© TMDB

Adam Sandler herecky vládne šílenému Drahokamu od Netflixu

Tak zaprvé: Drahokam je šílenost. Po evropské premiéře na festivalu v Londýně jsem se několikrát snažila někomu vysvětlit, o co ve filmu jde a jak moc je příběh zamotaný, a ani po několika měsících nemám pocit, že by se mi to úplně podařilo. Pojďme se to ovšem pokusit shrnout:

30. 1. 2020 12:00 | Recenze

Howard “Howie” Ratner (Adam Sandler) pracuje v newyorském klenotnictví v takzvaném Diamond Districtu. Píše se rok 2012 a do rukou se mu dostane neopracovaný opál (uncut gem) z afrického dolu, kde ho našli Etiopští Židé (Falašové). Protože se Howie topí v dluzích z gamblerství, chce tento drahokam prodat a dluhy splatit. Do toho řeší problémy v rodině, když plánuje rozvod s Dinou (Idina Menzel) a zároveň udržuje vztah s mladší podřízenou Julií ( Julia Fox). Než však onen opál bude možné zpeněžit, Howard ho zapůjčí basketbalovému hráči Kevinu Garnettovi výměnou za prsten klubu Celtics. Drahokam jako by Kevina úplně oslnil. Má snad magické schopnosti?

Vše ohledně výjimečného kousku kamene se stejně jako Howieho dluhy a sklony ke gamblerství samozřejmě ještě mnohem více zamotá. A důsledkům této “shitshow” se nevyhnou ani jeho milostné a rodinné vztahy. A jak je u režisérského a bratrského dua Benny Safdie a Josh Safdie (Dobrý časy) zvykem - co se může podělat, podělá se. Jak píši na začátku: šílenost.

Pokud jste u jejich předchozího snímku Dobrý časy měli pocit, že dostanete panický záchvat, na Drahokam si rovnou připravte platíčko prášků na uklidnění. Kromě toho, že je Drahokam snad ještě ukřičenější, než například loňský Narušitel systému (kdo viděl, chápe), působí jako by si právě narýsoval minimálně tři čáry kvalitního kokainu. A dal si je všechny najednou.

Velký podíl na této burácivé atmosféře má těkavá a zběsilá hudba Daniela Lopatina (doporučujeme jako hudební podkres k práci, budete mít neuvěřitelnou výkonnost!), která skvěle sedí k sedmdesátkové atmosféře nastolené nejen krimi zápletkou, ale také vizuálem. Polocelky a velké celky, kde jakoby “tajně” sledujeme postavy filmu, přímo odkazují k praktikám 70’s a 80’s velikánů jako byli (a jsou) například Brian De Palma (Zjizvená tvář) nebo Francis Ford Coppola (Rozhovor).

© TMDB

Drahokam během 135 minut ani jednou nevyjde z tohoto úzkostného “speed” módu a připomene vám, jak jste se cítili, když ve vás filmy ještě uměly vyvolat emoce, a nebyli jste vnitřně mrtví. Bizarní rozhodnutí, nečekané zvraty i bájná úleva si u bratří Safdie většinou vybere svou daň a nenechá vás vydechnout.

A to i díky Adamu Sandlerovi, u něhož je škoda, že jako ukázkový parchant Howard nezískal médii tolik propíranou nominaci na Oscara. Faktem je, že by si ji rozhodně zasloužil, a je s podivem, že po vážnějších rolích (i když s komediálními podtóny) nesahá častěji (nebo mu nejsou nabízeny, kdo ví). Možná bychom mu pak jeho komediální průjmy z posledních let odpouštěli rychleji a s větší chutí. Takovou, s jakou si vychutnáte Drahokam, jenž svou svébytnou vizí patří do kategorie filmů, které rozhodně nedostanete snadno z hlavy. Je to film nepříjemný, otravný, uřvaný a těkavý... a také za všech okolností uhrančivý svým podmanivým uchopením a Sandlerovou show jednoho muže, který snad dělá všechno pro to, aby skončil v průšvihu.

Hodnocení: 80 %

P.S. Drahokam jsme zařadili i do jednoho z nejlepších filmových momentů roku 2019. Tak nenechte Netflix, ať vám film přepne na nějakou reklamu hned se závěrečnými titulky!

 2 841 zobrazení   74 se líbí