© 20th Century Studios

Seriálový Vetřelec začíná masakrem. Akční sci-fi nářez ale nečekejte, nejblíže má ke třetímu filmu

Na Disney+ dnes startuje první seriál z vetřelčí ságy a jde zároveň první příběh o mimozemském monstru, který se odehrává většinu doby na planetě Zemi. Jak se povedl?

13. 8. 2025 15:30 | Recenze 13. 8. 2025 15:28 | Recenze

Vetřelec: Země je první seriál za 46 let bohaté historie sci-fi hororové frančízy Vetřelec. Ta v průběhu sedmi hlavních a dvou vedlejších filmů držela jakous takous chronologii, ale díky pestrému výběru režisérů byla vždy sama o sobě rozmanitým mixem oscilujícím mezi ryzím hororem (jednička, sedmička), akčním thrillerem (dvojka, čtyřka) i ponurým dramatem (trojka). V případě prvního vetřelčího seriálu si producenti řekli, že se jim líbil styl, jakým scénárista Noah Hawley posunul relativně nevážnou komiksovou ságu X-Menů do solidního psycho dramatu v seriálu Legion či jak v antologickém seriálu Fargo proměnil původní coenovou černohumornou krimi v náročnější krimi thriller a udělali z něj kormidelníka, který má Vetřelce přenést na malou obrazovku. Polopatě řečeno, Vetřelec: Země chce pro Vetřelce udělat to, co udělal Andor pro Star Wars - ukázat, že tenhle vesmír nejsou jen napínavé souboje v uzavřených chodbách, ale je to komplexní mnohovrstevnatý příběh, kde androidi sní o elektrických ovečkách, kde různé korporace bojují o světovou dominanci a kde lidé stále žijí ve svých problémech.

Poprvé na Zemi

Nechat vetřelce poprvé v oficiální historii dovádět na naší planetě (crossovery Vetřelec vs Predátor budeme ignorovat) svádělo nechat třeba zaplavit futuristické město armádou facehuggerů, ale tuhle chybu naštěstí seriál neudělal. Děj se odehrává víceméně jen na třech místech - na vesmírné lodi, která vetřelčí vzorky v kosmu nasbírala, dále ve futuristickém thajském městě, kde tato vesmírná loď havaruje a nakonec na odlehlém ostrově, kde jsou exempláře z vraku lodi podrobně zkoumané. Zatímco prostředí i děj z vesmírné lodě kopíruje až nekriticky prvního filmového Vetřelce (ostatně Ridley Scott je výkonným producentem seriálu) a závěrečné třetina z odlehlého ostrova připomíná Jurský park, jen různé uprchlé druhy dinosaurů nahradily různé druhy mimozemšťanů (vetřelec/xenomorf je hlavní, ale nikoliv jedinou hvězdou), nejoriginálnější - dějově i vizuálně - působí prostřední část (něco mezi Útok na věžák a herním Half-Life), kde ve zmatku po havárii lodi probíhá první záchranná akce a různé postavy i příšery se proplétají v kulisách havarované lodi zapíchnuté do rozbořeného mrakodrapu.

Kdo ale čeká rychlý hororový bufet v různých podobách, bude zklamán, protože nejen kvůli stylu tvůrců, ale i kvůli osmidílné stopáži, je více prostoru věnováno rozvoji postav. Osou příběhu je potom bratrská dvojice: starostlivý medik - záchranář a jeho malá sestra, jejíž dětské vědomí bylo poprvé přeneseno do těla dospělého androida. Jejich okolí je poté vyplněno různými vedlejšími postavami, které se dělí na okázalé trilionáře (kromě paní Yutani ze známé korporace Weyland-Yutani je tu i nový tech-bro Kavalier) a různé druhy umělých bytostí od kyborgů přes synthy až po hybridy. Podstatnou část seriálu zabírá právě příběh umělých lidí - jejich touha stát se opravdovým člověkem, manipulace jejich citů a další existenciální otázky o smyslu života a smrti, kde vetřelec nehraje žádnou roli. Trochu to připomíná vetřelčího Prométhea, kde Ridley Scott chtěl natočit přemýšlivý film o tom, jak se na Zemi dostal život, ale producenti po něm chtěli vetřelčí horor. A tenhle nepovedený hybrid, který se v navazujícím Covenantu marně pokusil o korekci směrem k hororu, si pamatujeme dodnes, hlavně jako dvojici filmů, která vetřelčí ságu málem pohřbila.

Scottův vliv

Scottův vliv je vůbec v seriálu citelný. Kromě vizuálů vesmírné lodi je celá androidí linka hodně podobná jeho filozofickému sci-fi seriálu Vychováni vlky, postava jednoho z androidů v podání Timothy Olyphanta by v klidu mohla být dvojčetem Roye Battyho z Blade Runnera a vlastně i to futuristické Thajsko původní Blade Runner v mnohem připomíná. Co si naštěstí tvůrci od novodobého Scotta nepůjčili, je obliba digitálních vetřelců, naprostá většina vetřelčích fází od facehuggera přes chestbustera až po dospěláka jsou ryzí praktické efekty a je to znát. Noah Hawley je také mnohem lepší vypravěč a příběh se mu nerozpadá tak rychle jako Scottovi. Ano, i tady najdete naprosto otřesné dějové díry jako výpravu nezkušených androidů do místa nebezpečné havárie či laxní bezpečnostní chování vědců v karanténní laboratoři, nicméně Hawley je dobře umí zakrýt skákáním v čase a prostoru či dobře napsanými postavami, z nichž každá odhaluje svoje stinné stránky až s přibývajícím díly.

Vlastně je škoda, že seriál je vyjma úvodního dvojdílu, uváděn po týdnech a ne najednou. Jeho děj, jak by řekli seriáloví pozéři, je hodně slow-burn, a bude vám trvat, než se do jeho zvláštního stylu a atmosféry, která nejvíce připomíná Fincherova Vetřelce 3, postupně dostanete. V jednom dílu týdne představí třeba 10 nových postav a nečekejte, že všichni okamžitě k ději přispějí - musíte si je pamatovat do dalších dílů. Snové flashbacky pod úvodními titulky vám připomínku minulého děje situaci také neusnadní. Nečekejte také zásadní novinky v mytologii vetřelce, což je ale jen dobře, protože čím víc dílů Vetřelec měl a čím více jsme se o jeho vzniku dozvěděli, tím jeho strašidelná aura klesala (ano, koukáme znova na tebe Prométhee). Čím méně monstrum ukážete, čím méně o jeho pohybu, schopnostech, strategii víte, tím pro vás strach jen lépe. Původní kvadrilogie Vetřelců a díky bohu i nový Vetřelec: Romulus to respektovali, a proto ve větší či menší míře jako filmy fungují.

Kam tedy zařadit seriálového Vetřelce v téhle stupnici od těch nejpovedenějších (první dva díly) přes zajímavé cvičení (trojka, čtyřka a nový Romulus) až po omyly typu Prométheus a Covenant? Na finální verdikt si budeme muset počkat až na konec září, kdy všichni uvidíme poslední díl seriálu. V šesti dílech z osmi, které jsme mohli aktuálně vidět, je to ale podmanivá podívaná, která i přes svoje nedokonalosti a chyby má tu jednu zásadní pozitivní věc - dobře rozehraný děj a zajímavé postavy, jejichž finální zúčtování - s vetřelcem i mezi sebou - vás chce právě na zbylé díly nalákat. Přejme si ať to tvůrci nehrají až příliš na jistotu a nenechají zbytečně otevřený děj pro další řadu. Ano, Noah Hawley se nechal slyšet, že by v dalších řadách mohl postupně odvyprávět děj tak, aby chronologicky mohl děj skončit tam, kde první Vetřelec začínal (což jen potvrzuje teorii, že seriál je vetřelčí Andor). Nicméně stejně jako to udělal chytře Fede Alvarez v novém Vetřelci - je lepší z klišé resp. známého zdroje vyjít a ne k němu dojít.

Zdroj: Autorský text

Reklama