I 38 let po jeho smrti stále platí, že Alfred Hitchcock je skutečným mistrem filmového napětí. A i když jeho thriller Provaz z roku 1948 nepatří zrovna k jeho nejznámějším kouskům, tak právě on tuhle skutečnost dokazuje snad tím nejintenzivnějším způsobem.
Brandon a Phillip jsou dva brilantní studenti vyšší třídy americké společnosti, kteří jsou o vlastní všeobecné nadřazenosti ostatně velmi pevně přesvědčeni. Aby si ale svou vrozenou genialitu mohli skutečně dokázat, rozhodnou se spáchat dokonalý zločin: nejen že zavraždí svého spolužáka Davida a jeho tělo schovají do truhly, ale hned na to ve svém bytě, kde se celý zločin odehrál a kde je tělo stále ukryto, navíc uspořádají večírek pro Davidovy přátele a rodinu. Všechno si dopředu perfektně naplánovali a nic se nemůže zvrtnout. Nebo snad ano?
Dva mladí muži zavraždí svého kamaráda. Jako výzvu se rozhodnou tělo ukrýt ve svém bytě a v tomto bytě uspořádat večírek. ⭐️ 80 %
Provaz rozhodně nepatří k těm nejznámějším Hitchcockovým filmům, právě na něm jde ale přitom snad nejlíp poznat, jak perfektně tento legendární režisér dokázal budovat napětí. Provaz není detektivka. Nemusíme hádat, co se s Davidem stalo či kdo je za to zodpovědný, protože to na vlastní oči vidíme hned v úvodních minutách filmu. Místo toho naopak můžeme sledovat, jak se kolem provizorního hrobu nevinné oběti rozvíjí poklidný a neškodný večírek, který se s ubíhajícími minutami plynule přelévá v napínavou hru na kočku a myš.
Dokonalé napětí Provazu budují zejména dva faktory. Prvním je, že se celý snímek odehrává v reálném čase a na jediném místě, kdy z tíženého bytu, ve kterém spolu oba staří mládenci žijí (přičemž je tu k vidění jediná ložnice), nikdy nevyjdeme. Druhým faktorem je pak to, jak Hitchcock celý film staví na sérii velmi dlouhých záběrů, které divákovi nedovolí vydechnout. Pravda, ve své snaze vyvolat u Provazu dojem, že je celý snímán jedním nepřetržitým záběrem, byl Hitchcock omezen technikou své doby, kdy jeden kamerový zásobník dokázal udržet pouze deset minut filmu naráz. Tuhle zdánlivou nevýhodu ale režisér obrací ve svůj prospěch a celý film záměrně dělí do deseti relativně rovnoměrných záběrů, pět z nichž víceméně plynule zakrývá (kamera obvykle maskuje střih tím, že se schová za něčí záda), pět pak představuje klasický střih, který signalizuje jednak výměnu dvacetiminutové cívky při promítání v kině a jednak i oddělení dvou odlišných příběhových kapitol.
Vzhledem k dosavadnímu popisu Hitchcockovy režie a střihu není asi kdo ví jak velkým překvapením, že Provaz má své kořeny v divadle – stejnojmenná hra byla původně uvedena v roce 1929 a aby toho nebylo málo, inspirovala se událostmi skutečného zločinu, který se odehrál o pět let dříve. Právě až filmová verze Provazu však umožňuje skloubit intenzitu divadelního zážitku s jistým stupněm intimity a naléhavosti, kterého může dosáhnout jedině filmová kamera.
O snímcích z klasického Hollywoodu se často říká, jak byly revoluční ve své době. Provaz ale patří do té výjimečné skupiny filmů, které jsou i dnes stejně tak poutavé a napínavé jako v době svého vzniku. Pravda, pokud na sledování filmů z první poloviny dvacátého století nejste zvyklí, pravděpodobně vás praští přes nos určitá teatrálnost jednotlivých hereckých výkonů (nebo fakt, že zaprášený Jimmy Stewart se tu má jevit asi o dvacet let starší, než ve skutečnosti byl). Celkový divácký zážitek Provazu nejen že se však drtivé většině současných filmových thrillerů vyrovná, ale vlastně je i s klidem předčí.
⏰ 25. 9. 2018 🧑💼 Václav Urbánek 🩶 13 📰 Tipy na film
Nech si každý pátek podvečer zdarma doručit do svého inboxu náš nový newsletter s filmovými tipy, trailery či novinkami. Jdu na to!
Další: Novinky · České · Tipy · Data · Kvízy · Trailery · Rozhovory · Vše