© Summit Entertainment

Podívejte se Nolanovi do hlavy. Tvůrce Oppenheimera ve videu dokonale vysvětlil geniální Memento

Christopher Nolan patří mezi nejvýraznější filmové osobnosti současnosti a každý jeho film je událostí. Může za to nejen výběr námětů, ale především jejich neotřelé zpracování, které obvykle spojuje motiv času. Ať už film o čase přímo pojednává, anebo se tento prvek výrazně otiskuje do narativní struktury.

25. 7. 2023 17:30 | Filmové novinky

Nolan ve svých filmech rád pracuje s nelineárním vyprávěním a často střídá různé časové roviny, které dohromady tvoří komplexní příběhový obraz. Ostatně patrné je to mimo jiné na jeho novince Oppenheimer, ve které střídá linie příprav atomové bomby a jejího následného dopadu na protagonistu a další kariéru, kdy dochází ke střetu s Lewisem Straussem, který byl členem komise pro atomovou energii a byl Oppenheimerem v roce 1949 zesměšněn. Důsledkem toho nechal Oppenheimerovi zrušit bezpečnostní prověrku, vědci stojící za otcem atomové bomby pro změnu zase zablokovali vstup Strausse na Ministerstvo obchodu. Nolan během filmu pravidelně skáče mezi roky před a po vynálezu atomové bomby, přičemž vyprávění dále formálně ozvláštňuje střídáním barevných a černobílých pasáží, které představují rozličné perspektivy těchto dvou osobností ve vzájemném sporu. Nolan si však s barevným spektrem pohrával již v minulosti v případě filmu Memento.

Memento jako předchůdce Oppenheimera

Memento vzniklo na základě námětu Nolanova bratra Jonathana, který posléze rozepsal do krátkého příběhu, jenž byl v roce 2001 otištěn v magazínu Esquire. Zatímco Jonathan pracoval na povídce, Christopher jeho nápad rozpracoval pro celovečerní zpracování, které je dodnes unikátní svou prací s časem, kdy příběh vypráví chronologicky pozpátku. U toho však Nolan neskončil a kromě zpětného vyprávění do filmu zakomponoval i vyprávění postupujíc kupředu, které od sebe odděluje rozdílným užitím barevnosti a především subjektivity a objektivity. Zatímco linie protagonisty v podání Guye Pearce je vyprávěná od konce a barevně, objektivní linie je černobílá a vyprávěná od začátku. Konec filmu je pak střetem těchto dvou linií.

Vypravěčsky jde o natolik zajímavou strukturu, že vedla k celé řadě narativních analýz a přednášek. Jednu z nejzajímavějších však nabízí samotný Nolan, který byl před lety dotázán, aby narativ (respetive syžet) Mementa vysvětlil jednoduše na tabuli. Celý proces jeho uvažování a rozkladu filmu na jednotlivé komponenty si můžete užít v přiloženém videu, v němž Nolan mimo jiné přiznává, že nepřemýšlí obrazově, ale dramaticky, podobné rozložení příběhu na jednotlivé segmenty je tak pro něj ze začátku nepřirozené, brzy však přijde s adekvátním řešením, jak film ve zjednodušené podobě odprezentovat. Nikoliv však v přímé lince a dělení na elementární tři dějství, nýbrž jako hyperbolu, v jejímž vrcholu příběh končí, zatímco se během filmu černobílé (objektivní) a barevné (subjektivní pasáže) střídají a zároveň ztrácí na své subjektivitě a objektivitě. Jedná se o skutečně fascinující pohled pod ruce filmaře, který se nebojí přicházet s nápaditými řešeními a dokáže zdánlivě komplikovaný nápad přetavit do ve finále jednoduchého filmového vzorce, jenž je složitý jen do momentu, než si ho rozkreslíte na jednotlivé elementy. Ostatně s obdobným nákresem Nolan posléze pracoval i u filmu Počátek, kdy si do svého deníku rozkresloval jednotlivé skoky napříč vrstvami snu.

Zdroj: Autorský text / Digital Spy / Esquire