© Národní filmový archiv

Norský remake naší Popelky pobuřuje. Češi si ale na Čínu hrát nemohou

Mediálním prostorem dnes silně otřásla kauza o norské verzi tuzemské klasiky Tři oříšky pro Popelku. Opravdu může distribuční společnost zasahovat do střihu filmů?

1. 12. 2021 18:00 | Filmové novinky

Norská verze filmu Tři oříšky pro Popelku, kterou český distributor Bontonfilm uvede již 23. prosince pod názvem Tři přání pro Popelku, patří minimálně na severu Evropy mezi nejočekávanější filmy letošního roku. Ostatně stejně jako u nás či v Německu je klasická pohádka Václava Vorlíčka v Norsku nebývalou klasikou, na které vyrostlo hned několik generací. Vorlíčkova Popelka je unikátní v tom, že titulní hrdinku činí výrazně feministickou, když se během filmu ukazuje jako mnohem silnější a soběstačnější postava než samotný princ, kterému je nejen vyrovnanou partnerkou, ale mnohdy ho dokonce převyšuje. Norové se pak rozhodli ve své verzi být ještě progresivnější a minimálně do norské verze zařadili polibek dvou mužských postav.

Ožehavý polibek

A právě tento polibek nyní budí divoké emoce. Mirka Spáčilová z idnes.cz si totiž ve svém článku, který sumíruje divácké reakce, neodpustila poznámku, že český distributor ujišťuje, že homosexuální polibek v české distribuční kopii snímku není. Tato formulace vyprovokovala řadu reakcí na sociálních sítích (od Iniciativy Jsme fér, queer festivalu Mezipatra či magazínu LUI), přičemž distribuční společnost Bontonfilm musela vydat prohlášení, ve kterém vysvětluje, že existují dvě verze filmu, přičemž ta s polibkem je určena pouze pro norský trh a mezinárodní kopie tento moment obsahovat nebudou. Další článek na idnes zveřejňuje obhajobu distributora a uvádí rovněž citaci tiskového mluvčího Lukáše Vedrala: „Myšlenka cenzury ze strany Bontonfilmu je naprosto nesmyslná a některá obvinění na toto téma přesahují únosnou míru. Nikdo z těch, kdo si dal práci se silným vyjádřením na náš účet, si nedal práci se zeptat, jak se věci skutečně mají a cokoliv si ověřit. Vyjádření jsou vykonstruovaná na základě stručné zmínky v jednom článku k filmu.“

Vyjádření tiskového mluvčího dost jasně implikuje, že původní formulace Spáčilové o ujišťování, že daný moment polibku ve filmu bude chybět, nebyla ani zdaleka přesná a zbytečně vzbudila vlnu negativních reakcí, když naznačovala, že mezi autorkou a distributorem proběhla komunikace ve stylu „nebojte, my tam žádné homosexuály mít nebudeme“. Tím byl Bontonfilm de facto pasován v mnoha očích do role Číny, která dlouhodobě cenzuruje například hollywoodské pohádky studia Disney (Kráska a zvíře), nechává si vytvářet propagandistické blockbustery takzvaně „na klíč“ (Transformers: Zánik, Mrakodrap, Pacific Rim: Povstání) a výrazně zasahuje i do filmů Marvelu (Iron Man 3 měl propagandistické scény jen pro Čínu, Eternals byli rovnou bojkotováni kvůli liberálním motivům a nepohodlné režisérce Chloé Zhao).

Takové škatulkování Bontonfilmu je ale značně nefér a jen ukazuje, jak zkresleně řada lidí vnímá fungování filmového trhu. Zatímco ekonomická síla Číny má jistě dost pák na to, aby donutila hollywoodské producenty zasahovat do jejich filmů kvůli vidině potenciálního příjmu od čínských občanů, tuzemský distributor opravdu nemá sílu na to poroučet si, kterou verzi filmu dostane, a už vůbec ne vyžadovat střihové zásahy, jak je mu mnohými podsouváno. Bontonfilm ve svém vyjádření uvádí, že norský producent rozhodl mít pro mezinárodní distribuci méně liberální střihovou verzi filmu, v níž bude polibek absentovat. Toto rozhodnutí producenta snímku lze rozhodně chápat i v kontextu toho, jak konzervativně působí častá vyjádření na adresu homosexuálů či interupcí mimo jiné politických představitelů tzv. Višegrádské čtyřky. Do té vedle extrémně konzervativního Polska a Maďarska spadá i Česká republika a Slovensko, kde je společnost v těchto tématech názorově spíše rozpolcená. Z hlediska producentského je jen logické, že po analýze takového trhu sáhnete po bezpečnější verzi. Nemusí se nám to líbit a můžeme Bontonfilmu spílat za to, že se až po propuknutí kauzy začal veřejně snažit o zisk verze s polibkem, aby utišil liberální část publika. Pravdou ale je, že i pro zamýšlený zisk tuzemského distributora je cudnější verze ekonomicky nepochybně výhodnější a jakékoli řešení by někoho pohoršilo. Distributor - ke zlosti mnohých - nevnímá svou roli na trhu jako edukační a propagátorskou, ale čistě komerční, jejímž účelem jsou peníze na účtu společnosti.

Producenti si diktují často

© Bontonfilm

O velmi malé síle lokálních distributorů vůči producentům filmového obsahu mohou vypovědět i následující příklady, kdy kupříkladu studio Disney při uvádění fyzických nosičů na zdejší trh dlouhodobě nabízí českému distributorovi pouze horší verzi obrazových přepisů i zvukových stop a není v moci distributora si vyžádat jiné verze. Do Česka rovněž nemíří celá řada speciálních filmových edic s odůvodněním, že zkrátka nemáme jako odběratelé takovou sílu, abychom daný titul zaplatili. Studia či jednotliví producenti pak ovlivňují i zdánlivé malichernosti, jako jsou překlady názvů filmů. Marvel Studios skrze Disney se snaží o zachování originálních názvů kvůli svázání s prodejem merchandisingu. Tvůrci jako Woody Allen zase neumožňují v úvodních titulcích uvést překlad názvu z autorských důvodů. A to rovnou celosvětově. Existují i případy, kdy je vyžadována studiem preferována dabovaná verze filmu cíleného na dětské publikum, neboť tento krok opět napomáhá navýšení příjmů.

Bude nepochybně zajímavé sledovat, jak se celá situace bude dále vyvíjet a zda Bontonfilm opravdu bude usilovat o norskou kopii Popelky, aby se vyhnul nařčení z homofobie ze strany liberálnějších diváků. Nicméně se může velmi snadno stát, že producenta sice osloví, ale dostane odpověď, že norská verze nepřipadá v úvahu, neboť by ohrožovala obchodní zájmy producenta. Opět platí, že tento krok můžeme považovat za projev srabáctví (v tomto případě držitele licence filmu), ale je to to jediné, co můžeme dělat. Ostatně jiné pokusy o prosazování liberálních motivů do filmů ukazují, že na ně zkrátka publikum reaguje rozpačitě. Viz. feministický moment v Avengers: Endgame, nenávist vůči posledním dílům Star Wars kvůli jejich adoraci žen na úkor mužů, nebo komerční propadák historického filmu o znásilnění Poslední souboj, kvůli kterému Ridley Scott osočuje miléniály, že se nezajímají o nic jiného než mobilní telefony. Jestli rozhodnutí uvádět mimo Norsko Tři přání pro Popelku bez pikantního momentu mužské lásky něco ukazuje, pak je to starý známý fakt, že umělecký a komerční záměr ne vždy jdou ruku v ruce. Ač si to řada lidí odmítá přiznat. A Mirka Spáčilová by si možná měla najít lepšího editora.

AKTUALIZACE K 3.12.2021:
Celá situace získala na obrátkách. Bontonfilm potvrdil, že Česká republika bude uvádět do kin verzi s polibkem. Nicméně norský producent upřesnil, respektive negoval, že by vůbec nějaké dvě verze Popelky existovaly. Podle jeho prohlášení vždy existovala jen jediná verze pro všechny trhy, přičemž došlo k nedostatku času k informačnímu šumu a kvůli nehotové verzi, kterou měl Bontonfilm dříve k dispozici a která neodpovídá finální variantě snímku. Kdo podle Spáčilové ujišťoval, že v tuzemské verzi polibek nebude, však stále zůstává záhadou.

 53 896 zobrazení   28 se líbí