RETRO: Kultovní Matrix slaví 20 let od premiéry

Připadáte si mladí? Tak v tom případě si vzpomeňte, jestli jste viděli Matrix v době jeho premiéry, a připočtete si ke svému věku 2 desítky. Už se cítíte jinak? Nevadí, pojďte s námi zavzpomínat na dobu, kdy frčel kyberpunk, dlouhé černé pláště, Rob Zombie, vyklápěcí Nokia 8110 a k internetu jste se ještě připojovali po telefonu.

29. 3. 2019 0:00 | Tipy na film

Vrchol vaší civilizace

Matrix byl mimořádným úkazem hned od své premiéry v roce 1999, ale nebyl to překvapivý úkaz, jako spíš logické dokreslení atmosféry devadesátých let pohledem Hollywoodu. Jak říká sám Smith v Matrixu “byl to vrchol vaši civilizace” a americká kultura tehdy naprosto dominovala celému světu. Nejen díky nástupu počítačů, virtuální realitě a internetu, ale také díky způsobu, jakým do sebe nasála filmařské talenty z celého světa. Po pádu železné opony přicházeli do Hollywoodu lidé z bývalých postkomunistických zemí, do USA se díky globalizaci začaly dostávat evropské či japonské filmy mnohem více a mnohem rychleji než dříve a kvůli ohrožení ze strany Číny prchala za lepším hongkongská akční elita jako režisér John Woo či choreograf Woo-Ping Yuen. Také popkultura remixu také vykopla nahoru “talenty z videopůjčoven”, jako byl Quentin Tarantino. Zatímco osmdesátky se nesly především v duchu laskavých spielbergovských filmů (E.T. či Návrat do budoucnosti) či lucasovské fantazie (Star Wars, Indiana Jones), devadesátky narušovaly, co mohly. Mlčení jehňátek jako první horor vyhrálo Oscara pro nejlepší film, Pulp Fiction: Historky z podsvětí uhranuly hláškami, krví a účesem Umy Thurman, Trainspotting ukázal že heroin je vlastně fajn, japonské anime Ghost in the Shell se stal jednou z nejpůjčovanějších videokazet v USA a David Fincher svými filmy jako Klub rváčů nebo Sedm testoval hranice toho, co vydrží náš žaludek a naše morálka. A do toho nebývalý rozmach počítačové grafiky díky které ožili dinosauři v Jurském parku, mimozemské lodě ve Dnu nezávislosti či potápějící se Titanic.

Nesnaž se ohnout lžíci

Příběh Matrixu se začal psát v roce 1994, kdy si dva nadšenci do komiksů a hororů, bratři Larry a Andy Wachowští, řekli, že to zkusí jako filmoví scenáristé. Ačkoliv za sebou měli jen pár příběhů do marveláckých komiksů, podařilo se jim uzavřít se studiem Warner dohodu hned na tři filmy. Prvním byl scénář k Nájemným vrahům, kterým se Sylvester Stallone snažil marně udržet na dojíždějící vlně zájmu o klasické akční filmy. I když sourozeni byli šokováni, jak byl jejich temný a brutální scénář přepsán, Warneři byli spokojeni, takže druhý film si mohli Wachowští rovnou sami režírovat. Joel Silver jim poradil, ať se nejdříve otřískají na něčem menším a doporučil jim nejdříve natočit poslední zbývající scénář, kriminální thriller Past. Na něj dostali sice jen 6 milionů, ale jejich oslava starých noir kriminálek a lesbického sexu slušně zarezonovala u diváků a kritiků. Navíc mohli potkat pár fajn lidí jako byli kameraman Bill Pope, skladatel Don Davis nebo sympatický hajzlík Joe Pantoliano. Budou se za pár let moc hodit. V roce 1996 se jim Warneři tedy odvážili svěřit přípravu jejich třetího a finálního projektu - Matrixu. Měl se odehrávat v budoucnosti, kterou ovládaly stroje a uvěznily lidi v jejich myslích. Nebo tak něco.

Kdo je vyvolený?

Na papíře ani při prvních vyprávěních Matrix moc smysl nedával, oslovený Will Smith po letech přiznal, že vůbec nechápal, co mu ti dva neznámí režiséři při kamerových zkouškách povídali. Coby vycházející superstar (Mizerové, Den nezávislosti) byl žhavým kandidátem na hlavní roli Nea, ale nechtěl další sci-fi (natáčel zrovna Muže v černém) a vybral si radši jiný film. Určitě ho znáte, jen v něm velký pavouk a Kevin Smith o něm kdysi krásně povídal. Dnes vzhledem k úspěchu Matrixu přiznává, že to byla největší kariérní chyba jeho života. Mimochodem do role Morfea se původně počítalo s Valem Kilmerem, ale když Smith odešel, černobílé obsazení se prohodilo. Studio si do role Nea přálo hvězdy typu Brad Pitt, Nicolas Cage, Ewan McGregor, David Duchovny nebo Johnny Depp, ale všichni odmítli, jen Keanu Reeves souhlasil. Sice musel skřípět trochu zubama, protože jeho čerstvé kyberpunkové sci-fi Johnny Mnemonic totálně propadlo, ale souhlasil. Naopak Laurence Fishburne (Morfeus) byl scénářem od začátku fascinován a moc se mu líbil, nevěřil však, že někdy natočí. Fishburne byl hlavním favoritem po odchodu Kilmera, role se ale prý nabídla také Gary Oldmanovi nebo Samuel L. Jacksonovi. Do role Trinity se původně myslelo na vycházející hvězdy jako Sandra Bullock (jisto dobu se řešilo, že dokonce bude hrát ženského Nea), Gillian Anderson, Jada Pinkett Smith nebo dokonce i Janet Jackson, ale roli získala vycházející televizní hvězdička Carrie-Anne Moss. Mimochodem, kdysi hrála v kriminálním seriálu jménem Matrix.

Co je to Matrix?

Zpočátku Matrixu nevěřili ani samotní Warneři, ale předvědčila je ujištění ze strany producentských es jako Joel Silver a Lorenzo Di Bonaventura. S nimi získal filozofický a vysoce odborný, čtrnáctkrát přepisovaný scénář trochu víc blockbusterové uhlazenosti (děkujte Di Bonaventurovi) a také výrazně víc akčních scén a výbuchů (děkujte Silverovi). Studio nakonec uvolnilo 60 milionů na natáčení (dnes legrační částka, ale tehdy pořád ještě solidní nadprůměr), vymínilo si však spoustu podmínek a záchranných brzd, aby minimalizovalo riziko. Produkce, která by v Hollywoodu stála třikrát tolik, se přesunula do levnější Austrálie, kde se použily kulisy z jiných filmů (střecha z úvodu či interiér schodiště se zásahovou jednotkou jste viděli už v Smrtihlavovi) a kostýmy se nakupovaly na blešáku (Reeseův legendární černý kabát přišel na 3 dolary). Muselo se také zajistit, že všichni opravdu rozumí o čem film bude, takže Wachowští všem rozdávali filozofické traktáty od Baudrillarda a najali komiksové ilustrátory jako Geof Darrow, aby předem nakreslili všechny scény. A hlavounům nahoře museli neustále vysvětlovat, proč potřebují na choreografii hongkongskou hvězdou Woo-Ping Yuena (viz první odstavec), proč musí výtvarníci znát japonské písmo katakana a co jsou to vlastně ty japonské anime jako Ghost in the Shell či kyberpunkové romány jako Neuromancer, na které se v scénáři pořád odkazuje. Herci si nejdříve prošli náročným čtyřměsíčním pekelným tréninkem choreografií a následně stejně dlouhým, ale prý už podstatně jednodušším, natáčením. Všechny herci ale museli bojovat se zraněními. Zranění krku znemožňovalo Reevesovi se zpočátku rozumně pohybovat (všimněte si jak se v úvodu filmu musí vždycky otáčet celý a v soubojích prakticky nekope). Carrie Anne-Moss si vymkla kotník hned na počátku, ale bála se to všem říct, aby ji nevyměnili. A Hugo Weaving (Smith) se zranil také, dokonce musel hned na operaci, ale přehození natáčení mu nakonec umožnilo si roli ponechat. Přetáhlo se jen o 12 dní a na podzim 1998 se tak mohl rozjet marketing.

Tohle je ještě nikdo nezkusil

První dvouapůlminutová ukázka dnes už patří k trailerovým legendám, zkuste si ale zpětně povšimnout, jak moc vlastně toho z filmu ukazuje. Hodně, že ano? Studio se bálo, že film nikdo nepochopí, a tak jednak vlastně prozradilo kompletní zápletku (kterou se jinak nevědomí diváci dozví až po hodině filmu) a také vysypalo ty nejlepší akční scény. Další ukázky tenhle trend potvrdily a navíc se ještě spustila “vysvětlující internetová stránka” www.whatisthematrix.com. Ale dospívající generace, která vyrostla na počítačích, měla načtené komiksy a znala japonské anime, hned věděla, na co půjde. Natěšení na březnovou americkou premiéru bylo výjimečné a nebýt jednoho dalšího sci-fi filmu z roku 1999, měl by Matrix zajištěnou téměř exkluzivní zvědavost všech nadšenců. Tím dalším filmem byla samozřejmě první epizoda z nové trilogie Star Wars, která šla do amerických kin o dva měsíce později jako největší favorit tehdejšího roku. V absolutních počtech dolarů Skrytá hrozba kina samozřejmě ovládla, ale zklamání nemálo fanoušků z dětinské atmosféry nových Star Wars znamenalo, že vítězem nej (sci-fi) filmu roku se stal Matrix.

Proto by to mohlo vyjít

Za první víkend vydělal Matrix slušných 27 milionů, 11. nejlepší start roku 1999, ale v celkové tabulce se vytáhl na 5. příčku se 171 milióny. Což přeloženo z řečí čísel znamená, že lidé z něj byli nadšeni mnohem déle, než bývá obvyklé, chodili častěji a doporučovali ho svým kamarádům. Dobré názory od lidí ale nebyly jediné, film se dočkal prakticky hned od uvedení mimořádně dobrých kritik a většina mu okamžitě prorokovala “kultovní status” a “pozici mezi sci-fi klasikami”. Uznání se dočkaly nejen nápadité akční efekty (slavnou bullet time ale už o rok dříve použil Blade), ale i propracovaná bojová choreografie. Zisk 4 Oscarů, včetně toho za nejlepší efekty (mnohem víc nadupaná Skrytá hrozba vyšla naprázdno), to jen potvrzuje. To byla ale jen část slávy, protože vedle precizně vystavěného hollywoodského velkofilmu tu byla také další vrstva náboženských, filozofických, pop kulturních a sociálních odkazů, které znalci na tehdy rozrůstajících internetových fórech probírali do nekonečna. A do sluchátek si přitom pouštěli nadupaný soundtrack, který se díky trackům od Propellerheads, Marilyn Manson, Prodigy nebo Rob Zombie zařadil mezi nejdůležitější písničkové soundtracky v 90. letech. A kdo nediskutoval, ten si alespoň přál mít vyklápěcí telefon Nokia 8110, který se ale v našich končinách bohužel neprodával. Ale kult byl na světě.

Následuj bílého králíka

Velmi brzy po své premiéře se tak Matrix stal jedním z nejdůležitějších žánrů sci-fi, ale paradoxně na rozdíl od jiných legend jako Star Wars nebo Terminátor nezplodil armádu laciných napodobenin. Tematická minivlna, která se koncem 90. let vzedmula na téma “virtuální realita”, byla spíše shodou okolností než přímou vykrádačkou - některé s Matrixem spojované filmy vznikly dokonce buď dříve (Smrtihlav) nebo ve stejnou dobu a ve zcela jiných podmínkách vylučující jakoukoliv inspiraci (eXistenZ, Třinácté patro). Do Hollywoodu tak pronikly díky Matrixu jen dílčí věci - bojové scény na drátech ( X-Men, Charlieho andílci) nebo známý "bullet-time" (tuny parodií, vážně například Max Payne). Někdo dokázal slušně imitovat bojové scény (Equilibrium, Wanted), někdo černé latexové oblečky (Underworld), někdo inspiraci z anime (Aeon Flux), ale pečlivě vyvážený koktejl nápadité akce, hluboké filozofie, originálního námětu, charismatických herců a řízného soundtracku už nikdo tak dobře replikoval nedokázal. A nedokázala to ani samotná pokračování.

Neřeknu vám, co bude dál

Že vznikne další díl Matrixu bylo jasné prakticky hned od premiéry. Neřešilo se tedy “jestli”, ale “kdy” a “jak”. A povzbuzeni masivním úspěchem jedničky (60 milionů náklad vs 500 milionů celosvětové tržby) a svou tehdejší expanzivní strategií (ve stejné době vznikaly i první díly Pána prstenů a Harryho Pottera) se rozhodli Warneři s pokračováním praštit přes kapsu. Vznikly tedy nejen další dva díly - Matrix Reloaded a Matrix Revolutions, ale také antologie krátkých filmů z matrixovské světa nazvaná Animatrix. A počítačová hra Enter the Matrix s vybranými postavami z filmů. To vše propojené do jednoho původního komplexního univerza s mnoha příběhy. Podtrženo, sečteno, zhruba 300 milionová investice rozprostírající se přes tři média. No a úplně se to nepovedlo. Ano, jistě, dvě pokračování, uvedená v roce 2003 jen půl roku po sobě, zbourala kina, kde nechali lidé celkem 1,5 miliardy dolarů celosvětově. Ale reakce kritiků a lidí už tak jednoznačné nebyly. Zatímco hře bylo vyčítané množství nedodělků a chyb, filmům se nepodařilo přesně to, proč byla jednička tak výjimečná. Ano, měly ještě šílenější akční scény, ještě úžasnější choreografii, ještě víc šokujících odhalení. Ale už to všechno do sebe tak nezaklaplo. Diváci z dlouhých filozofických povídání Architekta na konci Reloaded byly spíše znuděni než překvapeni jeho výkladem. Vyvrcholení celého boje, které nenabízí klasické černobílé rozhřešení “hodní lidé vs zlé stroje” také nemělo patřičný účinek. Navazující internetová hra Matrix Online měla lidem nabídnout další zkoumání světa, za který se bili Neo či Trinity. Ale vzhledem k vyústění jejich osudů je stejně nebylo šance se s nimi “potkat”.

Nikdo nedokáže říct, co Matrix je

Jak se změnil filmový svět po Matrixu? Nové tisíciletí přineslo po teroristických útocích z 11. září poptávkou po jiném typu filmů. Frčely víceméně nenáročné fantazie z vymyšlených světů jako byli Pán prstenů, Harry Potter či Piráti z Karibiku. Nepřemožitelný hrdina už dál nebyl člověk s počítačem, ale komiksový superhrdina kousnutý pavoukem, zmutovaný genem či díky svému bohatství vyzbrojený nej technologiemi. Počítače se po oslnění z 90. let staly běžnou součástí našich životů, během skoku z roku 1999 na 2000 nespadly tak, jak jim mnozí prorokovali a po prasknutí internetové bubliny v roce 2002 se nakonec v posledním desetiletí přeměnily i v klasický byznys, na kterém lze slušně vydělat. O novém Matrixu se jednou za pár let občas něco napíše (a to včetně - ironie je na místě - restartu), ale zdá se, jako kdyby se všichni posunuli dále. Bratři Wachovští natočili do jisté míry variaci na Matrix o pár let později, ale už jen jako producenti, filmová V jako Vendeta pochází z komiksu, který byl sám pro Matrix velkou inspirací. Pak ale oba dva změnili pohlaví, takže už jsou z nich Lana a Lilly, a spíše je zajímají náročnější filozofické věci, do kterých si občas nějakou tu Matrix zmínku protlačí (Atlas Mraků seriál Sense8). Carrie-Anne Moss kvůli svému těhotenství na pár let Hollywoodu zcela zmizela (vidět ji můžete až v marveláckých seriálech jako Jessica Jones), Laurence Fishburne přišel o trůn nejvíc cool černošského mentora kvůli nástupu jednookého Samuela L. Jacksona. Hugo Weaving se občas dál zjevuje jako klaďas (Elrond ve všech Hobitech a Pánech prstenů), ale většinou jako padouch (hlas v Transformerech, Red Skull v Captain America, nejnověji Smrtelné stroje).

Je rozdíl znát cestu a jít po ní

Největší horskou dráhu zažil Keanu Reeves. Hned po prvním Matrixu se jemu a jeho přítelkyni Jennifer narodila první dcera mrtvá. O rok později, těsně před začátkem natáčení pokračování Matrixu, spáchala Jennifer sebevraždu v autě. Když začalo natáčení Reloaded, dozvěděl se, že jeho sestra Kim trpí leukémií. Díky podílu na zisku z pokračování Matrixu si přišel na ohromné jmění, jehož většinu daroval na výzkum leukémie a Kim také díky tomu přežila. Keanu se kromě vybraných rolí se odstínil od Hollywoodu a žije skoro asketickým životem v New Yorku jako obyčejný člověk co sedí smutný na lavičce a pouští lidi sednou v metru. Filmařsky po Matrixu spíše tápal (zajímavý je jeho Constantine), ale našel se v akční parádě John Wick, kde se spojil se svým kaskadérem z Matrixu, Chadem Stahelskim, a natočil jednu z nejoriginálnějších rubaček posledních let. Letos v květnu vstoupí do kin už třetí díl, kde mu opět bude sekundovat také Laurence Fishburne a celou tuto trilogii tak můžete brát asi jako sérii, které se i přes výrazně jiný námět Matrixu nejvíce příblížila.