Andělé pláčou

Více než rok sledovala dokumentaristka Zuza Piussi osudy několika slovenských homosexuálů. V zjevné snaze pochopit hrdiny a sdělit divákovi především to, jak sami vnímají svoji roli ve společnosti, ukazuje snímek jejich každodenní život v neviditelných i vyostřených konfliktech s okolím. Vztah slovenské majoritní společnosti k jiné sexuální orientaci významně ovlivňuje katolická církev, jejíž odmítavý postoj k homosexualitě přebírají politické strany i některá média.Do natáčení snímku vstoupila televizní hudební soutěž Slovensko hľadá superstar, do které se někteří hrdinové filmu přihlásili. Jeden z pokojů filmu, lůžko, dva nazí mladíci, krátké ticho, které patří pohlavnímu údu. Jiná láska je často spojena s pocitem vyloučení, naplnění touhy s sebou nese výčitky svědomí, seznání, že mezi intimitou a tolerancí zeje propast. Intimita tak nabývá podoby permanentního sporu mezi člověkem a společností.Ačkoli je sexuální orientace soukromou věcí a nemá pro stát takřka žádné důsledky, zůstává zásadní podmínkou soužití veřejné mínění, především pak jeho mlčenlivý souhlas s postojem církve. Ta ale zpětně vtahuje politiku do svých elementárních cílů, utváří morální okolí a podstatně ovlivňuje veřejný prostor včetně médií.Hrdinové filmu se tak pohybují ve zvláštní hierarchii, které často nemohou uniknout jinak než uzavřením se v samotě. Režisérka ve svém moderním sociologickém filmu věnuje pozornost zejména vztahu jedince a konstantních pravidel, věcně zkoumá, co znamená individuální určení ve vztahu k prostředí a osudu, zaznamenává gesta, emoce, atmosféru, nevyhýbá se explicitní nahotě, aby nahlédla existenciální pozici sexuální menšiny na pozadí xenofobie (mravní čistoty) těch druhých. « méně