© TMDB
Vybrat deset nejlepších režisérů za 100 let republiky je úkol zhola nemožný. Přesto jsme se o to pokusili, a bájnou desítku jsme pro jistotu ještě doplnili desítkami dalších tvůrců, kteří jdou a nebo (doufejme) půjdou v jejich šlépějích.
24. 10. 2018 9:30 | České novinky 24. 10. 2018 9:30 | České novinky
© TMDB
Nenašli byste v historii československého filmu tak multifunkční osobnost jakou byl Martin, nebo chcete-li Mac, Frič. Rodák z pražských Královských Vinohrad totiž v českém filmu zdaleka nezastával jen funkci režiséra. Při zrodu českého filmového průmyslu, jak ho známe dnes, totiž zastával i funkci scenáristy, malíře plakátů, herce. A cizí mu dokonce nebyly ani filmové laboratoře. Ono točit filmy tenkrát byl docela „punk“, člověk vážně musel být tak trochu Ferda Mravenec a vyznávat heslo „Práce všeho druhu“. Když Frič kdysi vzpomínal na své filmové začátky, popisoval, že na natáčení mnohdy neměli ani haléř, všechno sháněli a vypůjčovali jak se dalo, a dokonce jednou zastavili maminčiny náušnice.
Martin Frič pohyblivé obrázky zkrátka miloval. V biografech pečlivě studoval uváděné filmy, opisoval si scénáře, a s kolegy vášnivě debatoval třeba nad tím, jak D.W. Griffith ve filmu Zlomený květ zvládl natočit noční scény s deštěm. Jeho nejoblíbenějším filmem byl podle dobového medailonku Východ slunce režiséra Murnaua (ten film je mimochodem i po více než 90 letech boží, a strašně rádi bychom o něm s Fričem debatovali!). Fričovu multifunkčnost skvěle prokazují jeho scenáristické a režijní počiny. Točil skvělé detektivky (13. revír), komedie (Cesta do hlubin študákovy duše, Eva tropí hlouposti, Těžký život dobrodruha, Přísně tajné premiéry) i pohádky, na které v televizi s radostí koukáme i o několik desítek let později (Císařův pekař a pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou). Do stejné generace průkopníku filmu v Čechách patřili i Karel Lamač (Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, Ducháček to zařídí), Karel Steklý (Dobrý voják Švejk, Poslušně hlásím) či Gustav Machatý (Erotikon, Ze soboty na neděli, Extase). Všichni zmínění byli stejně jako Frič doma nejen za kamerou či v kanceláři nad scénáři, ale nebáli se ani vystupování před kamerou. Lamač do toho zvládal filmy i stříhat.
Disney Plus
| české titulky
| od 14. 6. 2022
Bez tohoto milovníka verneovek, cestopisů a dobrodružných knížek, by český trikový film dost možná byl ještě v plenkách. Začínal jako obchodník s textilem v Kolíně, kde mimo jiné maloval reklamní plakáty a poutače do výloh obchodů. Už od malička měl oblibu v kresbě, ve slohových pracích prokazoval schopnost vyprávět, ale kvůli nevlastnímu otci nemohl jít na uměleckou školu. Vše se změnilo po vojně, kdy začal pracovat v Brně v reklamním oddělení Baťa. A od Bati v Brně byla už jen krátká cesta do Baťova Zlína, kde začal pracovat v místních Filmových ateliérech. Jeho první film Vánoční sen získal v roce 1946 na MFF v Cannes Cenu za nejlepší loutkový film.
Loutkové animace kombinované s živými herci se nevzdal ani ve svých dalších filmech. Mezi jeho nejznámější počiny patří Cesta do pravěku, Baron Prášil, Vynález zkázy či Ukradená vzducholoď. Přičemž bez jeho populárně naučné návštěvy doby pravěké („Pane mamut, jsme tady dobře v pravěku?“) by možná nevznikl ani Spielbergův Jurský park. Steven Spielberg na filmu – stejně jako my – obdivuje, že takové skvělé triky dokázal Zeman vytvořit už v roce 1955, tedy skoro 40 let před Jurským parkem. To budou asi ty zlaté české ručičky! Ty měla mimochodem ještě jedna průkopnice animace u nás: Hermína Týrlová. Z jejích loutkových filmů doporučujeme zejména Ferdu Mravence a geniální Vzpouru hraček, na které spolupracovala s režisérem Františkem Sádkem.
© TMDB
Asi nemá smysl zabředávat do politických nuancí, které jsou s režisérem Vávrou spojené. To, že pochleboval režimu a neměl problém jít i přes mrtvoly, zřejmě asi každý ví z bulváru či odborných historických publikací. Jeho vliv na podobu české kinematografie je nicméně natolik významný, že by byl hřích ho nezmínit. Začínal jako filmový kritik, aby se později dostal ke scenáristice, a v roce 1936 konečně i k celovečernímu debutu Velbloud uchem jehly, na kterém spolupracoval s dalším velikánem českého a později i hollywoodského filmu Hugem Haasem.
Otakar Vávra se ve své kariéře vždy snažil o hodnotná umělecká díla, a pro své filmy si často vybíral náměty v literárních předlohách (Čapkův Krakatit, Jiráskův Jan Žižka a Jan Hus). Herce pak zpravidla vybíral v Národním divadle, či v Divadle na Vinohradech. Mimo to, že natočil klasiky jako Panenství, Cech panen kutnohorských, Dívka v modrém, Romance pro křídlovku či Kladivo na čarodějnice, se podílel i na vzniku pražské FAMU, kde až do svých 97 let přednášel. Mezi jeho významné žáky patřili například Miloš Forman, Evald Schorm, Věra Chytilová či Jiří Menzel.
Otakar Vávra měl i velmi talentované filmařské vrstevníky, z nichž se hodí zmínit především Jiří Krejčík (Svědomí, Vyšší princip) a duo Ján Kadár a Elmar Klos. Kadár a Klos mají na svědomí skvělé drama Tam na konečné, komedii Tři přání, a v neposlední řadě i prvního československého Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film: Obchod na korze. Soška od Americké filmové akademie se mimochodem někdy kolem roku 1979 ztratila, takže pokud jí máte doma v obýváku, přiznejte se!
© TMDB
Měl být právníkem, ale jeho láska k divadlu a filmu byla silnější. Začínal v Divadle satira, odkud to dopracoval až na Barrandov, kde startoval jako asistent režie, aby se z něj v průběhu let stal jeden z nejvýznamnějších československých komediálních tvůrců. Mladší bratr herce Lubomíra Lipského totiž stojí za klasikami jako Limonádový Joe aneb Koňská opera, Zabil jsem Einsteina, pánové… či Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Když se nad tím zamyslíme, téměř všechny jeho filmy doma pravděpodobně považujete za svým způsobem kultovní. U Šest medvědů s Cibulkou, Tři veteránů a Ať žijí duchové vyrůstá už několikátá generace dětí. >A dospělí se zase už několik desítek let baví u Marečku, podejte mi pero a Jáchyme, hoď ho do stroje!. Filmovědci pak slintají nad pozpátku vyprávěným Happy endem.
Lipský byl dlouho také spojen s jiným pozdějším režisérem - Ladislavem Smoljakem, jehož komediální tvorba je dodnes legendární. A to zdaleka nemluvíme jen o počinech Divadla Járy Cimrmana. Ladislav Smoljak spolu se Zdeňkem Svěrákem vytvořili ty nejlepší komedie, které kdy v Československu vznikly, a kterým se dnešní komediální tvůrci snaží vyrovnat (a daří se jim to ani ne z poloviny). Kolega Oldřich Lipský Smoljakovi a Svěrákovi zfilmoval scénáře k Jáchyme, hoď ho do stroje a Marečku, podejte mi pero!. Smoljak sám pak sedl na režisérské křeslo u kultovní komedie o falešném číšníkovi Vrchní, prchni, krimi komedie Rozpuštěný a vypuštěný a veselohře o výměně bytů Kulový blesk. A pak je tu samozřejmě i ten Jára Cimrman ležící, spící, takže Smoljaka zkrátka nelze nezmínit.
© TMDB
Vystudoval FAMU, věnoval se dokumentům, a natočil jeden z nejznámějších trezorových filmů. Psychologické drama Ucho s Radkem Brzobohatým a Jiřinou Bohdalovou o tom, že velký bratr tě slyší, se tenkrát vládnoucím komunistům nelíbilo natolik, že se do kina dostalo až v roce 1990. A divácky rezonuje dodnes. Ve stejném roce Kachyňa zvládl proslavit Vladimíra Dlouhého, kterého jako dvanáctiletého kluka obsadil do dramatu podle románu Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže. Plodná pak byla především jeho spolupráce se spisovatelem a scenáristou Janem Procházkou. Na motivy jeho děl vzniklo již zmíněné Ucho, Kočár do Vídně či Noc nevěsty. Typické jsou pro Karla Kachyňu i filmy z nemocničního prostředí: Pozor, vizita!, Počítání oveček či Sestřičky, kde při natáčení poznal svou budoucí manželku Alenu Mihulovou. Ta ve filmu mimochodem po boku Jiřiny Jiráskové debutovala. Ačkoliv tvořil už od konce 40. let, byla to právě 70. a 80. léta, která Kachyňu nejvíce proslavila.
Ve stejném roce jako Kachyňa se nicméně narodila i další významná osobnost českého filmu: František Vláčil. Ten se ve svých režijních počinech zaměřoval na vážnější témata, a často adaptoval díla ceněných českých literátů. Těžko z jeho filmů vybrat ty nejlepší, ale abyste si udělali obrázek, doporučujeme zaměřit svou pozornost zejména na tuto čtveřici: Údolí včel, Marketa Lazarová, Adelheid, Dým bramborové natě.
© TMDB
Měla z ní být architektka, ale z manekýnky a klapky na Barradově se nakonec stala absolventkou FAMU a nejvýznamnější českou režisérkou hraných i dokumentárních filmů. Debutovala dokumentem o životě v dívčím internátu Pytel blech, aby se zapsala do dějin kinematografie vysoce stylizovaným filmovým experimentem Sedmikrásky, na kterém spolupracovala s talentovanou kostymérkou a scenáristkou Ester Krumbachovou a Pavlem Juráčkem (jeho půjčovna koček z Postavy k podpírání je legendární!). Z tvorby Chytilové musíme vypíchnout i krásnou dokumentární esej Praha-neklidné srdce Evropy a samozřejmě i klasiky jako Dědictví aneb Kurvahošigutntág, Faunovo velmi pozdní odpoledne či výborný psychologický horor Vlčí bouda. Škoda, že Jason Blum (producent nového Halloweenu) nehledal ženské žánrové režisérky na konci 80. let, asi by se docela divil! A když už jsme zmínili i Ester Krumbachovou, nemůžeme vynechat její jediný režijní počin Vražda Ing. Čerta s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Menšíkem. Originálnější (především stylisticky) komedii aby člověk pohledal.
67 %
© TMDB
Můžete namítat, že Formana proslavila především jeho americká tvorba (Přelet nad kukaččím hnízdem, Vlasy, Lid versus Larry Flynt), ale byl to jeho český talent a zkušenost, která mu slávu a uznání v Hollywoodu umožnili. Byla to fascinace lidskou malostí a všedností (cinema verité, chcete-li), která z absolventa FAMU udělala špičku v oboru. Důkazem toho budiž Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky a hasičská klasika Hoří, má panenko. Roku 1968 Forman odešel do USA, odkud se ale během revoluce do Československa ještě jednou podíval. V roce 1983 totiž v Praze vznikal jeden z nejvýznamnějších filmů 20. století: Amadeus. Příběh na motivy stejnojmenné divadelní hry o Wolfgangu Amadeu Mozartovi a jeho nemesis Salierim jen na Barrandově využil přes 4500 metrů čtverečních prostoru, a to ani nemluvíme o využití reálných pražských kulis (například Stavovské divadlo). Formanovi Amadeus přinesl skvělých osm Oscarů, včetně ceny za nejlepší film a režii.
Dalším neopomenutelným tvůrcem Československé nové vlny je Jiří Menzell, který tehdejšímu Československu vyhrál Oscara za neanglicky mluvený film s Hrabalovou adaptací Ostře sledované vlaky. A srdce českých diváků si získal dramatickými komediemi Na samotě u lesa, Vesničko má středisková či dalšími adaptacemi díla Bohumila Hrabala: Skřivánci na niti, Postřižiny, Slavnosti sněženek a Obsluhoval jsem anglického krále. Opomenout pak nesmíme ani jakéhosi enfant terrible českého filmu Jana Němce (Démanty noci, O slavnosti a hostech) a Ivana Passera (Intimní osvětlení), který podobně jako Forman následně tvořil v emigraci v USA. Z jeho amerických děl stojí za zmínku především Cutterova cesta s Jeffem Bridgesem. V emigraci filmově působil i Vojtěch Jasný, který ještě v Československu stál za filmy jako Všichni dobří rodáci, Touha či Až přijde kocour A v neposlední řadě musíme zmínit i Jaroslava Papouška, který má mimo jiné na svědomí komedie o Homolkových: Ecce Homo Homolka, Hogo fogo Homolka, Homolka a tobolka.
© TMDB
Zřejmě nejznámější český animátor a milovník surrealismu. Jan Švankmajer začínal jako student na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze, aby pak pokračoval na loutkařské katedře DAMU, kde se věnoval režii a scénografii. Už při studiích ho fascinovalo spojení živých herců s loutkami. Jeho první setkání s filmem bylo u krátkometrážního snímku Emila Radoka Johannes doktor Faust, kde působil jako loutkoherec. Jeho filmovým debutem, který natočil ve svých 30 letech, je Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara. Mezi jeho nejznámější snímky, které oceňuje i zahraniční divácká a kritická obec, patří Možnosti dialogu, Něco z Alenky a Jídlo. Na svých filmech často spolupracuje i se svou manželkou Evou, významnou surrealistickou výtvarnicí, která mimo jiné stojí za plakáty k filmům Šílení či Otesánek.
Na loutkařské katedře studoval i Juraj Herz, kterého nejvíce proslavily horory a mysteriózní dramata jako Spalovač mrtvol, Morgiana či pohádka Panna a netvor. Do historie se pak zapsal i Švankmajerův a Herzův vrstevník Václav Vorlíček. Absolvent režie na FAMU se proslavil především komediemi, které chytře kombinují vtip se science fiction (Což takhle dát si špenát?) či fantasy (Jak utopit Dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách). A jen těžko si představit líné neděle před televizí bez Dívky na koštěti, Arabely, a Vánoce bez Třech oříšků pro Popelku.
© TMDB
Držitel Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film roku 1996 začínal na katedře dokumentární tvorby FAMU. Odtud se přes studentské filmy (Vesmírná Odysea II) a studentského Oscara za krátkometrážní mystifikační dokument Ropáci vyhoupl až na jednoho z nejceněnějších českých porevolučních režisérů. Že má talent prokázal už u svého celovečerního debutu Obecná škola, kde podle scénáře svého otce skvěle vystihl euforickou atmosféru krátce po konci 2. světové války. Ve sci-fi Akumulátor 1 pak ukázal, že se nebojí ani odvážnějších témat a práce s triky. Největší sláva ale přichází v roce 1996. Jeho tragikomedii Kolja v českých kinech vidělo skoro dvakrát tolik diváků než Emmerichův Den nezávislosti. A zcela právem si za film o několik měsíců později odnesl i Oscara za nejlepší zahraniční film. Z Hollywoodu mu pak přišlo několik nabídek na režii (namátkou Pravidla moštárny, Čokoláda, Nevěsta přes internet), ale Svěrák raději zůstal v Česku a nadále tvoří podle scénářů Zdeňka Svěráka. A nutno říct, že divácky se mu i nadále daří. I když filmoví kritici z jeho posledních dvou filmů (Tři bratři, Po strništi bos) kdovíjak nadšeni nejsou, diváci berou stále kina útokem (Tmavomodrý svět, Vratné lahve).
Podobně ambivalentní vztah má česká filmově kritická obec i k současné tvorbě Jana Hřebejka. Režisér legendárních Pelíšků, satiry o xenofobii Horem pádem a na Oscara nominovaného Musíme si pomáhat vloni do kin uvedl rovnou celou filmovou trilogii Zahradnictví s podtituly Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník. Filmy, které dějově předchází právě Pelíškům, jsou tak trochu zbytečným dovětkem. Ale bez mučení přiznáváme, že právě bez oněch Pelíšků (za zmínku ale stojí i Hřebejkova Kawasakiho růže) si svět představit nedokážeme. A Vánoce už vůbec ne.
© TMDB
Spolužák Jana Hřebejka z FAMU začínal jako scenárista a dramaturg na Barrandově a v České televizi. Až v druhé polovině 90. let si své scénáře začal točit sám. Jeho hraným debutem je černá povídková komedie Knoflíkáři. Jako mistr mystifikace představil Jaromíra Nohavicu v hudebním filmu Rok ďábla. Úspěch slavil ale i s Příběhy obyčejného šílenství, dramatem Karamazovi a komedií o papouškovi Ztraceni v Mnichově. V současnosti se věnuje přípravě filmu Modelář. Do toho stihl na motivy vlastní divadelní hry natočit seriál Dabing Street a v posledních letech se věnoval i seriálu Terapie s Karlem Rodenem. Takzvaný „humor Petra Zelenky“ (kdo viděl Polski film, chápe) je ale nejvíce patrný v jeho scénáři ke geniálním Samotářům.
Ty natočil jeho vrstevník David Ondříček, který momentálně připravuje životopisný film o Emilu Zátopkovi, a letos bodoval i s televizním dramatem podle skutečné události Dukla 61. Do stejné generace spadá i absolvent stavební fakulty ČVUT a režie na FAMU Bohdan Sláma. Kariéru odstartoval v roce 2001 filmem Divoké včely, pokračoval Štěstím a Venkovským učitelem, a vloni dostal cenu za Bábu z ledu za nejlepší scénář v zahraničním filmu na prestižním festivalu Tribeca. Na stavební fakultě ČVUT začínal i Tomáš Vorel starší, po Janu Svěrákovi další český bojovník proti internetovému pirátství. A také režisér kultovního Kouře (DJ Arnoštek!), hořké komedie o zoufalém režisérovi Kamenný most, romantiky Cesta z města, a v neposlední řadě i nedoceněného Gymplu (ano, čtete správně, za tím si zkrátka stojím). Do pětice všeho dobrého si k Zelenkovi dovolím přilepit ještě Ondřeje Trojana (AKA policistu z Gymplu, kterému Jiří Mádl řekne, ať si „to kafe strčí do pr….“). Starší bratr herce Ivana Trojana, scenárista, producent a herec divadla Sklep má v kinech momentálně historické drama Toman. Skvělý je ale i jeho Občanský průkaz podle stejnojmenného románu Petra Šabacha. A samozřejmě i Želary, které jsou za rok 2003 posledním filmem, který Českou republiku dostal do nominací na cizojazyčného Oscara.
Nadáváte na současnou českou filmovou tvorbu? Nebojte, my občas taky. Okolo sebe ale máme tolik mladých talentovaných filmařů, že jsme přesvědčeni o tom, že zcela do kytek to prostě jít nemůže. Proto – pokud jste u textu ještě neusnuli – pro vás máme ještě další jedenáctku režisérů, které se dle nás vyplatí do budoucna sledovat. Matěj Chlupáček, někdejší „nejmladší český režisér“ filmu Bez doteku momentálně připravuje film v angličtině a portugalštině Three Women, a v neděli 28. října začne TV Nova pod jeho producentskou záštitou vysílat nový krimi seriál Profesor T.. Jako producent se podílel i na hororu Polednice, který podle Erbenovy klasiky zadaptoval Michal Samir a zrežíroval Jiri Sádek. Od nich stojí za zmínku Samirova generační výpověď na jeden záběr Hany, a Sádkův studentský film z FAMO Pan Pozdě.
Z FAMO vychází i Marek Ciccotti, jehož „Stromem být, Stromem žít“ z filmu Velkej Honza doma hláškujeme i po šesti letech. A jsme zvědaví na cokoliv, co vytasí dále. Z jeho spolužáků pak určitě stojí za zmínku i Jan Vejnar (na fotce), který po dramedii Automatic for the People či retro poctě VHSkám Videodivers, v současnosti pracuje na ambiciózním krátkém filmu s názvem Figurant. Kromě názvu vám můžeme prozradit snad jen to, že film vzniká v koprodukci s Francií, že by měl být k vidění příští rok, a že bude určitě super!
Na poli krátkometrážních filmů v současnosti boduje i Marie Dvořáková, která s mysteriózním Kdo je kdo v mykologii vloni vyhrála studentského Oscara, a je tak teprve druhým českým držitelem studentského Oscara hned po Janu Svěrákovi a jeho Ropácích. Velký talent v posledních letech prokázal i Ondřej Hudeček, jehož Furiant to dotáhl až na zvláštní cenu poroty pro krátkometrážní film za režii na prestižním Sundance. A zmínit musíme i takřka geniální práci s žánrem, kterou ukazuje Pavel Soukup ve pohádkovém hororu Domovoj.
Úspěchy s road movie Všechno bude letos sklízí jugoslávský absolvent FAMU Olmo Omerzu. A s komedií Chata na prodej v létě všechny dostal Tomáš Pavlíček. Po mysteriózní komedii Schmitke pak svůj teprve druhý celovečerní film – adaptaci Rudišovy (Alois Nebel) knihy Národní třída - právě natáčí Štěpán Altrichter.
Během 100 let česko-slovenské samostatnosti vznikly desítky, ne-li stovky památných televizních děl. Vybrat z nich 10 nejlepších se proto jeví jako čiré bláznovství. Přesto jsme se o to pokusili a dali dohromady desítku seriálů, které by měl znát opravdu každý.
Minulý pátek měl na Netflixu premiéru první seriál, který nejenže se natáčel v Česku, ale točili ho poprvé sami čeští tvůrci a vůbec na něj můžeme být dost hrdí. O tom, jak se točí pro Netflix, jak vznikl nápad na Haunted a co bude dál, jsme si povídali s režisérem Janem Pavlackým.
Nedávno jsme si připomněli smutné výročí Mnichovské dohody, která sebrala Československu Sudety. O půlrok později pak německá vojska pod velením Johannese Blaskowitze obsadila i zbylé území a vznikl Protektorát Čechy a Morava. Právě filmům, jež se odehrávají v této pro český národ tragické době, si připomeneme v naší topce.
Již na karlovarském festivalu oznámila televize HBO, že po úspěšném seriálu Pustina znovu spojí síly s režisérem Ivanem Zachariášem na jejím dalším projektu. V těchto dnech se tak rozbíhá natáčení seriálu Bez vědomí, které by dle plánů mělo trvat 85 dní.
