☰ Menu
Filmtoro
Hledej ⟫

10 pozoruhodných českých filmů roku 2018

O Ceny českých filmových kritiků za letošní rok se bude ucházet rovných šedesát hraných, dokumentárních nebo animovaných filmů, které splnily požadavky na zařazení do výběru. Deset z nich, které byste z různých důvodů neměli minout, vybíráme níže.

10 pozoruhodných českých filmů roku 2018

Až přijde válka
Až přijde válka

Jan Gebert pohledem do nitra slovenské organizace sdružující muže a ženy toužící bránit vlast demonstruje postupující radikalizaci celé společnosti. Jeho observační dokument s výtvarně pozoruhodnými záběrovými kompozicemi a zneklidňujícím hudebním doprovodem nechává na nás, abychom si na základě série kontrastujících situací utvořili vlastní názor na to, jak velké nebezpečí pro Evropu podobná uskupení představují. Napjatou situaci dnešního světa z různých úhlů reflektovaly také dokumenty Bohu žel a Český Alláh, skrze minulé dějinné události pak Mečiar a Můj neznámý vojín. V hrané tvorbě byl ojedinělým pokusem o reflexi žhavé přítomnosti Prezident Blaník.


Čertí brko

Čertí brko

Tvůrci Blaníka jsou podepsaní také pod nejzdařilejším z letošních českých filmů pro celou rodinu. Lehce satirická moderní pohádka sice sleduje najednou příliš mnoho cílů a nedaří se jí najít úplně ideální rovnováhu mezi zábavou pro děti a pro dospělé, ale při jejím sledování vám alespoň po většinu času nebude trapno za tvůrce. Totéž bohužel neplatilo o pohádkách Čertoviny, Když draka bolí hlava a Dukátová skála. Poslední uvedený snímek je jedním ze tří (!) letos premiérovaných filmů Jána Nováka, jehož schopnost prosazovat do distribuce svou produkci je nesrovnatelně větší než jeho talent.


Domestik
Domestik

Minimalistické drama s prvky psychothrilleru a body hororu se vyznačuje neobyčejnou audiovizuální kompaktností a precizně promyšlenou formou. Režisér seriálového Semestru Adam Sedlák se prostřednictvím svého celovečerního debutu představuje jako vyzrálý tvůrce s ujasněnou vizí, který se diváky oproti většině svých tuzemských kolegů nebojí vystavovat krajně nepříjemnému zážitku. Filmů, ze kterých nebudete mít dobrý pocit, u nás letos vzniklo víc. Jenom v některých případech se ovšem stejně jako u Domestika jednalo o autorský záměr. Snaživá je noirová detektivka Miss Hanoi. Ve stádiu pokusu o syrové sociální drama zůstal druhý film Jakuba Šmída Na krátko. Přesvědčivěji zobrazil život na periferii dokument Nic jako dřív.


Hmyz
Hmyz

Zatímco se soubor amatérských herců snaží na divadle inscenovat hru bratrů Čapkových, přední český (i světový) surrealista Jan Švankmajer provádí rekapitulaci a revizi svých oblíbených motivů i stylistických postupů. Jako bonus nám dává nahlédnout do zákulisí výrobního procesu. Film zachycující paralelně vlastní vznik i rozklad sice nepatří k vrcholům režisérovy tvorby, ale originalitou vyprávění se mu nic jiného z letošní nabídky nevyrovná. Záměrnou snahou o oživení odkazu českého surrealismu byl také zpola hraný dokument Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka. Nezáměrnou pak techno thriller Karla Janáka Důvěrný nepřítel, jehož zápletka dává smysl pouze při aplikaci snové logiky.


Hovory s TGM
Hovory s TGM

Režijní debut Jakuba Červenky nás v doprovodu dvou výborných herců vycházkovým tempem a bez snahy o velké drama provádí myšlenkovým světem prvního československého prezidenta. Na zdejší poměry vzácně vyrovnaný a uměřený film s jasným a přesvědčivě naplněným záměrem. K výrazným letošním debutům patřila také utlumená charakterová studie Beaty Parkanové Chvilky, držící se s podobnou důsledností jako Domestik určitého formálního konceptu. Kromě Červenky, Sedláka a Parkanové letos debutoval také herec a hudebník Ondřej Havelka (Hastrman) a dvojice nadějných dokumentaristů, kteří jsou původní profesí reportéři - Jana Andert (V Mosulu) a Petr Horký (Švéd v žigulíku).


Chata na prodej
Chata na prodej

Komedie Tomáše Pavlíčka jsou tematicky i formálně stále soustředěnější a stále lépe se jim daří nacházet vhodný poměr mezi inteligentní a široce přístupnou zábavou. Divácky vděčná komedie o jedné lehce výstřední rodině funguje zároveň jako přesvědčivé vztahové drama i jako výpověď o české národní povaze. Vydařenějšího zástupce komediálního žánru bychom mezi letošními českými filmy hledali marně. Režisér krimikomedie Doktor Martin: Záhada v Beskydech si vysloužil příměr k Edu Woodovi, Jak se moří revizoři je aspirant na nejhorší český film desetiletí a u podbízivé romantické komedie Po čem muži touží se lze bavit jedině při ignorování jejího do oči bijícího sexismu.

Neskutečně trefná dialogovka, jejíž dialogy vám budou až bolestivě povědomé. Jako by je napsali i vaši příbuzní. Tomáš Pavlíček umí!

Jan Palach
Jan Palach

Robert Sedláček symbolu srpnové invaze nestaví pomník. Jeho film se snaží zjistit, kdo vlastně Jan Palach byl, poskládat jeho alespoň trochu ucelený obraz z dostupných fakt. Skličující a sugestivní drama ve druhém plánu nenuceně poukazuje na samozřejmost, s jakou obyvatelé Československa přijali nové pořádky. V tom jde o nadčasovou výpověď o křehkosti demokratických principů. S větší lehkostí i větším zjednodušováním se do minulosti ohlíží Radim Špaček v dramatu o lásce a basketbalu Zlatý podraz. Jako solidně zrežírované a náležitě výpravné, byť poněkud utahané bylo hodnoceno dobové drama Ondřeje Trojana Toman, s Jiřím Macháčkem v roli šéfa československé zahraniční rozvědky.


King Skate
King Skate

Dokument s ohromnou živelnou energií, která dokáže strhnout i člověka, který na „prkně“ nikdy nestál a historie českého skateboardingu jej nezajímá. Osmdesátiminutová jízda vás přesvědčí, že absolutním vyjádřením svobody za normalizace bylo ježdění na skejtu. Film s rozvolněnou strukturou drží pohromadě zásluhou charismatických protagonistů a skvěle poskládaného soundtracku. King Skate zároveň svým ostentativním mačismem zviditelňuje to, co českým filmům, hraným i dokumentárním, zásadně chybí - větší zájem o ženské osudy. Vážněji pojatými filmy s ženami v hlavní roli byly pouze výše zmíněné Chvilky a Miss Hanoi. Komedie Dvě nevěsty a jedna svatba, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a Ten, kdo tě miloval pak sice mají ženské protagonistky, ale jejich inteligenci urážejí stejně jako inteligenci diváků.


Mars
Mars

Kategorii „tak spektakulárně nepodařené, že to musíte vidět (ale pokud možno zdarma a v podnapilém stavu)“ letos obohatila komedie Benjamina Tučka, která by hypoteticky mohla být hodně důmyslným, hodně „meta“ a hodně nepochopeným interním vtipem režiséra a jeho přátel. Film natočený již v roce 2015 na vědecké základně v americkém Utahu připomíná spíše pouhý pokus o natočení skutečného filmu. Kromě toho, jak nedodělaně působící počiny jsou čeští tvůrci schopni pustit do kin, demonstruje Mars typicky český přístup k žánrům, které u nás nemají větší tradici: sice nám chybí prostředky a zkušenosti k natočení sci-fi komedie, ale vždycky si z této neschopnosti můžeme udělat legraci. Sběratelé kuriozit a milovníci nevysvětlitelných záhad nebudou zklamáni.


Všechno bude
Všechno bude

V hlavní soutěži karlovarského festivalu měla kromě Domestika premiéru i nevšední road movie Olma Omerzua. Po Příliš mladé noci a Rodinném filmu jde o nejodlehčenější film slovinského režiséra. Celý je natočen z perspektivy mladých hrdinů, neohraničené tím, co je skutečné nebo možné. Pravda, lež i sny mají v jejich vidění světa stejnou váhu. Třebaže jde o dílo, jemuž mnozí mohou právem vyčítat absenci pevnějšího konceptu, zároveň nelze popřít, že jej natočil mimořádně talentovaný tvůrce, který se pro podobně živelný a nahodilý přístup rozhodl zcela záměrně. Přestože se film dotýká řady vážných témat, nejlépe funguje jako trochu posmutnělá komedie. Poměrně přesvědčivě se seriózní téma s přístupnou formou podařilo skloubit také Danu Svátkovi v Úsměvech smutných mužů z prostřední protialkoholní léčebny.


Přehled byl měl zároveň posloužit jako stručný průřez letošní českou filmovou produkcí. Pozoruhodné filmy ovšem nebyly uváděny jenom v kinech. Pouze v televizi jsme například mohli vidět výborně hodnocený dokument Pásky z Nagana, který Ondřej Hudeček natočil pro Olympic Channel. Česká televize pak dvojicí dvoudílných filmů Metanol a Dukla 61 prokázala schopnost (ná)sledovat trend zahraniční quality TV. Oba filmy by svými řemeslnými kvalitami hravě předčily nezanedbatelné množství titulů uváděných v kinech. Právě vinou obskurních polo-amatérských filmů, svědčících o neznalosti základů filmového řemesla a dramaturgie, u nás bohužel stále převládá kvantita nad kvalitou. Zásluhou několika výborných počinů je ovšem celkový dojem z tuzemské filmové tvorby uplynulých dvanácti měsíců označit pozitivní a (díky mnoha debutům) povzbudivý.

⏰ 17. 12. 2018   🧑‍💼 Martin Šrajer   🩶 15   📰 České novinky

📨 Nevíš, na co koukat?

Nech si každý pátek podvečer zdarma doručit do svého inboxu náš nový newsletter s filmovými tipy, trailery či novinkami. Jdu na to!

📰 Poslední filmové novinky

Další: Novinky ·  České ·  Tipy ·  Data ·  Kvízy  ·  Trailery ·  Rozhovory ·  Vše

TP pixel