Bez určitých herců bychom si určité postavy neuměli představit. Ať už díky typovému castingu, nebo perfektní herecké metodě, která dá postavě vlastní osobnost. V následujícím článku najdete několik herců, kteří byli perfektní volbou pro svou filmovou roli.
21. 5. 2020 12:00 | Tipy na film 21. 5. 2020 12:00 | Tipy na filmNěkteré role jsou napsány přímo na tělo. Když se chystala filmová verze románu Maria Puzza Kmotr, bylo autorovi celkem jedno, co se s jeho knihou stane. Dokud se nedozvěděl, kdo má hrát Vita Corleoneho, hlavu mafiánské rodiny. Puzzo si svého dona Corleoneho vždy představoval jako Marlona Branda, proto ho trochu rozladilo, že na plátně jej má ztvárnit televizní komik Danny Thomas. Naštěstí se mu nějakým zázrakem podařilo přesvědčit producenty, že Brando je pro roli ten pravý. A nemýlil se. Brando dokázal postavě vtisknout vnitřní sílu. Schovanou pod fasádou klidu a rozvahy. Jeho ambivalentní obličejový výraz, vhodný pro širší škálu emocí, a pomalá, leč výrazná gestikulace přispěly k archetypu filmového mafiána, a Brandův Corleone se tak stal předlohou pro spoustu napodobenin, omáží i parodií.
92 %Šílený profesionální zabiják Anton Chigurgh je v románové předloze Cormaca McCarthyho popsán jako „normální chlap, ale když něco řekl, museli jste ho poslouchat.“ V knize, která pojednávala o zlu mezi lidmi, měl Chigurgh působit jako všedně vypadající člověk, ze kterého vyzařovala aura zla. Někdo, kdo mohl být všude a vmíchat se do jakékoli skupiny lidí, protože zlo je všudypřítomné. Na první pohled vypadá jako kdokoli jiný, ale prostě od pohledu víte, že je v něm něco špatně. Ve filmové verzi bratří Coenových to úplně nefungovalo. Jejich Chigurgh od pohledu vypadá, jako by ani nebyl z tohoto světa. Jako bytost, která vystoupila odněkud z pekel, aby po texasko-mexických pláních šířila smrt. Jeho jinakost podporuje nejen bizarní účes a netypická volba zbraní, ale také přesný výkon Javiera Bardema. Díky hercovým tělesným proporcím nemáme problém věřit, že obstojí jako profesionální zabiják, víc ale prozrazují jeho strnulé tělesné pohyby, nepřirozeně hluboký hlas a mimika. Pomalá a strnulá, jakoby opatrná chůze a podmračený pohled působí, jako by se ve světě mezi lidmi cítil nejistý. Když se snaží vypadat mile a usmát se, působí to ještě znepokojivěji. Bardem vytvořil nezapomenutelného padoucha, skoro stejně zásadního, jako…
82 %Heath Ledger na první pohled nevypadal jako ideální volba pro Jokera, sociopatického zloducha s věčným úsměvem. Zato měl pověst zarputilého metodického herce, jenž se dokáže ponořit do jakékoli role. A ve své poslední roli to dokázal. Jeho Joker byl jako žádný jiný audiovizuální Joker předtím ani potom. Ledgerův Joker neplýtvá šíleným smíchem, ani nedělá rozmáchlá gesta. Působí víc jako chladnokrevný psychopat, který sice se svými oběťmi konverzuje přátelským a veselým tónem, ale málokdy při tom zvýší hlas. Místo obvyklého přehrávání a poskakování, jímž se vyznačovali jeho předchůdci i následovníci, spoléhal Ledger na netypickou řeč těla – zlomenou chůzi, občas nezvladatelný jazyk a nepravidelné střídání tónin hlasu.
90 %Legendární sci-fi horor proslul nejen brilantně navrženým monstrem a klaustrofobickou atmosférou. Dokázal vytvořit nejednoznačné postavy, u kterých nikdy dopředu nevíte, co čekat. Týká se to i důstojnice Ripleyové ( Sigourney Weaver). Zpočátku to ani nevypadá, že by byla hlavní postavou, jen trochu suchou důstojnicí, pro niž jsou pravidla nadevše a která díky své chladné povaze těžko vychází s ostatními. Samozřejmě se ukáže, že má pravdu, a je to především její chladnokrevnost a rozhodnost, co jí pomůže v boji s mimozemským monstrem. Weaver se pro tuto roli vysloveně narodila, a její kreace sebevědomé, trochu odtažité ženy dokázal vytvořit archetyp moderních akčních hrdinek. Roli od pohledu odpovídá i typově, díky vysoké postavě a tvrdším rysům byla na roli Ripleyové perfektní volbou.
85 %Film sám o sobě nemá zase tak originální premisu; těžko říct, jestli víc adaptuje Goldoniho Sluhu dvou pánů nebo Hammettovu Rudou žeň. Stal se ale sám o sobě příběhem, který ovlivňuje kinematografii dodnes a slouží jako inspirace bezpočtu filmů, videoher, komiksů nebo televizních epizod. Sám hlavní hrdina inspiroval archetypální postavu muže beze jména, jehož proslavil Clint Eastwood. Toshiro Mifune ovšem ze všech představitelů zachází ve svém herectví nejdál. Od pohledu vypadá jako drsňák, který má za sebou hodně krušné časy, což dokládá patřičně hlubokým, zvučným hlasem. Když plánuje válku gangů nebo plánuje akci, rozprostře se mu na tváři zlomyslný úsměv. Během nebezpečných situací projevuje emoce jen zlehka – působí buď rozladěně, pobaveně nebo otráveně, a v kontrastu s tím, co prožívá, tak působí nad věcí. Při vypjatých scénách ale dokáže emoční hladinu zesílit, díky čemuž podtrhává závažnost situace. Mifune zvládl své postavě vtisknout nebývalé charisma, kterým dodnes válcuje pozdější představitele téže postavy.
83 %Když David Lynch obsazoval svou kultovní noirovku Modrý samet, ucházel se o roli šíleného gangstera Franka i Robert Loggia. Roli nakonec získal Dennis Hopper, a Loggia se na místě tak rozlítil, že na to Lynch nikdy nezapomněl. Když o jedenáct let později natáčel Lost Highway, bylo celkem jasné, kdo si zahraje jiného vyšinutého mafiána, pana Eddyho. Ten je trochu jiného rázu, než Frank Booth – je na první pohled přívětivý, ale stejně se kolem něj nese zlověstná aura. Loggia totiž hraje Eddyho dost protichůdně – chová se mile, ale jeho vřelý úsměv hraničí se vzteklým šklebem, jeho hrdelní hlas je na hranici emocionálního výbuchu a při řeči dělá divoká gesta. Loggia dodává své postavě potlačovaný vztek, díky čemu má divák a ostatní postavy pocit, že každou chvíli vybouchne.
77 %Nejslavnějšího superhrdinu si zkusila pěkná řádka herců. Jedním z těch nejvýznamnějších je Christopher Reeve. Ten dokázal ve filmu Richarda Donnera přesvědčivě zahrát dvě různé postavy – srdnatého Supermana a jeho alter ego, ňoumovitého Clarka Kenta. Reeveovi v jeho výkonu skvěle pomáhá jeho přirozený vzhled, kterým Supermana připomíná. Obě části osobnosti přitom odlišuje nejen řečí těla, ale i mimikou. Jako Supermanovi mu stačí strohý výraz, nebo lehký úsměv, coby Clark Kent mnohem výrazněji pracuje se svým obličejem – nervózně se usmívá, otevírá ústa v údivu, zvedá obočí, koktá…Reeveův výkon je zvláštní kontrast. Jako šedá myš Kent hraje naplno a napíná celé tělo k výkonu, jako zářný Superman ale podehrává a nechává za sebe působit mizanscénu; svícení, poloha v záběru, barevné ladění celé scény, i kostým samotný. V roli Kenta se stává lidskou postavou, která se musí projevit a zahrát, jako Superman se stává figurou, za kterou mluví styl natáčení.
74 %V případě dost volné adaptace výborné knihy Stephena Kinga se sešli hned dva trefní herci, bez nichž by nefungoval výkon toho druhého. Jack Nicholson hraje svého Jacka Torrance jako agresivního psychopata, u něhož cítíme dost temné podtóny ještě předtím, než démonický hotel vůbec napadne ho přivádět k šílenství. Z jeho šíleneckého úsměvu a přehnaně nasládlého hlasu je úplně pochopitelné, že na pracovním pohovoru na začátku filmu s ním sedí dva lidé. Dojem domácího tyrana by ale nebyl dostatečně silný, kdyby ho nedoplňovala správně zničená manželka. Shelley Duvall byla do role vybrána kvůli specifickému vzhledu, jenž ji přímo předurčoval do role ženy ve vleku dominantního muže. Díky drezuře opravdového psychického tyrana Stanleyho Kubricka dokázala přesvědčivě vypadat jako žena, ze které léta náročného vztahu vysála život. Pobledlý obličej a mastné vlasy jsou jen půlkou úspěchu, druhou je uťápnutý projev, strnulý, opatrný úsměv a vysoký, plačtivý hlas.
84 %První zpracování slavného Draculy mělo velkou oporu v představiteli titulní role. Maxi Schreckovi hodně pomohla jeho protáhlá tvář a znepokojivý pohled. To vše podtrhla maska a kostým. Díky vykuleným očím, dychtivému pohledu a nepřirozeným pohybům vytvořil ikonické animální monstrum, které připomíná spíš humanoidní krysu, než člověka. I díky tomu patří Upír Nosferatu mezi nejpodmanivější zpracování Draculy.
80 %Ošklivé počasí, svátky, prodloužený víkend. Během roku máme spoustu příležitostí najít si trochu více času na delší filmový zážitek. Pokud vás už unavuje binge watch seriálových sezón a raději byste si doplnili vzdělání o pekelně dlouhé filmové klasiky, tak jsme vám vybrali 55 nejlepších snímků delších než 180 minut.
Nejen Marvel přišel s propojeným filmovým univerzem. Sem a tam můžeme přijít na to, že dva na první pohled nesouvisející filmy mají společný bod, který je zasazuje do jednoho vesmíru. Ať už jde o plánované budování fikčního světa, vtípek tvůrců, dvě adaptace knih jednoho autora, nebo jen divoká fandovská teorie.
Nedávno jsme vstoupili už do třetího desetiletí 21. století. Při ohlédnutí na uplynulých deset let zjišťujeme, že žijeme ve zlatém věku sci-fi tvorby. Pojďme se podívat, která padesátka tvoří nejlepší filmový aspekt této tvorby.
Člověk nepotřebuje rozesmát jen v době koronaviru, ale i kdykoli jindy. A zrovna Netflix je ideálním místem, kde se komedie objevují jako houby po dešti. Pojďme se mrknout na ty úplně nejlepší kousky, které si navíc můžete dopřát s českou lokalizací v podobě titulků.