Targaryen (Matt Smith) se mezitím pustili na vlastní pěst do mnohaleté války s Craghasem Draharem aka Crabfeederem (Daniel Scott-Smith) .
Mimochodem, pokud jste náhodou dumali nad jeho vzhledem, je téměř jisté, že trpí šedým lupusem, kterým v původním seriálu trpěla dcera Stannise Baratheona Shireen (Kerry Ingram) a posléze i Jorah Mormont (Iain Glen). Smrtící nákaza je velmi pravděpodobně i důvodem, proč nemá problém pod vlajkou svobodných měst Essosu bojovat za oslabení Západozemí klidně i proti drakům – reálně už nemá co ztratit.
© HBO Max
Byť si za první dva díly možná neudělal u diváků úplně nejlepší renomé, Viserys byl pro mě ve třetím díle tím hlavním, za co bych chválil. Hlavně proto, že je prostě ideálním ztělesněním letité otázky „Je dobrý člověk zároveň i dobrý král?“
Daemon je lídr jaksepatří, protože je tak trochu blázen. Podařilo se mu zocelit Městskou hlídku neboli zlaté pláště a efektivně s ní potírat zločince, protože je tak trochu blázen. Daemon nakonec vyhrál tuhle dlouho trvající válku, protože je zkrátka a dobře blázen.
Viserys je mezitím v podstatě pravým opakem a těžko byste v celém seriálu hledali člověk s vřelejším srdcem. I proto nakonec Rhaenyře dovolí, aby se provdala za toho, koho si sama vybere. Navzdory všeobecnému očekávání chce dodržet své slovo a neměnit dědictví trůnu ze své dcery na prvorozeného syna Aegona. No a když jeho bratr poruší královský příkaz a rozpoutá válku, pošle mu dopis s přáním, aby se bezpečně vrátil domů a jako bonus přidá flotilu lodí a 2000 vojáků.
Kdepak, tenhle týpek není žádný král, ale nějaký světec s neviditelnou svatozáří. A právě proto je nesmírně zajímavé sledovat takto čestného a přirozeně „hodného“ člověka na Železném trůnu. Možná si vzpomínáte, jak se o něj v prvním díle říznul – jasný symbol toho, že pro něj zkrátka nemá ty správné vlohy, protože se místo pragmatismu velmi často rozhoduje srdcem. A když je postaven před čistě pragmatické, politické rozhodnutí, je zpravidla nerozhodný a přešlapuje na místě.
© HBO Max
Jak moc je pro Viseryse a jeho přirozenou náturu celé to kralování zdrcující, myslím velmi dobře ukazuje jeho rozpoložení během třetího dílu. Na začátku lovu je samý úsměv a září štěstím, zatímco ke konci už jen utápí svou depresi a pocit bezmoci ve víně. Skutečný náhled za vnější fasádu do nitra krále pak nabízí scéna u ohně s Alicent Hightower.
Jeho smysl pro čest a dělání toho, co „je správné“ a co mu říká jeho srdce, mi tak trochu připomíná Neda Starka nebo jeho syna Roba. A všichni víme, jak tyhle hodné postavy ve Hře o trůny plné zákeřných žraloků zpravidla končí…
Další perfektní scéna se točí okolo zabití jelena během lovu. Lovci původně spatřili bílého samce, který je považován za jakýsi symbol skutečného krále. Jeho skolením by tak Viserys pověrčivým poddaným ukázal, že je skutečně králem na svém místě. Zároveň by to bylo považováno za požehnání pro jeho prvorozeného syna Aegona, domnělého budoucího krále. Místo toho se ale nakonec musel spokojit s obyčejným hnědým jelenem, což je pro něj v tomhle díle jen dalším zklamáním do sbírky.
Tak trochu dětinsky rovněž působí scéna, kdy je mu svázaný jelen poddanými doslova naservírován na zlatém podnose, zatímco mu jako úplnému ňoumovi ještě ukážou přesné místo, kde ho má propíchnout kopím a zabít. Opět skvělý symbolismus toho, že Viserysovi bylo v životě vše – včetně Železného trůnu – doslova naservírováno, aniž by o své postavení musel příliš bojovat.
Naopak jeho dcera Rhaenyra musela divoké prase, které ji napadlo při táboření v lese, zabít téměř bez cizí pomoci, poměrně brutálně a částečně za pomoci vlastní síly a vlastní zbraně. Porovnání těchto dvou scén podle mě naznačuje, že na rozdíl od svého otce si Rhaenyra jakožto potenciálně první královna Západozemí bude své postavení muset vybojovat, a to nejen politicky, ale i násilím a krví.
© HBO Max
A pomyslnou špičku symbolismu pak třetí díl předvedl, když za Rhaenyrou přišel onen všemi hledaný bílý jelen, zatímco její otec Viserys jako dítě propichoval opodál v lese obyčejného jelena. Na rozdíl od záměru svého otce jej Rhaenyra nechala žít a odejít. Budeme-li vycházet z pověry, že bílý jelen symbolizuje urozenost a dostatečnou důstojnost pro královský trůn, jde o jasný symbol toho, že ona, nikoli malý Aegon, je právoplatným dědicem trůnu.
Neustále intrikující Otto Hightower (Rhys Ifans) mimochodem opět nevěděl, za jakou agendu lobbovat dříve. Samozřejmě nyní bude velmi aktivně nabádat svou dceru – toho času královnu – aby neustále králi podsouvala svého syna Aegona a snažila se z něj udělat budoucího krále. Jak moc o tohle královu pobočníkovi jde, je patrné z jeho činů.
Ostatně když mu během lovu poté, co selžou námluvy s nápadníkem z rodu Lannisterů, dojde, že král chce trůn vážně přenechat své dceři, přijde dokonce s poněkud bizarním návrhem – ať se Rhaenyra provdá za svého dvouletého nevlastního bratra Aegona a je to! Že ho Viserys nenechal okamžitě setnout ukazuje, že v rodu Targaryenů incest rozhodně není žádným tabu. Na druhou stranu takové párování bylo očividně moc i na Viseryse.
Závěr dílu obstarává další vskutku povedená bitva s Crabfeederem. Když se Daemon dozví, že mu král posílá posily, aby mohl dosáhnout konečného vítězství ve válce (protože je to vážně světec s dobrým srdcem), maličko mu přeskočí a rozhodne se pro taktiku po vzoru Statečného srdce. Ta mu nakonec i přes velké riziko vlastního života vyjde, na scéně se objeví nový drak Seasmoke a z otravného krmiče krabů zůstane nakonec jen půlka trupu a cáry střev.
© HBO Max
Taky jsme poprvé v akci měli šanci vidět Laenora Velaryona (John Macmillan), který byl během třetího dílu králi hned dvakrát navrhnut jako možný vhodný ženich pro Rhaenyru. A zatím s tímto tipem nelze jinak než souhlasit. Ne kvůli politickým benefitům, ale proto, že Laenor vypadá jako více než kompetentní válečník, nebojí se stát si za svým a je dračím jezdcem. Jo, tohle by mohl být někdo, do koho se Rhaenyra zakouká.
Za mě je jen velká škoda, že jsme nemohli vidět, co se dělo v jeskyni, když tam Daemon dorazil udělat pořádek. Tady tvůrci tak trochu zahodili šanci ukázat nám poctivou „fatalitu“ rozpůlením. Podle toho, jak Daemon po východu z jeskyně vypadal, to musela být solidní řezničina (mimochodem, jako by z oka vypadl Jonu Snowovi po Bitvě bastardů, nemyslíte?) Ale dejme tomu, těžko se ostatně zlobit na to, že nám solidní dialogy a intrikaření prokládají bitvami a draky.
Sečteno a podtrženo, opět silná epizoda, která zase o kousek víc naklonila v současném podzimním fantasy souboji těžkých vah misku na stranu Rodu draka a směrem od Prstenů moci na Amazonu. Ty by měly ve třetím díle předvést něco opravdu epického, jinak to s nimi může začít jít rychle z kopce – zvlášť proto, že průměrní konzumenti fantasy, kteří z Tolkiena nemají vlhké sny, zřejmě měli problém neusnout už u prvních dvou dílů.
Byť to vypadá, že tvůrci Prstenů moci v prvních dílech našlapují až příliš opatrně a pomalu, na kultovní trilogii Pána prstenů naštěstí nezapomněli. Právě naopak, už úvodní dvě hodiny přinesly hned několik významných náznaků a odkazů, které fanoušky filmů i knih potěší i poučí. O co přesně jde?
Hned druhé pokračování nového seriálu HBO Max ze světa Hry o trůny nabídlo slušný „WTF“ moment (v dobrém slova smyslu), který možná řadě diváků vrtá hlavou. Daemon Targaryen měl šanci zabít jediného dědice trůnu i hlavního rádce krále a stát se jediným smysluplným nástupcem. Proč nakonec vycouval?
Po více než 3 letech od hořkosladkého konce Hry o trůny se fandové dočkali. HBO mezi ně vypustila targaryenský prequel s jasným cílem – vyžehlit, co finále původního seriálu zpackalo. A aby si tvůrci žehlení ulehčili, napěchovali už první díl celou řadou easter eggů. Našli jste je všechny?
Poslední fantasy pecka, kterou Netflix vypustil mezi své diváky, bojuje s rozporuplnými reakcemi. Zatímco komiksy nepolíbení diváci si tu jízdu povětšinou užívají, fandové předlohy mnohdy zuří a nechápou, proč se tvůrci odmítli držet kánonu. V čem se seriál od kultovních komiksů zásadně liší?
