© TMDB

Torontský deník #8: Festivalové filmy nejsou Pokémoni! Všechny nechytíte

Už přes týden čtenáře informujeme o filmech, které jsme viděli na Mezinárodním filmovém festivalu v kanadském Torontu. Dnes jsme se na to ale rozhodli jít trochu jinak: řekneme vám o filmech, které jsme neviděli.

13. 9. 2018 0:00 | Filmové novinky 13. 9. 2018 0:00 | Filmové novinky

Podle přetékajících tabulek je letos na festivalu v Torontu uvedeno celkem 255 celovečerních filmů, a jak asi tušíte, vidět je všechny prostě nelze. 147 světových, 72 severoamerických a 19 mezinárodních premiér. A ať už se snažíte sebevíc, časem chtě nechtě začnete padat únavou a ve výsledku budete rádi, když uvidíte skromné tři desítky filmů. A možná ani to ne.

Příprava funkčního harmonogramu přitom není žádný med. TIFF začíná oznamovat tituly zpravidla na konci července, a pak vám do konce srpna zvládne zahltit e-mail dalšími částmi programu, aby klidně ještě pár dní před začátkem festivalu dělal změny (letos z programu například kvůli časovému presu tvůrců zmizel film Galveston a nahradil ho A Private War). Kompletní harmonogram přitom festival zveřejňuje přibližně týden až dva před začátkem festivalu.

A to samozřejmě není vše! V Torontu totiž mimořádně dobře fungují i nejrůznější PR kanceláře, publicisti a agenti, kteří každý propagují svůj film nebo „kolekci“ filmů. A denně vám od těchto snaživých kancelářských myší v mailu přistanou klidně dvě desítky mailů. Neděláme si srandu, ani to nestíháme číst! Někdo přitom posílá maily informační, někdo se vám snaží vnutit vycházející hvězdy k rozhovoru, další pak přicházejí rovnou s odkazy na screenery. To se ale zpravidla poštěstí spíše u menších filmů z Evropy, Asie nebo Afriky. Ne, na Halloween nám link bohužel nikdo neposlal.

Na festivalu navíc skvěle funguje i digitální knihovna. Kongresová místnost poblíž Press Centra, která je vybavena přibližně třemi desítkami počítačů, na kterých si můžete nakoukat filmy, které jste nestihli na některé z projekcí. Nabídka je samozřejmě ale také omezená: drama o závislosti na drogách Beautiful Boy s Timothée Chalametem jsem z tamních zaměstnankyň bohužel nevymámila. V seznamu jsem ale i tak narazila na několik filmů, které bych si klidně doplnila: Diamantino, The Third Wife či nový film Olma Omerzu Všechno bude. Kéž bych na to měla čas.

Čas je totiž na festivalu v Torontu náš největší nepřítel. Vzhledem k množství titulů je jasné, že je nelze vidět všechny. Co novinářům ale hází další klacky pod nohy je rozvržení projekcí, kdy nám v programu v jednu chvíli kolidují třeba tři očekávané filmy najednou. A já i Petr máme každý jen jeden pár očí.

Člověk toho tedy jak hodně vidí, tak hodně prošvihne. Stejně jako před dvěma lety nám kvůli nesmyslně dlouhé frontě nevyšel film režiséra Barryho Jenkinse. If Beale Street Could Talk je přitom kritiky považován za jeden z nejlepších filmů festivalu. Nestihneme ani bizarní sexy sci-fi od Claire Denis High Life. A do programu se nám nevešla ani Colette: Příběh vášně. Na doma či na uvedení v českých kinech si budeme muset počkat i v případě beznadějně vyprodaného Halloweenu, dramatu Beautiful Boy či dalším chváleném dramatu o drogové závislosti Ben Is Back, za které by si podle ohlasů mohl Lucas Hedges odnést Oscara. No… kéž bychom měli obraceč času!

Ačkoliv se festival pomalu blíží ke konci, zítra nás čeká jeden z nejnabitějších dnů. V plánu máme totiž rovnou pět filmů, z kterých nás už teď upřímně bolí oči. A zadek. Já brzy ráno konečně uvidím Zrodila se hvězda, zatímco Petr vyrazí na nový dokument Michaela Moorea Fahrenheit 11/9. Já poté uvidím další z mnoha hudebních filmů na festivalu Vox Lux a Petr si dá netflixovské Hold the Dark. Společně pak půjdeme na projekci dalšího hudebního filmu (!), režijního debutu Maxe Minghelly s Elle Fanning Teen Spirit. A den završíme Prvním člověkem v IMAXu a dramatem Thomase Vinterberga z ponorky Kursk. To měl Petr vidět už dnes, ale vyrazil z bytu do kina bez press passu a na projekci se – logicky – nedostal. Ano, i to se někdy prostě stane. To množství filmů s vámi prostě zamává.

© TMDB

Sunset

Sunset | Maďarsko | 2018 | Drama | Rodinné vztahy

Maďarský režisér oscarového Saulova syna se po třech letech vrací na stříbrná plátna s filmem Soumrak. Dramatem z doby těsně před první světovou válkou odehrávající se v Budapešti, kam na sklonku Rakouska-Uherska za prací vyráží mladá kloboučnice Írisz. Kromě práce nalezne i ztraceného příbuzného a spoustu podivností. László Nemes ve svém druhém celovečerním filmu používá stejnou estetiku jako v pohlcujícím dramatu z Osvětimi. Velké a chaotické davové scény, nezaostřené celky, dlouhé scény na jeden záběr. To, co fungovalo před několika lety, ale u Soumraku bůhví proč nefunguje. A to vůbec. Možná za to může rozbředlý příběh, možná extrémně nesympatická hlavní hrdinka. Natočeno na 35mm filmovou surovinu to sice všechno vypadá hezky, ale se skoro dvou a půl hodinovou stopáží a příběhem-nepříběhem je to vážně únavné. Na mysl pak přichází obavy, zda Nemes není jen „one hit wonder“, ale to ukáže jen čas. Očekávání na jeho další projekty máme každopádně ztlumené na minimum. Bohužel.

 68 % © TMDB

Destroyer

Destroyer | USA | 2018 | Krimi filmy | Krimi drama

Nicole Kidman je zombie! Nebo ne? Těžko říct. V novince režisérky Karyn Kusamy totiž vypadá opravdu nezdravě, za celý film ji však žádný virem nakažený nebožtík nekousl. Kidman hraje policistku, které kdysi nevyšla mise v utajení a od té doby se jí kompletně rozpadl život. Nyní se však její cíl, který jí utekl ze spárů, vrací a Nicole se hodlá mstít. Destroyer příběhem i atmosférou připomene sérii Temný případ. Kusama však nemá ani zdaleka kreativní zápal Caryho Fukunagy, a tak filmu navzdory slušné atmosféře nedokáže vtisknout žádný výraznější otisk. Tempo je vlažné, záběrování s výjimkou jedné bankovní loupeže až příliš bez nápadů, a tak je na staré dobré Kidmance, aby film odtáhla na svých bedrech. A daří se jí to docela slušně. Obzvlášť když jí přihrává čím dál sympatičtější Winter Soldier, Sebastian Stan. Ok film, kterého se nemusíte bát.

 68 %

© TMDB

Vdovy

Widows | USA | 2018 | Krimi filmy | Loupež

Steve McQueen se po 12 letech v řetězech vrací a tentokrát začíná fušovat do regulérní blockbusterové podívané. Vdovy jsou adaptací stařičkého britského seriálu (věděli jste, že v něm kdysi začínal brousit notičky Hans Zimmer?), v němž několik manželek přijde o kvůli nepovedené loupeži o své drsňácké polovičky a musí se popasovat s tím, že nemají peníze a navíc jejich manželé dluží pár milionů i svým zákazníkům. Utvoří tak ženský tým, který se pokusí provést heist, jenž by mohl všechny vytáhnout z bryndy a možná i zlepšit životy. Steve McQueen je borec, a tak film nejen skvěle zní a vypadá, ale okouzlí i parádními hereckými výkony (hlavně Viola Davis a Elizabeth Debicki neskutečně válí!) a dravým tempem, které dává zapomenout na zdánlivě děsivou stopáž přes 2 hodiny. Jen škoda, že scénář občas není ještě o fous chytřejší a hlavně v závěru dostanou postavy některé věci až příliš snadno. Ale to je jako říct, že film není vynikající, ale „jen“ velmi, velmi dobrý. Určitě si na Vdovy do kina zaskočte.

 68 %  246 zobrazení