Černobyl: Největší klady a zápory skvělé minisérie HBO

1. ledna jsme možná všichni očekávali, že seriálovou událostí roku bude Hra o trůny. Nyní je jasné, že zatímco ta spíš nedostála očekáváním, nenápadná pětidílná série HBO Černobyl se přes noc stala fenoménem. Ale i přes hodnocení, jež atakuje historické žebříčky, si 100 % o fous nezaslouží. Proč?

7. 6. 2019 17:00 | Tipy na film

Obsazení

Začněme tím pozitivním, čehož je, přiznejme si, naprostá a drtivá většina. Tak například herecké obsazení postav založených na skutečných lidech, kterých se Černobylská havárie nějakým způsobem přímo týkala, lze bez nadsázky nazvat famózním. Vše pak k dokonalosti samozřejmě dotáhli i kostýmoví designeři, o kterých však bude řeč později. Asi za vše ostatně hovoří následující fotografie.

Bolševický režim

Neméně dobře, jako klíčové postavy okolo Černobylu, seriál vyobrazuje také vládnoucí politickou garnituru, která i přes začínající úpadek v Sovětském svazu stále pevně svazovala všechny a všechno. Zejména první díl představuje velmi dobrou sondu do mentality lidí, kteří byli ze strachu o své postavení, práci či rodinu (byť v té době již byly stalinské čistky i poměry dávno pryč) odhodláni klidně ignorovat i největší jadernou havárii v historii lidstva. Ještě tři hodiny po havárii, kdy se konečně na místo podařilo dostat kvalitnější dozimetr, který měl limit vyšší než oněch bájných 3,6 R/h, byl výsledek měření prohlášen za neadekvátní a dozimetr za vadný. Nikdo totiž nechtěl být tím, kdo jako první přizná, že v dokonalém a bezchybném Sovětském svazu došlo k tak závažné katastrofě, že se o ní pravděpodobně brzy dozví celý svět a vyžádá si nespočet obětí nejen nyní, ale i v následujících letech. Právě v prvních hodinách po havárii, kdy byly veškeré příznaky jaderné katastrofy ignorovány a první zasahující osoby před smrtelným zářením nikdo nevaroval, si Černobylská havárie vyžádala drtivou většinu svých přímých obětí.

Dobová atmosféra

Tvůrci nepochybně při tvorbě scén, kostýmů i veškerých předmětů dbali na každičký detail, což je samo o sobě úžasné během seriálu sledovat. Velín 4. reaktoru černobylské elektrárny, uniformy zaměstnanců včetně bílých čepic, použitá vozidla, vojenská technika, interiéry, všechno to sedí, vypadá nesmírně autenticky a pomáhá diváka přenést do Sovětského svazu poloviny 80. let. Aby taky ne, když některé scény byly točeny přímo v Černobylu či jeho okolí. Kromě Ukrajiny se navíc tvůrci vydali do Litvy, kde v okrese Visaginas stojí „sesterská“ elektrárna té černobylské (viz. snímek z Wikimedia výše; někdy přezdívaná „Pobaltský Černobyl“), Inalinská jaderná elektrárna, která představovala ideální kulisy pro natáčení. Byla postavena ve stejné době jako Černobyl, její dva (na rozdíl od černobylských čtyř) reaktory jsou s těmi v Černobylu prakticky identické a částečně je již mimo provoz.

Čištění střechy ve 4. díle

Tuhle zhruba dvě minuty trvající scénu, která je celá točená na jediný záběr, považuji z několika důvodů za vůbec nejlepší část celé minisérie. Nejen proto, že skvělá kamera bez jediného střihu způsobila, že má divák pocit, jako by se s „bioroboty“ neboli likvidátory na střeše nacházel taky a za úzkostlivého skřípání dozimetru se pokoušel házet kusy grafitu zpět do jádra. Celá atmosféra je ještě umocněná skutečností, že tento proces proběhl i ve skutečnosti. 3000 mužů bylo na střeše reaktoru číslo čtyři během odklízecích prací vystaveno záření, které odpovídalo 1200 rentgenovým vyšetřením. A stejně jako v seriálu se každý muž po své práci musel zbavit všech pracovních nástrojů i ochranného oblečení, které bylo silně radioaktivní. Dodnes se zároveň neví, kolik ze tří tisícovek mužů kvůli této „brigádě“ následně zemřelo, neboť jednotlivé zdroje a informace se rozcházejí.

E4 of #chernobylhbo shows the story of the "Bio-Robots". Over the past decade I have been traveling to & studying the accident. During this time I have visited the state archives - historical footage of the Bio-Robots. @clmazin & team did an amazing job recreating this event pic.twitter.com/bMEr5swpPl
— Philip Grossman (@PGPImages) May 28, 2019

Abych jenom nechválil, je načase podívat se i na ty aspekty seriálu, které byly ať už kvůli nutné umělecké dramatizaci, nebo z důvodu úspory času (přece jen jde o minisérii o pouhých 5 dílech) vyvedeny z reality a vyobrazeny jinak, než jak pravděpodobně v roce 1986 v Černobylu vypadaly či probíhaly.

Radiační popáleniny a krvácení

Nejen zasahující hasiči, ale i zaměstnanci elektrárny jsou v prvním díle vyobrazeni s popáleninami či se silným krvácením, které se skutečnými projevy radiačních popálenin či nemoci z ozáření pouhých pár sekund, minut nebo i desítek minut po ozáření nemají příliš společného. Okamžité popáleniny by si samozřejmě odnesli ti hasiči, kteří se dotkli horkého grafitu, ale určitě ne zasahující hasiči s hadicemi v rukou, kterým už během hašení krvácely ruce. S těmito příznaky se hasiči tehdy sice skutečně potýkali, ale až v řádu několika desítek hodin či dnů po zásahu, během kterého byli ozářeni. Radiační popáleniny se totiž začnou projevovat až v tomto časovém horizontu od chvíle ozáření.

Hrozící apokalypsa

Nemalá část druhého dílu se točí okolo řešení údajně obrovského nebezpečí, které představuje protavení jaderného paliva elektrárny do nádrží pod reaktorem. Podle seriálu by následná termální exploze (a s ní spojený pravděpodobný výbuch dalších reaktorů) učinila Ukrajinu a Bělorusko neobyvatelnými na 100 let a silně zasáhla i zbytek zemí tehdejšího Sovětského svazu. Pravdou je, že toto nebezpečí skutečně existovalo a bylo velké. A pravdou také je, že vše v okruhu 30 kilometrů by bylo „kompletně zničeno“, jak v seriálu zazní. Ne samotným výbuchem, ale skutečností, že až na takovou vzdálenost by dosáhly smrtelné dávky radiace. Proto byli obyvatelé v této zóně tehdy evakuováni. Nelze si ovšem představovat, že by tento druhý výbuch učinil neobyvatelnými celé státy. Zde se ještě sluší připomenout, že trojice potápěčů (Alexej Ananěnko, Valerij Bespalov a Boris Baranov), která se dobrovolně přihlásila k odčerpání vody z nádrží pod reaktorem, skutečně existovala a svou misi úspěšně uskutečnila. Všichni tři posléze pokračovali v práci pro energetický průmysl a kromě Baranova, který v roce 2005 zemřel po infarktu, jsou stále naživu.

Radiační nemoc jako nákaza

Seriál k obětem silného ozáření bezprostředně po havárii přistupuje jako k osobám se silně infekčním onemocněním. Nikdo k nim nesmí, jejich postele mají speciální plastové závěsy a v jedné scéně Ulana Chomjuková (Emily Watson) kvapně vyvede Ljudmilu Ignatěnko (Jessie Buckley) od umírajícího manžela Vasilije (Adam Nagaitis) s tím, že jako těhotná a bez ochranných pomůcek se jej nesmí dotýkat ani být v jeho blízkosti. Nemoc z ozáření však není infekční a jakmile je postiženým osobám odebráno oblečení a jejich těla omyta vodou, nikoho již nakazit nemohou. Plastová zábrana v nemocnici byla instalována spíš pro ochranu samotných pacientů s nemocí z ozáření, protože v jejich aktuálním zdravotním stavu již neměli prakticky žádný imunitní systém.

Trojice hlavních postav a jejich role

Na jednu stranu lze pochopit, že pokud máte neskutečně spletitý příběh Černobylu, který ani dnes stále do detailů celý neznáme (a v některých aspektech se definitivní pravdu nedozvíme zřejmě nikdy), odvyprávět za 5 hodin, je potřeba použít hned několik zkratek. Jednou z těch hlavních byla skutečnost, že tvůrci pasovali trojici hlavního obsazení na hlavní hybatele děje. Legasov (Jared Harris) a Ščerbina (Stellan Skarsgard) jako by sami dva z maringotky řídili celou operaci okolo Černobylu, zatímco Uljana Chomjuková se bez pozvání dostala do Černobylu, přišla s řešením situace po havárii a během pár chvil se dostala až ke společnému stolu s Michailem Gorbačovem (David Dencik). Toto nelze považovat vysloveně za chybu, jen je dobré při sledování seriálu mít na paměti, že na krizovém řešení havárie se podílelo mnohem více osob a zejména z pohledu vědecké obce se důvod exploze i její řešení snažily rozluštit desítky expertů a vědeckých špiček z celého Sovětského svazu. Právě ty má Emily Watson dle tvůrců ztělesňovat.

Ano, Černobyl není 100% realistický a zřejmě to ani nebylo záměrem, protože na tom vlastně nezáleží. Onu základní pravdu totiž minisérie zvládla předat skvěle – Černobylská havárie byla víc o lžích, klamání a prohnilém politickém systému než o špatné konstrukci, příšerné správě nebo nedostatečném výcviku. Tyto samozřejmě rovněž sehrály svou roli, ale spíš ve formě jisté špičky ledovce. A k dobru seriálu by měla sloužit i skutečnost, že i jeho největší kritici se musí zaměřovat spíš na opravdové detaily, nebo si tu a tam něco vymyslet, protože jinak tomuto skvělému dílu, které se aspoň u mě zařadilo mezi seriály, na které se rozhodně ještě několikrát podívám, není co vytknout.

2 640 zobrazení 88 se líbí

Tomáš Durčák

Dumavý samotář se zájmem o vše, co ještě neví. Původně chtěl z dlouhé chvíle jenom trochu psát o GoT, načež se z něj přes noc stal někdo, kdo už si sem musel napsat svůj medailonek. Nepohrdne dobrým filmem, seriálem, knihou, hudbou ani divadlem (zkrátka kulturní člověk každým coulem). Jako šéfredaktor už vedl pár projektů, kterým se dařilo i nedařilo, a pár lidí, kterým psaní šlo i nešlo. Jeho 46 chromozomů mu mimo jiné do vínku dalo nevypnutelný a mimořádně citlivý Grammar Nazi radar, díky kterému je sice nejlepším korektorem českého jazyka široko daleko, ale internetové diskuze bez prožití slabšího infarktu číst nemůže.