© TMDB
Jeden z nejnenáviděnějších filmů v historii Star Wars ságy oslavil 20. výročí, což je ideální příležitost připomenout si, čímž byl pro svět filmu výjimečným, ačkoli nenaplnil mnohá divácká očekávání.
30. 5. 2019 12:00 | Tipy na filmPsal se 19. květen 1999 a vyspělým světem kinematografie hýbala jediná věc – Star Wars. Od konce Návratu Jediů uplynulo dlouhých 16 let a režisér, scenárista a producent George Lucas opět vytáhl do kin s pompézní sci-fi ságou, v níž se střetává dobro a zlo za bzučení světelných mečů a svištění laserových paprsků. Lidé čekali jen na vstupenky celé dny, mnozí dokonce neváhali zapojit do své snahy o ulovení cenného kusu papíru stany a vlastní zdraví. Merchandisingový kolos jel na plné obrátky a natěšení fanoušci utráceli stovky dolarů za postavičky, jež se teprve měly na stříbrném plátně objevit. Nikdo si nepřipouštěl, že by mohl otec slavné vesmírné ságy selhat. Přehnaný mediální hype a nadměrná očekávání fanoušků však byla dokonalým zárodkem pro kolosální zklamání.
Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba vstupovala do kin s pověstí první kapitoly ze života Dartha Vadera. Toho slavného arcipadoucha, jenž v černé masce drtí lidem ohryzky, blábolí na „nacistických“ sedáncích něco o tajemné Síle a neváhá kvůli posednutí mocí pořádně zavařit ani vlastním dětem. Jaképak v kině čekalo rozčarování, když se Anakin Skywalker objevil jako zatím nevinný malý chlapec, jehož největší strastí je osud jeho zotročené matky a místní závody kluzáků. A jehož osud je přinejmenším v první epizodě jen jedním z mnoha koleček v nepříliš zdatně sestaveném soukolí.
© TMDB
Jak ostatně George Lucas přiznává v dokumentech o natáčení, v Epizodě I se toho děje místy až příliš, přičemž filmu chybí jasný „fokus“ na jednoznačného hrdinu, jakým byl ikonický Luke Skywalker (Mark Hamill). Když Skrytá hrozba začíná, jsme doprovodným textem uvrženi do situace, kdy je malá planeta Naboo blokována a následně obsazena armádou droidů Obchodní federace, jež se potýká jednak s odporem místní královské armády, druhak s dvojicí rytířů Jedi, kteří měli blokádu mírumilovně vyřešit a namísto toho skončili odklízením droidů do křemíkového nebe.
Lucas tráví s chrabrými rytíři tolik času, až by jeden věřil, že právě oni jsou hlavními postavami příběhu. Jenže nejsou, neboť nemají žádný výrazný dějový oblouk, osobnost, ani charisma. A to je hrají Liam Neeson a Ewan McGregor. Dva borci, kteří zvládnou i Lucasovy kostrbaté dialogy odříkat tak, že si u nich nechcete propíchnout ušní bubínky. Jakmile se Jediové dostanou na planetu Tatooine, seznámí se konečně se zdánlivým hrdinou prequelové trilogie. Avšak zde Lucas naráží na limity Jakea Lloyda, jenž bohužel není schopný zprostředkovat vrstevnatější emoci než občasné křičení „ya-hoo“ při vítězném tažení v epickém závodu kluzáků či pozdější vesmírné bitvě, jež má poeticky odrážet budoucí útok Luka Skywalkera na Hvězdu smrti.
© TMDB
Lloydův Anakin má daleko do stěžejní postavy ságy a není těžké pochopit, proč Lucasova sázka na prepubertální verzi budoucího arcilotra u fanoušků neprošla, neboť mladý Skywalker nemá ve filmu mnoho na práci. Ano, vyhraje závod kluzáků, díky němuž se Jediové dostanou z bodu A do bodu B. Více než plnohodnotná postava však slouží jako pouhý nástroj pro posunutí zápletky a posléze jako komparz pro vesmírnou bitvu či expoziční dialogy o jedijském proroctví o vyvoleném, jenž dodá Síle rovnováhu. Vždyť i na orbit doletí a bitevní stanici sestřelí... omylem.
A aby toho nebylo málo, Lucas s přechodem do hlavního města Galaktické republiky přidává pod kotlem a rozjíždí politické intrikaření, nekonečné debaty v Senátu a jedijské rozpravy o nebezpečí, jež zatím nedostalo ostřejší kontury. Lucas v tomto bodu naráží na limity zvoleného média, když nanáší příliš mnoho vrstev na příliš tenké malířské plátno. Jeho polemiky o limitech demokracie a korupci vedoucí k rozkladu systému tradičních hodnot a sázku na silného vůdce (mimochodem vždy precizní Ian McDiarmid jako Palpatine) sice předbíhají dobu, když dnes působí relevantněji než před 20 lety. Avšak za cenu zpomalení dobrodružného tempa a ustanovení další dějové linie v příběhu, jenž už nyní nabízí příběh dvou Jediů, chlapce s nadpřirozenými schopnostmi a královny bojující o osud vlastní planety. Nejlépe přebujelost Lucasova scénáře popsal střihač a zvukař Ben Burtt, jenž po zhlédnutí pracovní verze prohlásil, že je ve filmu zkrátka příliš mnoho rozličných emocí od skoro groteskové komedie přes vesmírné souboje letounů a bitevní sekvenci z Vojny a míru až po osudový souboj na světelné meče a bolestivá úmrtí.
© TMDB
Lucas po šestnáctiletém načerpávání inspirace a snění o epochálním úvodu svého příběhu zcela neovládá míru a z četných videopohledů do zákulisí natáčení je zjevné, že postrádá pevné producentské otěže. Producent Rick McCallum se nezmůže na nic víc než zoufalé chytání se za hlavu a řeči o nutnosti dotlačit káru do konce za každou cenu. Kamarád Steven Spielberg je omámen Lucasovou vizí trikového spektáklu. A armáda trikařů z ILM jen zděšeně zírá na tabule se storyboardy, jež častokrát vyžadují kompletní renderování v počítačích, jimž se ještě před pár lety silně zavařovaly čipy jen při pár scénách s raptory či T-Rexem v Jurském parku.
Přesto jsou to právě fachmani od počítačů a Lucasova grandiózní vize Předaleké galaxie, jež si i po 20 letech zaslouží nesmírný obdiv a které drží rozvrzanou mašinérii s titulem Skrytá hrozba před totálním kolapsem. Závod kluzáků, jenž se odehraje v polovině filmu, dodnes neztratil nic ze své energie, napětí i trikařské vybroušenosti. Souboj mezi Gungany a armádou droidů Obchodní federace má onu auru romantické pompéznosti navzdory tajtrlíkování Jar Jara Binkse, první celodigitální mluvící postavy v celovečerním filmu. A finální útok na orbitální stanici Federace paralelně prostříhávaný s útokem na královský palác, potažmo na „souboj osudů“ mezi dvojicí rytířů Jedi a ďábelským Darthem Maulem, dodnes patří mezi špičku v akčním spektáklu. Obzvlášť onen souboj na meče stále zůstává osamělým naplněním představ o ochráncích galaktického míru, o nichž se v původní trilogii jen vypráví a kteří jsou v čase Skryté hrozby na vrcholu svých možností. Práce choreografa Nicka Gillarda vyniká o to víc, čím víckrát si pustíte například choreografií ubohou, leč obrazově omamnou bitku s Praetoriány v Star Wars: Poslední z Jediů.
© TMDB
Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba není kdovíjak kvalitním filmem, pakliže od něj budeme vyžadovat tradiční naplnění atributů dobrodružného filmu ve stylu Lucasova milovaného Flashe Gordona. Avšak jakmile k němu přistoupíme jako ke spektáklu, jenž si dává za cíl budovat daný vesmír do nevídaných rozměrů, odhalovat jeho zákoutí a navzdory plochosti řady postav vnášet trochu šedé do černobílého světa konfliktu temné a světlé strany Síly, pak rozhodně jde o impozantní studijní materiál. Lucasovi se totiž nedají upřít ambice vykročit neprobádaným směrem a nebojácnost ve smyslu práce s revolučními, leč pro mnohé diváky kacířskými myšlenkami.
Ano, mám na mysli koncept midichlorianů, jenž chtěl Lucas ve svých původních námětech pro Epizody VII-IX dále rozpracovávat do podoby jakéhosi mikrosvěta, v němž je vesmír kontrolován organismy známými jako Whillové. Ten sice otřásá s mýtickým chápáním Síly jako náboženství. Dává však sáze nové možnosti, jež se daly zajímavě rozvíjet a které by světu Star Wars dodaly punc jasného autorského díla, který nyní tak okatě postrádá. Lucas sice Epizodou I řadu lidí neuspokojil svou snahou posouvat možnosti digitální kinematografie dál a budovat příběh, který on chce jako autor vyprávět. Nicméně na to měl jako otec série plné právo a o 20 let později je patrné, že ačkoli nasekal spoustu chyb, jeho vize je silnější než si mnozí dokázali v čase uvedení představit. A je škoda, že ji nakonec nikdy zcela nedokončí.
339 zobrazení 12 se líbí
V kinech nyní můžete narazit na thriller Zlo s lidskou tváří, který vyzobává část života známého sériového vraha Teda Bundyho. Pokud byste se chtěli na tuhle podívanou "naladit", anebo byste stáli o další příběhy s psychopatickými postavami, máme pro vás desítku snímků, s nimiž nešlápnete vedle.
Matthew McConaughey aktuálně stále řádí v bláznivé roli básnického génia Moondoga v miamské komedii Harmonyho Korinea The Beach Bum. A to je nejlepší důvod připomenout si i další hollywoodské fešáky (a ztřeštěné role), kteří se nebáli vykročit ze svých zaběhnutých rolí a prostě se odvázat v něčem bizarnějším.
Akční řežba Expendables byla před 9 lety splněným snem fanoušků osmdesátkových akčňáků. Především třetí díl tak slavně (kvalitou i finančně) nedopadl, Sylvester Stallone se však nevzdává a čtvrtým dílem testosteronové ságy stále vyhrožuje. Proč se tedy nezamyslet, koho bychom v něm chtěli vidět!
Do kin míří ne až tak očekávaná hraná adaptace populární disneyovky Aladin. Ta platí od svého uvedení v roce 1992 za nesmrtelnou klasiku, především díky hlasovému výkonu Robina Williamse v roli Džina. Za touto rolí se ale skrývá také jeden z největších hollywoodských sporů 90. let.
