Silnice

Jméno hlavní hrdinky Gelsomina se stalo pojmem, jenž vstoupil do povědomí filmového publika na celém světě natolik, že odsunul název filmu až na druhé místo. Giulietta Masinová ve výjimečném hereckém výkonu obdařila postavu charismatickou aurou, která povznesla prostoduchou venkovskou dívku zaprodanou primitivnímu hrubiánovi Zampanovi na symbol absolutního dobra a nevinnosti. Stala se novodobou světicí a křesťanskému výkladu filmu jako podobenství o vykoupení se nebránil ani Fellini. Je nepochybné, že k nesmrtelnosti filmové Gelsominy přispěla její povaha blahoslaveného dítka božího chudého duchem, její bezbřehá dobrota a františkánská pokora. V optice existencialistické filosofie lze film vyložit jako obraz o tragice lidského odcizení a nemožnosti komunikace. Fellini šťastně prolnul chmurnou osudovost příběhu humorným odlehčením a v této polaritě se pohybuje i Gelsomina. V klaunském nalíčení potulné komediantky s obrovskýma udivenýma očima jako by se koncentrovala čistota bezelstné dětské duše. Úsměvné grimasy a bezděčné hravé gagy tlumí její trpký úděl, stejně jako tklivá melodie trubky, jíž hrdinka v osamění vyluzuje svůj smutek. Silnice, oceněná Oscarem, rázem získala Fellinimu renomé světově uznávaného režiséra a proslavila i protagonistku, jejíž osobité klaunství bylo srovnáváno s komikou Charlieho Chaplina. « méně