FB pixel
Zdroj:

Po desáté večer... na Nově

„Netflix se profiluje jako TV Nova, zatímco HBO se snaží být spíše jako Česká televize.“ Takhle v jednom z našich podcastů shrnul přístup streamovacích služeb kolega Tomáš Vyskočil a nic to nedokazuje tolik jako současná podoba TOP 10 nejsledovanějších pořadů na Netflixu. Zatímco před dvěma týdny jsme se mohli smát tomu, jak kompletní žebříček obsadil stokrát viděný Harry Potter, od 7. června opanuje žebříček film, který by snad za okolností plně funkčních kin a koronavirem neznuděného publika nemohl obstát – polská eroťárna 365 dní.

I když opravdu by v běžné konkurenci a za normálních společenských časů neobstál? Stačí si vzpomenout na nedávné roky a na pokřivený vkus řady diváků, kteří by dodnes přísahali, že série jako Stmívání či Padesát odstínů šedi jsou přinejmenším fajn a že kritici jen přehání, když varují před nebezpečností těchto fantasmagorií postavených na toxických vztazích a submisivitě hlavních hrdinek vůči svým zámožnějším a mocnějším protějškům.

50 odstínů nevkusu

365 dní nevypráví o třpytících se upírech, kteří nebohou dívku uvrtají skrze svá magická kukadla do „náboženské“ sekty, jejímž vrcholem je masivní soulož bortící ložnice a plodící upírsko-lidského mesiáše, který jednou provždy změní pravidla hry. Mnohem blíže má k již zmíněnému tokání s panem Greyem, jehož miliony a erotické fantazie hrdinka Anastasia Steele přijímá s takřka ledovým klidem a plně akceptuje, že zatímco ona se svému muži podrobí, on nemusí projít žádnou osobní proměnou.



365 dní však dosahuje v banálnosti a ujetosti zápletky nového vrcholu, když polský tým Barbara Bialowas a Tomasz Mandes na základě knižní předlohy Blanky Lipiňské (pravděpodobně sepsané na použitý toaletní papír) přichází s příběhem überdrsného mafiána Massima, jehož erekce je vždy maximální a který se do příběhu uvede brutálním orálním sexem od letušky. Příběh se nicméně snaží ukázat Massima jako citlivou lidskou bytost. Nejde o to, že je schopný své konkurenty nevybíravě odkráglovat a najímat si jednu prostitutku za druhou, důležité jsou jeho vize o Lauře, polské dívce, kterou si chce Massimo sexuálně podrobit tím, že ji unese a následně jí dá milostivě celý rok v zajetí na to, aby se do něj dobrovolně zamilovala.

Stockholmský syndrom v glamorizované podobě

V Massimově zvráceném světě to však znamená časté ponižování, chytání pod krkem, osahávání Laury i svého údu. A v případě, že ho Laura odmítne, další orální sex od přítomné prostitutky, přičemž Laura je celému aktu přítomna. Massimo totiž nespoléhá na svůj šarm, citlivost, schopnost naslouchat a další opovrženíhodné vlastnosti liberálů na Twitteru. Massimo bojuje zásadně svým ztopořeným údem, naducaným finančním kontem a glamorizováním stockholmského syndromu, kdy se oběť postupně do svého únosce zamilovává. Nikoli však z vlastní vůle, ale z důvodu psychického a fyzického nátlaku.



A tvůrce ani na moment nenapadne o tématu polemizovat. Naopak. Jakmile se Laura dostane ke své kamarádce, v podnapilém stavu jí s radostí sdělí, že zatímco Massimovo tělo vytesal bůh, jeho penis byl vytesán samotným ďáblem. A pakliže se podíváme na hodnocení především dámského publika na filmových databázích, zjistíme, že fantazie mocného muže, toxického vztahu plného podřízenosti a otevřených scén ze softporna je něčím pro mnoho žen fascinujícím. Jakousi zvrácenější variací na červenou knihovnu Rosamundy Pilcher, ve které středostavovský kýč nahrazuje nevkus nižší třídy, která ve svých vlhkých snech doufá, že bude jako bílé maso unesena milionářem a zneužívána v přesvědčení odměny v podobě lepšího života.

Massimo Epstein

Je paradoxní, že film jako 365 dní uvede stejná streamovací služba, která jen o pár týdnů dříve vyrukovala s vlastní minisérií na téma Jeffreyho Epsteina. Milionáře, který pomocí peněz a strachu vybudoval síť dětských prostitutek, které nabízel nejmocnějším mužům světa. V 365 dnech sice dětská prostituce nefiguruje. Nadržené hýkající dámičky před televizí by se však mohly zamyslet nad tím, že mezi Epsteinem a Massimem je asi stejný rozdíl jako mezi dildem a análním kolíkem. A že nelze na jednu stranu odsuzovat reálného sociopata. A o úplně stejném toxickém hovadu snít.

Netflix má megahit. Úspěch toxické erotiky 365 dní je diváckou ostudou  |  Filmové recenze  |   |  21 líbí se

Petr Semecký

Stresem prorostlý workoholik, který jednou rukou analyzuje festivalový art, druhou chystá preview nejžhavějšího blockbusteru a nohama sepisuje seznamy filmů a seriálů, které musí ve volném čase konečně „bingvočnout“. Milovník dobrého jídla, půlmaratonec, technologický nadšenec a sběratel všeho možného.


Další články jako Netflix má megahit. Úspěch toxické erotiky 365 dní je diváckou ostudou

Filmové recenze  |  před 3 měsíci

Torontský deník #5: Doctor Strange miluje kočky a Jan Žižka boxuje o život

Poslední zpravodajství ze 46. ročníku Toronto International Film Festivalu je tu! číst více

Filmové recenze  |  před 3 měsíci

Torontský deník #4: Netflix natočil melodrama, které byste neměli minout

Po kratší odmlce se vám opět hlasíme se zpravodajstvím z Mezinárodního filmového festivalu v Torontu! číst více

Filmové recenze  |  před 3 měsíci

Torontský deník #3: Doručil Netflix konečně filmovou pecku podzimu?

Mezinárodní filmový festival v Torontu je v plném proudu a naše zpravodajství z největší filmové online události roku pokračuje! číst více

Filmové recenze  |  před 3 měsíci

Torontský deník #2: Jak se povedl thrillerový napínák Viník od Netflixu?

Otevírací víkend Toronto International Film Festivalu je za námi. A to znamená velkou nálož reakcí na premiérové filmy. Mezi nimi i nový thriller s Jakem Gyllenhaalem! číst více

Filmové recenze  |  před 3 měsíci

Torontský deník #1: Portrét dívky v plamenech nebyl náhoda!

Máme za sebou první den 46. ročníku Toronto International Film Festivalu. Viděli jsme první hrstku filmů a otestovali jsme online festivalovou video platformu. číst více

Cache: TOPlist TOPlist TOPlist