© 20th Century Studios
James Cameron po 13 letech od prvního Avatara znovu drtí kina a v plánu má hned několik dalších pokračování. Cameronův úspěch je přitom do velké míry postaven na technologické revoluci, kterou je dlouhé roky posedlý a dokáže ji kreativně dokonale vytěžit. Aby ale mohl vzniknout „fenomén Cameron“, museli mu jiní položit pevné základy.
22. 1. 2023 14:00 | Zajímavosti
Asi nejzásadnější filmovou revolucí bude vznik filmu samotného. Jedním z civilizačních výdobytků, které přinesla průmyslová revoluce, byl totiž právě film. Na jeho počátku stálo zjištění, že lidské oko vnímá pohyb jako sérii nepatrně odlišných obrazů v rychlém sledu. Výzkum, který vedl k tomuto závěru, probíhal takřka celé 19. století. To vedlo ke vzniku a prodeji různých optických hraček a dalšímu experimentování s formou.
Opravdový průlom však přišel v roce 1878 a vděčíme za něj přírodovědnému výzkumu. Fotograf Eadweard Muybridge byl požádán o vyfotografování běžících koní, aby pomohl studiu jejich chůze. Muybridge postavil do řady 12 fotoaparátů, z nichž každý exponoval v tisícině vteřiny. Získal tak fotografickou dokumentaci pohybu koně s půlvteřinovými intervaly. Později Muybridge vyrobil laternu magiku se soustavou překreslených fotografií koně, která ze série fotografií udělala jeden plynulý pohyb. Ke klasickému filmu to mělo ještě daleko a Muybridge v pokroku nepokračoval. Navíc přisoudit vynález filmu jednomu člověku by bylo takřka nemožné. Film jako takový vznikl spíše hromaděním různých pokusů a různých stupňů vývoje. Za rozšíření filmu pak můžeme vděčit bratřím Lumiérům, jejichž kinetoskop rozšířil pohyblivé obrázky do světa. Což velice brzy vedlo ke vzniku trikového filmu.
© TMDB
Kinematograf bratří Lumiérů navštívil v roce 1895 i kouzelník Georges Méliés, a technologie jej natolik uchvátila, že se rozhodl zařadit kinematograf do repertoáru svého divadla. Od anglického vynálezce R. W. Paula koupil projektor a sestavil si vlastní kameru. Nejdříve začínal jako všichni v té době, cestopisnými snímky a krátkými komediemi. Nakonec si ale našel vlastní styl – užití stoptriku. Ten spočívá jednoduše v tom, že filmař zastaví natáčení, upraví mizanscénu a v natáčení pokračuje, takže se zdá, že změna proběhla přímo v záběru. Prvním Méliésovým stoptrikovým filmem bylo Zmizení dámy (Escamotage d’une dame, 1896), v němž kouzelník, hraný samotným Méliésem, promění ženu v kostlivce. Tak jsme se dočkali počátků filmových zvláštních efektů.
82 %
KoukeYTe
| český dabing
| od 2. 3. 2021
Když filmu přibyla zásadní složka, obávali se někteří filmoví kritici a režiséři vlivu na styl. Zvuk přeci jen znamenal jinou práci s kamerou a střihovou skladbou. Rozsáhlé dialogové scény mohou filmový styl tak, jak se u němých filmů ustanovil, dost zpomalit. Naštěstí si většina filmařů brzy uvědomila, že zvuk je cenný zdroj inovací, má-li tvůrce dostatečnou fantazii. Například Alfred Hitchcock si pochvaloval možnost mít úplnou kontrolu nad hudbou, která film doprovází. Poprvé se zvuk ve filmu objevil roku 1923, kdy Lee DeForest představil svůj fonofilm. Ten fungoval tak, že převáděl zvuk do světelných vln reprodukovaných na 35mm pásu a zajišťoval synchronizaci zvuku a obrazu. DeForest si ale obchodní příležitost zkomplikoval lpěním na nezávislosti, a tak jeho společnost nevyrostla.
Společnost Western Electric vyvinula začátkem 20. let záznamové systémy, zesilovače a reproduktory, které se podařilo zkombinovat do systému Vitaphone. Rozvoji tohoto systému výrazně pomohla investice malé firmy nazvané Warner Bros. Po několika krátkometrážních experimentech a snímku Don Juan, jenž měl zaznamenanou hudbu, ale ne zvuk, se 6. října 1927 dočkal premiéry oficiálně první zvukový film s názvem Jazzový zpěvák. Většina filmu má jen hudební doprovod, ale hlavní hrdina ve čtyřech scénách krátce promluví. O rok později se Warnerům povedl další hit – úplně mluvený film s názvem Lights of New York.
© TMDB
Triková práce nevznikla jen díky úchvatným fantastickým velkofilmům, především měla zásadně usnadnit filmařinu. Natáčení určitých scén konvenčními prostředky bylo příliš drahé, obtížné, nebo přímo nebezpečné. Proto začala ve třicátých letech studia budovat triková oddělení, která vynalézala a sestrojovala různá zařízení pro určité filmové scény. Většinou šlo o složení odděleně natočených záběrů, buď prostřednictvím zadní projekce, nebo pomocí optické kopírky. Zadní projekce znamená umístění herce před plátno, kde probíhá děj, odehrávající se za postavou. Nejčastěji ji můžete vidět ve scénách, kdy postava řídí auto. Optická kopírka umožňovala složit části obrazů k sobě jako skládačku. Zároveň vznikala tzv. putující maska, jež se využívala k vytváření stíraček – přes plátno prochází čára, která odděluje vznikající obraz od zanikajícího. Triky byly samozřejmě využívány i u filmů s fantastickými prvky, z nichž mezi nejznámější patří například King Kong, který využíval pookénkové animace malých loutek.
79 %
iTunes
| české titulky
| od 9. 11. 2022
© TMDB
Jednou z nejzásadnějších inovací kinematografie je bezpochyby barva. Experimenty s barevným materiálem probíhaly ještě v němé éře, zaprvé to ale bylo příliš drahé, zadruhé byly barvy zredukovány na růžovooranžovou a zelenomodrou. Nový systém přišel počátkem 30. let díky společnosti Technicolor. Fungoval na principu hranolu, jenž rozděloval světlo procházející objektivem kamery na tři pásy černobílého filmu. Každý z pásů byl pro jednu základní barvu. Poprvé byla tato technologie využita v krátkém animovaném filmu Walta Disneyho Flowers and Trees z roku 1932. Na poli hraného filmu barva dominovala o tři roky později. Nezávislá společnost Pioneer, vlastněná z větší části Technicolorem, vyprodukovala krátkometrážní hraný muzikál La Cucaracha. To byl zásadní zlom ukazující, že barevný film není doménou pouze animace. Ještě toho roku syté barvy využilo i historické drama Trh marnosti (Becky Sharp).
80 %
iTunes
| od 11. 11. 2022
Stereoskopie, neboli 3D filmy umožňují prostorový zrakový vjem vyvolaný dvojrozměrnou předlohou, čehož se docílí tak, že každému z očí dodáme rozdílný obraz. S trojrozměrným zážitkem podle všeho pracovali už raní filmaři různými metodami, a tak není zcela jednoduché určit, který ze stereotopických snímků byl tím pravým. Obecně za něj platí film Power of Love z roku 1922. K jeho promítání byly použity dva projektory umístěné vedle sebe ve vzdálenosti očí. Film se bohužel dodnes nedochoval. Experimentování s 3D formátem samozřejmě pokračovalo. Zásadní změna přišla roku 1952, kdy spatřil světlo světa první barevný 3D film s názvem Bwana Devil. K jeho promítání byly použity barevné filtry a 3D duální projekční systém značky Polaroid. Díky tomuto snímku vznikla relativně krátká, zato však intenzivní vlna 3D filmů.
© TMDB
Rozvoj CGI pořádně přišel v devadesátých letech, ale jeho využití přinesl o dekádu dříve rozvoj videa. To zvyšovalo fotografický kontrast, a proto řada filmařů používala méně kontrastní barvy a osvětlení, díky čemuž byl převod na video přiměřeně jasný. Díky videu byl obraz přenášený na malý televizní monitor a režisér mohl kontrolovat kompozici a provedení jednotlivých záběrů. Díky videu měli tvůrci navíc přesnější představu, jak bude film výsledně vypadat v televizi, a poskytl mu možnost víc si všímat nejmenších detailů a při střihu na ně dát důraz. Vznikalo stále více filmů a stále větší potřeba uspokojit videotrh. Zároveň rostla nutnost držet divákovu pozornost a film udržovat v pohybu. Rychlejší střih, více detailů, stálý pohyb postav, vyšší hlasitost, větší intenzita – to vše vytvářelo tzv. zesílenou kontinuitu.
Ideálním tvůrcem pro tuto dobu se ukázal James Cameron, jenž svým Terminátorem dokázal, že i z nízkorozpočtového braku dokáže udělat dravý a energický film. Právě jeho Terminátor 2: Den zúčtování představil novou úroveň počítačových triků, kterou prohloubil ve své Propasti. Nakonec, technologické možnosti filmu posouvá Cameron dodnes.
Zdroj: David Bordwell a Kristin Thompson: Dějiny filmu: Přehled světové kinematografie
Před týdnem otřásla filmovým světem zpráva o tom, že se snad už nikdy nedočkáme Gal Gadot jako Wonder Woman. Nakonec se ale ukazuje, že amazonská princezna má v budoucím DCU budoucnost, ovšem bez režisérky Patty Jenkins. Představme si tuto tvůrkyni, kterou mnozí označují za noční můru Hollywoodu.
Už ve středu 14. prosince uvidí první běžní diváci druhý film ze série Avatar s podtitulem The Way of the Water. Ačkoli recenze mluví o mistrovském díle režiséra Jamese Camerona, publikum stále čeká těžké rozhodování, na kterou verzi vyrazit. Sám Cameron totiž doporučuje variantu, kterou v tuzemských kinech nenajdete.
Jedním z nejpůsobivějších vizuálních i příběhových pozlátek celé 1. řady seriálu Rod Draka byla bez diskuze Vhagar, aktuálně nejstarší, největší a nejmocnější žijící drak v celém Západozemí. Lebku Baleriona známe již ze Hry o trůny. Kde je ale třetí velký drak, s nímž Aegon dobyl Západozemí?
Byť se Rod draka u diváků dle mnoha objektivních měřítek setkává s o poznání pozitivnějšími reakcemi než třeba konkurenční Prsteny moci, rozhodně nejde o bezchybný seriál, kterému by nebylo co vytýkat. Právě naopak, některé části 1. řady měly k dokonalosti daleko, zejména následující pětice.
