© TMDB

Jaký byl Comic Con v New Yorku? Úžasný!

Jak si splnit životní sen? Třeba, že se podíváte na jeden ze dvou nejvýznamnější světových Comic Conů? Že nevíte co to je? A nebo víte a chcete vědět, jaké to bylo? Tak v tom případě mám příběh pro obě skupiny.

17. 10. 2016 0:00 | Blog 17. 10. 2016 0:00 | Blog

Nejdříve tedy úvod pro začátečníky. Jednou ročně se v San Diegu sejdou fanoušci comicsů, seriálů, filmů a her, aby si společně připomněli, jak je super mít rád třeba Batmana, Star Wars nebo Star Trek. Alespoň takový byl původní nápad, který se během skoro padesátileté historie proměnil v obrovskou show, kam například letos zavítalo na 130.000 lidí během čtyř dní. Z Comic-Conu se stala obrovská událost, kam například velká hollywoodská studia jezdí prezentovat osobně s herci svoje největší novinky, všichni výrobci merchendisingu tam přivezou svůj nejlepší sortiment a jestli jste někdy viděli soutěže cosplayů (filmových převleků), tak naprostá většina je právě z Comic-Conu v San Diegu.

Comic Con je jinak název pro jakékoliv setkání především o comicsu, koná se jich spousta po celém světě, nicméně ten největší a nejslavnější je právě ten odehrávající se v San Diegu, kterému nejoslnivější lesk dodávají právě ty hollywoodské špičky. San Diegu se může v anglosaských zemích (japonské megakce protentokrát nepočítejme) v některých ohledech rovnat maximálně tak Comic Con v New Yorku. To protože televizní a seriálová tvorba v USA má spíše kořeny na východním pobřeží, a proto se některé slavné věci prezentují a uvádějí právě tam, výroční návštěvnost je dokonce vyšší než v San Diegu, ale přeci největší filmovo-comicsové novinky okolo Hollywoodu stále drží San Diego.

Tolik k základům.

Já osobně se vždycky chtěl podívat na Comic-Con do San Diega, ale nikdy jsem nenašel čas a odvahu uprostřed července se sebrat a odjet na týden převlečený za filmovou postavu doprostřed pouště na druhý konec světa A pak co si budeme povídat, je to pěkně drahá legrace. Do New Yorku jsem se letos v říjnu chystal kvůli úplně jiným, čistě osobním věcem, to, že se Comic-Con v New Yorku koná ve stejné době, jsem zjstiil omylem (ano, hanba mi) dva dny před odletem. Lístky byly vyprodané prakticky od zahájení předprodeje v červenci (ten v San Diegu se vyprodá během pár desítek minut půl roku předem), ale našel jsem nakonec prodej několika zbylých, jednodenních vstupenek. Sice za cenu, která peněženku pořádně zabolí, ale řekl jsem si, že žiju jen jednou a nakonec za jeden den více než 230 dolarů obětoval. Byl to navíc solidní prodejce Stubhub, tedy žádná dražba s nejistým výsledkem. Jediný háček spočíval v tom, že lístky se posílají na fyzickou adresu v USA, nicméně po dohodě jak s prodejcem, tak s hotelem, bylo za půl hodiny vyřízeno.

Samotný Comic-Con se konal v Javits Centru na Manhattanu. Podle hledání na mapě jsem našel, že se budova nachází kousek od centra (Times Square), nicméně jak jsem po půlhodině zběsilého hledání okolo bloku zjistil, je rozdíl mezi Javits Centre a Javits Convention Centre, a já byl samozřejmě na špatném místě. Naštěstí to druhé a správné Javits Convention Centre bylo jen stanici metrem ode mě, takže za chvilku už jsem byl na správném místě. Po výlezu z metra už partičku slušně okostýmovanou návštěvníků pořadatelé odkláněli směrem k centru, proč to dělají takovou oklikou jsem pochopil až při vcházení do areálu.

JE TO KURVA OBROVSKÝ

Už jsem měl z předchozího dne naučeno, jak to vypadá v pátek večer na Times Square (šíleně), ale přesto jsem nebyl připraven na to, jaké zástupy návštěvníků budou přímo na Comic-Conu. Mimochodem, u vstupu bylo vše bez front, díky postupnému řazení už od metra se příliv lidí příjemně rozplynul a za chvilku jsem byl uvnitř.

Stejně jsem ale nebyl připraven na to, jak GIGANTICKÝ prostor Javits Centre je. Spojil bych dohromady Brněnské výstaviště, dal by mu výšku O2 Areny a délku Václaváku a stejně bych měl ještě rezervu. Když jsem po šesti hodinách bloudění objevil úplně nové křídlo, nevěřil jsem, že něco takového lze využít jen pro fanoušky comicsů a filmů. Lze a to do posledního metru čtverečního.

Před samotným vchodem dovnitř bylo na plácku venku postaveno už několik propagačních dekorací, třeba fajnová chaloupka k Ash vs Evil Dead a samozřejmě už tam byly první pózovačky cosplayářů všech kvalit, žánrů i národností. Ale k nim až později. Po vstupu do samotného centra na mě udeřily další prezentace, úplně nejlepší místo a upřímně i nejlepší výpravu měl chystaný sci-fi film z pera Luca Bessona s názvem Valerián. A co je důvodem podobných stánků? Samozřejmě upoutat pozornost a pro největší vytrvalce při splnění nějaké reklamní záležitosti pustit nějaký ten reklamní suvenýr. Svoje stánky tam měly jinak všechny hlavní televize, pak samozřejmě oba dva hlavní comicsoví giganti, Marvel i DC, ale třeba i některé firmy z oblasti počítačových her.

Největší část centra si pro sebe ukousla výstavní hala. Tam se na ploše několika fotbalových hřiště odehraje i pro muže ne tak častý opakovaný orgasmus. Popsat, co všechno tam jde vidět a v jakém množství, vlastně nejde. Vezměte si ComicsPoint a znásobte ho asi tak tisíckrát a ještě jste pořád daleko. Prostě nekonečná hala plná comicsů, figurek, kreseb, triček, mikin, zbraní, účesů, konzolí, tužek a čistě jen s comicsovou či filmovou/seriálovou tématikou. Po dvou hodinách bloudění přecpanými uličkami jsem už nevěděl kudy kam, každopádně pokud si mlhavě pamatuji, prezentace velkých jmen (Marvel, ale i třeba Lego) mě docela zklamala, za to prodejci triček měli neuvěřitelný výběr (pořídíl jsem si po dlouhém vybírání Kapitána Ameriku) a mým osobním favoritem byla partička nadšenců z The Brick Squad, kteří prodávají čistě jen svoje vlastní a do detailu propracované lego postavičky všech možných comicsových, filmových a seriálových hrdinů. Pořídil jsem si tuhle úžasnou šestici.

Po téhle ráně po hlavě jsem se trochu vzpamatoval a uvědomil si, proč jsem vlastně především chtěl navštívit Comic Con. Spousta slavných televizních seriálů tam ukazovala první záběry z chystaných seriálů, a to za účastni hlavních tvůrci či herců. To, že to je největší lákadlo pro hodně lidí jsem pochopil, když jsem po půlhodině bloudění dorazil deset minut před začátkem promítání pilotu třetí sezóny Black Mirror k sálu, abych tam našel dobrou pětisethlavou frontu lidí, která tam čekala už dobré dvě hodiny, aby se do malého sálu dostala. Takže bez šance. Ani hodinová rezerva mi nestačila na další zajímavý kousek, promítání a besedu s tvůrci nového 24. A večerní vrchol, promítání a prezentace traileru Iron First, v pořadí už čtvrtého marveláckého seriálu z produkce Netflixu, už jsem rovnou vzdal, takže jsem si musel setkání s představiteli Daredevila, Jessicy Jones či Luka Cage jen smutně doma prohlídnout ze záznamu.

Proto jsem následně veškerou energii soustředil na jinou akci. Setkání s celebritami je kromě panelů možné i jinak. Kromě podpisových akcí se můžete s herci také vyfotit (obojí je samozřejmě placené a samozřejmě oddělené, správný americký obchodní přístup) a plejáda jmen nebyla úplně špatná. Na Stana Lee se stála fronta až do New Jersey, to jsem vzdal rovnou, kdovíjakým fanouškem Carrie Fisher (princezna Leia) jsem upřímně nikdy nebyl, takže moji stodolarovku (au, to bolelo) nakonec vyhrála Evangeline Lilly. Mám ji rád od té doby, co ukázala v pilotu Lostu kalhotky a poslední roky se jí vede víc než dobře (Hobit, Ant-Man), na Comic-Con přišla představit ale hlavně svojí dětskou knížku The Squickerwonkers.

Poučen předchozími frontami jsem přišel na místo hodinu a půl předtím a s potěšením jsem zjistil, že jsem ve frontě první. Až za další půlhodinu jsem ale zjistil, že ty dvě stohlavé fronty vedle mě nejsou na jinou celebritu, ale také na Evangeline Lilly. Ve výsledku tak čekání bylo delší než dvě hodiny. Vyzbrojem svačinou, pitím a dobíječkou (pokyny pro prvního fanouška Comic-Conu se vyplatilo předem si přečíst!) jsem v klidu usedl a čekal a poté i dobře pokecal s Andrewem, co stál za mnou. Andrew byl con-expert, v telefonu měl destíky fotek z podobných akcí jen za poslední dobu a dneska už stál svojí třetí celebrity frontu. Potěšilo mě, že znal Českou republiku, a to víc než průměrný Američan (“to je v Evropě”) a vytáhl z prstu všechny filmy, které natočil Karel Zeman. Klobouk dolů.

Po dvou hodinách čekání jsme konečně přišli na řadu, dvěstě lidí před námi postupně zmizelo obdivuhodným tempem, teprve při svém focení jsem poznal proč. Přijdete na plac, rychle odložíte bágl, Evangeline na vás mávne, chytne vás okolo pasu (no tak dobře, taky jsem ji objal), usměje, ozve se cvak a za deset vteřin už si podávate ruce na rozloučenou. Byl jsem tak v šoku, že jsem ani nestačil zavtipkovat “We have to go back, Kate”, ale alespoň jsem nezapomněl poděkovat.

Po tomhle fyzickém vypětí jsem potřeboval trochu víc osvěžit, tak jsem zašel do dalšího křídla areálu, abych najednou objevil celé křídlo, kde si dávali dostaveníčko jen začínající comicsoví umělci, kteří tam nabízeli/prezentovali/prodávali svoje díla velkým hráčům a nebo jen svým fanouškům. Často tam celé dny seděli, kreslili, nadbíhali a podepisovali se do úmoru.

Protože ale občerstvení bylo na druhou stranu, prodal jsem se na druhý konec areálu (půlhodina v háji) a objevil, že areál ma vlastní food-court, který by strčil celou vltavskou náplavku do kapsy. Fronty byly ale neskutečné, tak jsem si šel radši dojít zásoby sušenek z rána a u malého stánku pouze koupil půlitrovku vody za cenu vedle které vypadají cenovky z ruzyňského letiště jako novoroční slevy.

Venku se mezitím rozpršelo, takže se všichni cosplayeři narhnuli do improvizovaného přístřeku (kecám, krytého fotbalového hřiště), a tam různě pózovali, ať už profi fotografům, televizním stanicím a nebo jen obyčejným fanouškům. Některé kousky byly fakt úžasné a museli dát spoustu práce, a není se čemu divit, že samotné soutěže o nejlepší kostým patří mezi vrcholy Comic Conu. I přes soutěžení ale panovala mezi všemi úžasná družba, vláčky Deadpoolů cestující po celém areálu nebylo možné přehlédnout. Trochu jsem zalitoval, že jsem svůj vánoční dárek, cosplay Lese Grossmana nechal ve spěchu před odletem doma. Mým osobním favoritem byl tento Hodor, škoda, že jsem nikde nechytil tuhle úžasnou Mystique a trolení Adama Savage zabaleného do kostýmu Torora mohlo být také fajn. Jinak co ještě letos nejvíc frčelo bylo kromě obvyklých podezřelých třeba Krotitelky duchů (ano, ženy), naopak Harley-Quinn jsem až tolik neviděl.



Protože se už postupně stmívalo a po osmi hodinách vjemů s pouze dvěma lahvemi vody už jsem byl poněkud opotřebený, rozhodl jsem se nakonec vzdát se dalšího čekání na celebrity a promítání a upaloval domů, abych alespoň prošel zbytek dne na webu či na sociálních sítí Comic Conu, kde se vše promítalo a komentovalo.

 11 zobrazení