© TMDB

Nejslavnější česká režisérka: Věra Chytilová

Své devadesáté narozeniny by 2. února oslavila jedna z největších osobností československé nové vlny, režisérka Věra Chytilová. Pojďme si připomenout celou její kariéru a vytyčme její hlavní milníky.

4. 2. 2019 0:00 | České novinky 4. 2. 2019 0:00 | České novinky

Začátky

Věra Chytilová vystudovala architekturu, ale tomuto oboru se nikdy nevěnovala, proto přešla na FAMU, kde roku 1962 úspěšně absolvovala a po předchozích studentských snímcích debutovala nejprve hraným dokumentem Pytel blech o dívčím internátě v rámci textilky. Film se v tehdejší uvolněnější atmosféře dostal na západ a například v Benátkách získal bronz na zdejším festivalu. Ceněn byl hlavně kvůli tomu, že Chytilová neváhala na internátu bydlet a společně s kolegyní Helgou Čočkovou mohly obě v klidu zobrazit skutečné prostředí. O rok později už Chytilová představila celovečerní dramatický film jménem O něčem jiném, kde se zaměřila na kariéru mladé gymnastky. V hlavních rolích se objevili Eva Bosáková, Josef Langmiler a Jiří Kodet a film opět slavil zahraniční úspěchy, když vyhrál jednu z cen na tehdejším západoněmeckém festivalu v Mannheimu.

Úspěchy let šedesátých

© TMDB

Jakožto členka české nové vlny dostala Chytilová šanci podílet se na povídkovém filmu Perličky na dně. Jako režisérka tak poprvé a také naposledy zpracovala literární předlohu, neboť film vycházel z díla slavného spisovatele Bohumila Hrabala. Vedle Chytilové se na filmu režijně podíleli Jiří Menzel, Jaromil Jireš a Evald Schorm. Roku 1966 přichází na řadu možná nejslavnější dílo Věry Chytilové, zajímavě pojatý snímek Sedmikrásky. Ten bodoval na Bergamském festivalu v Itálii a Ivan Vyskočil později litoval, že i když byl osloven ke spolupráci, na nabídku nekývl. Po komunistickém zásahu však snímek později zmizel z kin.

I za normalizace se dařilo

© TMDB

V sedmdesátých letech Chytilová zaujala snímkem Hra o jablko, kde hlavní roli ztvárnil její režisérský kolega Jiří Menzel. Film opět bodoval v zahraničí, doma jej ale většina kin z důvodu strachu opět odmítla vysílat. Roku 1979 pak uvedla film Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, kde komediální formou představila, kterak v naší zemi vyrůstají další a další paneláky. Film byl opět pod tlakem cenzorů, Chytilová proto osobně navštívila jejich předsedu a přesvědčila jej, aby snímek povolil. V osmdesátých letech Chytilová výrazně dopomohla k vzestupu kariéry Bolka Polívky, když jej roku 1980 obsadila do hlavní role komedie Kalamita. Později excelovala s dnes již kultovní komedií Faunovo velmi pozdní odpoledneŠašek a královna, kde si Bolek zahrál se svou tehdejší ženou Chantal Poullain a ztvárnil zvláštního kastelána, který se ve svých snech stává šaškem. Jejich nejúspěšnější a dnes již zlidovělá spolupráce však přišla na svět roku 1992, kdy se Bolek proměnil v Bohuše Stejskala, který zdědil obrovský majetek, ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág. V tomto filmu zazářil v roli dr. Ulicha i Miroslav Donutil, s kterým se pojí další úspěšný snímek režisérky Chytilové Pasti, pasti, pastičky, díky kterému brněnský patriot získal Českého lva. Za vůbec nejlepší film Věry Chytilové je dnes považována hořká komedie Kopytem sem, kopytem tam, která se zabývá v té době novým fenoménem AIDS, a ve které se proslavili členové divadélka Sklep Tomáš Hanák, Milan Šteindler a David Vávra.

Konec kariéry

© TMDB

V novém miléniu se Chytilová vytasila s rozporuplně přijatým podobenstvím Vyhnání z ráje a tragikomedií Hezké chvilky bez záruky. Ani jeden ze snímků se však kvalitativně ani nepřiblížil její dřívější tvorbě, proto režisérka uzavřela svou kariéru. V roce 2013 ji Bolek Polívka navštívil a pokoušel přemluvit k natočení pokračování Dědictví. Chytilová však svého přítele odpálkovala a řekla, aby pokračování raději nevzniklo. Vzniklo, ale už v režii Roberta Sedláčka. Dědictví aneb Kurva se neříká měl premiéru 6. února 2014. A Věra Chytilová zemřela o měsíc později - 12. března 2014. Vzpomínat se na ni vždy bude jako na největší domácí režisérku.

 180 zobrazení   10 se líbí