© TMDB

Torontský deník #9: Trump je nový Hitler, ale za zmeškané kino nemůže

Předposlední novinářský den na TIFFu jsme se rozhodli spáchat sebevraždu a naordinovali si hned pětici filmů. Nakonec to ale dopadlo trochu jinak. A navzdory titulku za to nemůže Donald Trump.

14. 9. 2018 0:00 | Filmové novinky

Vstávačky v sedm ráno jsou vražedné i na úvod festivalu, takže střelit si je pěkně od pasu v předposlední den novinářských projekcí není úplně nejlepší nápad. Ale my jsme nepoučitelní, a tak jsme se ráno občerstvili tradiční plnohodnotnou stravou proteinové tyčinky a hrnku kafe a vyrazili. Anna si totiž potřebovala doplnit hudební bombu Zrodila se hvězda a vzhledem k jejím zarudlým očím po projekci se dá soudit, že byla nadmíru spokojená. Nedivím se, ten film ve mně po 4 dnech uzrál natolik, že bych ho zřejmě označil za nejlepší film celého festivalu, který mě emocionálně absolutně odrovnal. Jsme citlivky, no a co.

Já jsem pro změnu nezapomněl press pass, a tak jsem se mohl pustit do sledování nového Michaela Moora, jehož Fahreinheit 11/9 měl v době projekce na Rotten Tomatoes neuvěřitelných 96 procent spokojených recenzí. Zaslouženě. Moore kupodivu zkrotil své politické ego a vychutnal si obě strany politické barikády, které podle něj mohou za nástup nacionalistického Trumpa, který má podle Moora až nebezpečně blízko k Hitlerovi. A vlastně má tak trochu pravdu. Po dvou hodinách komediálně laděného dokumentu s hodně ostrými hranami jsem se vydal na další netflixovku Hold the Dark Jeremyho Saulniera, jehož Green Room před pár lety získal hodně silné renomé. A byl jsem spokojený. Ne však jako Anna, která si pustila do zornic Natalie Portman v hudebním Vox Lux a prý dostala serióznější verzi Natálčina hudebního výkonu ze skečů v SNL. Ale tvrdí, že je to tak dobře. No budiž.

Na Teen Spirit s Elle Fanning jsem nechal jít Annu samotnou a raději se věnoval v Press Centru práci doplněné zbytky salátu, které mi hodní novináři ze všech koutů světa nechali jako výškrabek. Včetně podivně vyhlížejícího růžového dresinku, který mi svou strukturou evokoval jistou kapalinu z filmů pro dospělé. Účel nicméně tahle strava splnila, a tak jsem se mohl s bohatým předstihem spolu s Annou, která tvrdí, že Teen Spirit je lepší verze české katastrofy Backstage (!), vydat na Prvního člověka s Ryanem Goslingem, abychom film nakonec vůbec neviděli!

Ptáte se proč? Ne, tentokrát za to vážně nemůžeme. To se jen v TIFFu rozhodli nás vytrolit a poprvé za čtyři roky na festivalu se fronta do IMAX sálu neuspořádala před, ani vedle kina, ale u zadního vchodu, o kterém nám nikdo z místních dobrovolníků neřekl. Když jsme pak přišli s představou tradiční fronty přímo v multiplexu k otevřenému sálu, zjistili jsme, že musíme až na konec fronty, která se táhla na několik bloků a vstupenky (šlo o veřejné představení) byly samozřejmě místně neurčené. Protože když máte napojení na systém kina, kde jsou místa číslovaná, dává smysl, že uděláte projekce nečíslované. Bože! Inu, stoupli jsme si na chvost fronty a věděli, že jsme v loji. Jenže to nejlepší přišlo až při vstupu do sálu. Ukázalo se totiž, že TIFF zjevně prodal více vstupenek, než kolik bylo v sále míst (WTF?!?), a tak jsme se společně s pár dalšími nešťastníky museli ze sálu odporoučet, protože na schodech nás bohužel kvůli protipožární ochraně sedět nenechali. Takže sorry, ale první dojmy z Prvního člověka nebudou.

Přiznám se, že mi to na pár hodin zkazilo den. Na druhou stranu jsem si alespoň v půl 7 večer dal své další plnohodné jidlo dne aka hot dog (dobrý to bylo) a rovnou jsme společně zamířili dohnat Vinterbergův Kursk, který by měl mít na plakátu velkými písmeny napsané „Rusáci stojí za prd a natočili jsme o tom hodně fajn film.“ Je pár minut po půlnoci a my míříme do postele. Zítra nás totiž čekají poslední dvě novinářské projekce a vás tudíž i předposlední report (poslední bude o vítězích festivalu), po kterém od nás budete mít už brzy konečně pokoj. :) Tak se mějte fajn a tady máte první dojmy z dnešní filmové nabídky. Bez Goslinga na měsíci.

© TMDB

Fahrenheit 11/9

Fahrenheit 11/9 | USA | 2018 | Dokumenty | 11. září

Michael Moore od „prvního“ Fahrenheitu, který mu přihrál zlatou sošku Oscara, čeká na opravdový hit. Navzdory tomu, že jeho poslední filmy nejsou vůbec špatné a vlastně se mi všechny docela dost líbily. U Moora si člověk jen musí zvyknout na politickou agitaci, brutální subjektivitu a akceptovat občasné vytrhávání z kontextu, které Moore používá pro zintenzivnění svého místy absurdního citu pro humor. Fahrenheit 11/9 se zabývá prezidentským vítězstvím Donalda Trumpa, naštěstí se však nezabývá jen pomluvami a vtípky na účet pomerančové tváře a nepříliš dobrého tupé. Moore se chytře věnuje příčinám Trumpovy existence v prezidentském úřadu a jasně poukazuje na fakta, která se příliš neliší od východoevropských končin, kde – pokud jste si nevšimli – také vládnou miliardářští populisté, co se nezdráhají kvůli zvolení přistoupit na cokoli. Moore však i v době největší krize vidí světlo naděje a poukazuje na skutečnost, že budoucnost je stále ještě v našich rukách a mělo by se toho využít dřív, než bude pozdě. A má pravdu.

 69 %

© TMDB

Hold the Dark

Hold the Dark | USA | 2018 | Thrillery | Záhada

Jeffrey Wright se z Westworldu ydává na mrazivou Aljašku, aby zde našel vlky uneseného syna nešťastné matky, jejíž muž s tváří Alexandra Skarsgarda uprostřed Afghánistánu střílí teroristy a bodá k smrti své vlastní parťáky, co si boj za svobodu vysvětlují po svém. Wright však brzy zjišťuje, že pravda leží někde jinde a Skarsgard se po návratu domů vydává na animální cestu pomsty, která je vskutku zvláštním mixem hororu You're Next, krimi Wind River a místy poetickou krajinkářskou meditací jako od Terrence Malicka. Tempo je pomalé, atmosféra ovšem hutná režírující Jeremy Saulnier zjevně moc dobře věděl, co dělá, když umně míchá krvavá jatka se sociálními problémy vytržené komunity a žalem chlapíka, který měl PTSD ještě dřív, než se vrátil z války. Rozhodně film, který utkví v hlavě a měli byste ho na Netflixu brzy zkusit. Premiéra bude 28. září.

 56 % © TMDB

Vox Lux

Vox Lux | USA | 2018 | Drama | Hudba

Po výborném Zrodila se hvězda další hudební film na festivalu a zase je to pecka! Vox Lux sleduje osmnáct let v životě Celeste, z které se po tragickém zážitku stane popová superstar. Příběh obyčejné dívky, jejíž život je protkán katastrofami, sledujeme ve třech částech. A až v druhé části se přitom potkáme s Natalii Portman, jejíž postavu do té doby v teen letech ztvárňuje výborná Raffey Cassidy (Zabití posvátného jelena). Sama Natalie Portman pak roli popové divy podává částečně s vervou raperky ze Saturday Night Live, částečně s bizarmostí hodné Vitasovi. Vlastně celý film je tak trochu bizarní, ale zároveň neuvěřitelně precizní a v mnoha ohledech starosvětský. Korunu všemu nasazuje nádherná kamera (35mm!) a hudební vsuvky hlavní hrdinky. Vůbec bychom se nedivili, kdyby si za Vox Lux Natalie Portman vysloužila nominaci na Oscara. Jedná se totiž o jeden z nejlepších filmů festivalu.

 60 % © TMDB

Teen Spirit

Teen Spirit | USA | 2018 | Drama | Hudba

Zdá se mi to nebo byl letos v Torontu uveden rekordní počet hudebních filmů? Po Bradley Cooperovi se totiž svůj režijní debut z muzikantského prostředí rozhodl natočit i Nick z Příběhu služebnice: Max Minghella. Teen Spirit přitom velmi připomíná nedávný česko-slovenský neúspěšný pokus o taneční film Backstage. Zatímco v Backstage sledujeme taneční skupinu odkudsi ze slovenského zapadákova, jak se snaží uspět v "taneční SuperStar" v Praze. V Teen Spirit sledujeme v podstatě to samé v bledě modrém, když se holka-Polka z farmy Violet Valinski (Elle Fanning) snaží skrze hudební soutěž dostat do Londýna a stát se zpěvačkou. A jak se skupinou, tak se zpěvačkou si projdeme celým procesem od castingů po nástrahy byznysu. Narozdíl od tvůrců Backstage ale nebylo Teen Spirit takovým utrpením. Jistě, o nějakém hlubším dopadu na kulturu a dějiny filmu se tu mluvit nedá. Ale Max Minghella má narozdíl od tvůrců Backstage trochu větší smysl pro režii (Elle Fanning je pod jeho vedením tradičně skvělá) a cit pro hudbu. Z filmu je totiž nejvíce cítit právě Minghellova láska k popu, zatímco příběh Violet jako takový poměrně rychle vyšumí do ztracena. Člověk si až říká, jestli by místo celovečerních filmů neměl točit spíš jen hudební videoklipy. V těch si je zjevně nejjistější.

 61 %

© TMDB

Kursk

Kursk | Belgie | 2018 | Thrillery | Katastrofa

Thomas Vinterberg ve své kariéře střídá skvělé a průměrné filmy snad až s příliš železnou pravidelností. Dobrá zpráva je, že zpracování tradgédie v ruské ponorsce Kursk je na té lepší straně barikády, byť rozhodně nedosahuje kvalit Honu nebo Daleko od hlučícího davu, které Vinterberg v posledních letech také natočil. Léa Seydoux, Matthias Schoenaerts a Colin Firth táhnou svým charismatem hned tři dějové linie, které dohromady dávají obraz boje za přežití, zmaru ze ztráty bližního a politicko-vojenských rozbrojů, které často rozhodují o osudech chlapů, co si jen přišli vydělat peníze, aby rodina měla co jist. Vinterberg je dobrý řemeslník, a tak Kursk technicky nestrádá. Na čisté emoce ale tentokrát úplně nedojde a kupodivu nejlepší momenty si krade Max von Sydow v krátké miniroličce ruského velitele, který se nezdráhá lhát pozůstalým manželkám do obličeje. Poukazování na ruskou propagandu se táhne filmem jako spojovací nit. Možná by ale nebylo na škodu, kdyby film svou pointu netlačit dopředu až tak razantně a dovolil divákovi myslet samostatně. Každopádně velmi fajn vojenské melodrama.

 66 %  510 zobrazení   6 se líbí